Sociální fobie Sociální fobie   
 
Témata  |  první..    25  26  27    ..poslední (27) přihlásit | registrace  

Hlavní menu

   Úvod
 Články
 Terapeuti
 Knihy
 Vaše příběhy - vložit
 Vaše tvorba - vložit
 Fórum - založit téma
 Pokec -stav
 Seznamka
 Ankety
 Kalendář
 Poradna
 Odkazy
 Kniha návštěv
 Kontakt
 


TOP

  Filmy, 04.12.2017, 21:40
Hudba,co rádi poslouchají fobíci, 22.11.2017, 23:18
Ztrata panictvi/panenstvi u lidi ze SF,kdy ?, 04.09.2017, 18:55
Zaměstnání a sf, 01.11.2016, 19:13
Hledají se všichni z Ostravska, 11.01.2015, 18:00
|Něco pro radost, 06.08.2014, 11:54
Vědecké zajímavosti, 06.08.2014, 11:37
Sociální fobie a křesťanská víra, 13.06.2014, 16:06
Naše občanské sdružení, 19.09.2013, 15:51
Pomohla někomu AD na SF?, 16.01.2013, 21:55
 
Celkem: 30 Zobrazit vše


Aktuality

  19.09.2010, 17:36
Byly aktualizovány informace o občanském sdružení Sfinga, o.s. Obecné informace, cíle, kontakty, termín srazů ...zobrazit

02.08.2010, 22:35
Diskuzní fórum nyní dostupné přes RSS čtečky. Zdroj XML Atom 1.0 http://socialnifobie.info/feed/ Případné pr...zobrazit

10.07.2010, 15:08
Portál dostal nový plášť! Náměty a připomínky jsou velmi vítány. Především pak, pokud naleznete chybu, ozn...zobrazit

08.07.2010, 12:54
Zdravím vespolek Dnes došlo k nasazení nového motoru fóra. Z vnějšku se vcelku nic nezměnilo, ale uvnitř do...zobrazit

 
Celkem: 4 Zobrazit vše



honey|profil:Re: René a jeho trapné pokusy o poezii nebo tak něco 20. dubna, 17:39
SILENT/Píšu si to své blues,které sice neslyšíte ale já ho cítím,tedy tu bolest co ho do té své němé melodie promítám.Jsem tu sám a něco si pořád vyčítám,možná to že jsem chrám bolesti co se vždy po tom aktu milosrdenctví kol kolem ticho se rozhostí ale nechci býti shluk písmen.Nevím co cítit mám,kdo my to napoví,zná někdo to heslo co když se řekne,tak vše jde lehce.Cítím ten zmar,co jsem možná já sám, proč jsem zde někdo by řekl že bůh to tak chtěl,tak se baví na můj účet, rozdal my karty, ale už zapomněl my říci jakou že vlastně tu hru mám hrát.Je to už vlastně jedno, můj start je už dávno pryč a i kdybych našel ten od života dobrého klíč,tak více než půlka života je v nedohlednu ale stejně nevěřím na zázraky,a kdo by taky jen náhoda je v životě možná.Moje tvář se už za ty roky změnila,díváš se do zrcadla a říkáš si jsem to stále já nebo jen někdo kdo je my podoben,vezmeš si imaginární hřeben a začneš česat ty neviditelné vlasy,ne že by i nadále nechtěly pobývati na té mé lebce,to já je už nechci a tak žiletka ten můj hřeben teď šetří.Pomalu se probírám a nechci ještě otevřít oči, chci ještě snít ty své sny co my prodlouží ten imaginární svět co ho možná ve svých snech mozek na tu svou speciální kameru točí.A já ho vnímám, ale jakmile se probudím tak už k nim nesmím a tak jsem ochuzen,a kdo navrátí my ten pocit co jsem asi v tom pro mne tak živém příběhu co jsem prožíval a někdy bych nejraději zůstal právě tam.To ale asi znamená smrt,a na tu nemám zrovna chuť,a tak otevřu své oči a do nového dne tak skočím,nebo spíše se propotácím a tak mě tu máte a mé stesky na život můj tu posloucháte.Co my tedy zbývá,je ta životní síla které nemám moc ale stačí pro mne je jí zatím dost.Jsem tu tedy, jsem tohoto dění účasten není to sen,rána bývají zrádná a trpká a však toto je toho daného dne jen taková slupka,té je třeba se zbavit a i s nechutí je potřeba ten den začít.A dále plout na té lodi na boku, s nápisem můj život je možnost nevlídného počasí ale člověk musí doufat, nebo spíše mu nic nezbývá jen doufat, že se snad i někdy vyčasí.Bude lépe snad a nebo také ne,to také záleží ty vole na tebe,a tak budu i nadále doufat,že najdu v sobě ty síly,co možná způsobí že ten imaginární vítr zešílí a opře se do těch plachet té lodi co mé já neustále, po tom světě vozí nebo spíše pluje,ale prosím ne do nějaké dračí sluje.
Nahoru |  Dolů |  Odpovědět    

honey|profil:Re: René a jeho trapné pokusy o poezii nebo tak něco 21. dubna, 13:12
MAGNET/Dvě tváře jsou ale nejsou ničím v porovnání s čím,to není dobrá zpráva v rohu klečí kráva a prosí za žhnoucí hvězdu aby nespadla až úplně ke dnu.Souputník tvůj je tam kde si měl býti i teď ty,ale ty jsi tady a nevím proč tu tak tiše ječíš a na koho,na toho kdo půjde náhodně okolo,nebo jen tak na obloze letící si pták vidí vše z nadhledu a diví se proč ti lidé z té krajiny udělali tohle,není to od nás tak i trochu podlé zničit tohle.Zvláštní věc se stala,jako phoenix vstal si někdo z popela,chystá se znovu žít tak ho prosím chyť za tu ruku která je ještě žhnoucí,takto u nás nechodí,když jsi padl mrtev tak už nenavrátíš se skrze ničeho,tak si to pro příště pamatuj.Pole po mohutné tankové bitvě,všude jen samý plamen a kouř,a ty ocelová torza,jsou teď tak jiná nehybná,výjev jak pro nějakého malíře,ale na co ho teď když stačí kameře tam tiše vplout a všechnu tu ukrutnost toho okamžiku na paměťovou kartu nasunout.A co ty těla,jsou tak podivně po tom prostoru zkázy rozvržena,někomu chybí noha jinému ruka z někoho se stalo jen takové lidské torzo,to vše si lidé dennodenně dělají a nikdo se nad tím už nepozastaví,takový jsme a tací vždy budeme je to dané v tom našem DNA.A nad tím vším je ocelový zvon,je to právě on,co na celý kraj spustí tu svoji řeč toho svého těla,kdo ji rozumí a co nám sdělí,že je nás o jednoho méně nebo snad o tisíc ale stále je nás dost,co si žijeme v polojasném míru a bezohledném bohatství,co však jiné lidi v žádném případě nehostí.Kola osudu se stále točí,někoho semelou a jiné zas na svobodu propustí,se vzkazem tak si žij,ale od své lidskosti jestli ji v sobě máš,ať tě nikdo neoprostí nebo prostě buď člověkem,v tom nejlepším slova smyslu to myslím znamená vejdi ale neuškoď,nebo ještě další jiná písmena,co dají vzniknout slovům co si možná býti u tebe býti zvyknou.Prostor se naplnil nadějí na lepší bytí,ale to znamená nebýt zkažený,to je hned někdo se na tebe podivně podívá,a ty mu svým nepřátelským pohledem vzápětí odpovíš.A kde jsou slova co leccos napoví,je potřeba je používat nebo je ten kdo nám je dal pro nadbytečnost odpojil.Byla doba kdy lidé neměli slova,jen nějaké posuňky a jak jsme se dostali až sem je my záhadou,ale možná že jsme ještě většími neandrtálci než jakými jsme kdy si byli,a to jsou možná ty naše největší chyby,které je třeba si uznat a s pokorou i přijmout.Tak veselý lov, třeba na mamuta.
Nahoru |  Dolů |  Odpovědět    

honey|profil:Re: René a jeho trapné pokusy o poezii nebo tak něco 22. dubna, 11:54
HOST/Kam jdeš ptá se poprvé,ozve se mu tak hlasité ticho co ho málo co přehluší,někdo na něj z velké dálky zakřičí,neotravuj a zmiz tak díky mu hned odpoví a ještě dodá,ty jsi pro mne méně než hmyz jen když to slovo vyslovím tak,mnou přejde mráz však víte celým tělem jako voltů dvě stě padesát.Tak si tady ze sebou vesele jen tak nezávazně povídá,je to právě on když ho potkal slon,tak před ním utíkal mazal jako tlustokožec a na hlavě ty dva nože,co jsou pro něj i prokletím a proč,nu pro to že existuje nějaký tvor a shodou okolností je to také ten po dvou nohách chodící,který si ho pro peníze velmi oblíbil.A po té ho také vesele si zabíjí.Další majestátní tvor, však víte velryba ta největší, plejtvák obrovský a lidé ho dodnes stále loví,a z jejich úst nebo spíše hub,zní prý pro výzkumné účely a proto také výrobky z nich, v jejich supermarketech uvidíš a to,na ty jejich lži vždy správně odpoví.Den začal si tu svou každodenní pouť,ale zapomněl mu o tom říci tak neupraven a polo oblečen tu za ním klopýtá,co máme dnes na programu jo on zase zapomněl prý je to jakýsi život,co prý i dalších sedm miliard lidí ho taky má.Prý už o něm slyšel, ale je mu stále na hony vzdálen a tak prý jen přežívá,snaží se to se mu nedá upřít ale ten jeho blok,by se měl při nejbližší odstávce tohoto systému neodkladně opravit,no aby měl už konečně klid a aby mohl podle jakých si už daných standardů ten svůj život trošku kvalitněji žít.Slunce zasvítilo, a při tom aktu na něj mrklo a po té se zas zamračilo,tak jak jen ono to umí,co to mělo znamenat neříkej že ho máš snad rád,nebo si ho chtěl jen povzbudit,aby zvedl prdel z gauče a šel jen tak bez cíle ven se z nostalgie akutního nechutenství bytí být,a do lepšího rozpoložení se probudit.Slovo má ten kdo si ho vezme,tak ho sbírá ze země a další písmenka k němu přidává,bez ladu a skladu se hromadí, toto se teď děje tak mne zajímá co tak asi z toho vzejde.Je to další mission impossible plán,tak tě tu z celého mého zbytku srdce mezi námi vítám,Cruise neměl čas no nevadí i bez něj se obejdeme,stejně to chce prý jen čas který ještě máš,ale není nezbytně nadčasový, tak prosím hodně rychle už tě to prý vše už moc nebaví. Nebo jsi už spíše jen z toho všeho,unavený a znechucený a to nejvíce z té části a to je shodou okolností,sám ze sebe co stoji vedle tebe a směje se ti do ksichtu,že jsi takový nejspíše složen jen z emocionálních zbytků.Co zbývají když se člověk na neurologické úrovni staví,něco málo zbylo a ty jsi byl nejspíše poblíž no a tak ti to daly.Tak díky za nic,ty co jsi mne stvořil a na tvé straně byl ten pomyslný míč,a ty jsi ho kopl do autu,tak neděkuji už za tu použitou kartu co s ní musím žít,ale je jediná co mám,tak příště lépe rozdávat aby tam bylo třeba i nějaké to eso,nebo tak něco prostě lepšího.
Nahoru |  Dolů |  Odpovědět    

honey|profil:Re: René a jeho trapné pokusy o poezii nebo tak něco 24. dubna, 22:14
KRAPET/V jednom hrnku zlata,je tam peníz takový žlutý a na sobě má třpyt tak si ho vezmu,dřív než závistí tu zblednu,a potom třeba zhebnu.Jedna malá ranka,koukejme kolik pak se z ní řine krve,dávejte pozor ať vám všechna nevyteče takový rudý potůček co si buduje tu svou krvavou cestičku rychle chyťte ji a posbírejte každou malinkatou kapičku.Den se stává součástí koloběhu života než ti někdo tu špatnou zvěst ti zavolá,halo už je toho málo je na čase aby bylo konec té tvé pozemské kráse,pojď ke mne nevede tam cesta trnitá,je už i celkem prošlapaná a tak poznáš kudy bys měl jíti,vezmi si sebou košík nití to aby nuda nepřišla k tobě,ona by tě chtěla mýti ale neboj stačí říci jen pár slov jako třeba já tu šiji schod.Odněkud někam pořád jen spěchám a proč je potřeba na to tolik slov,vždyť stačí jen pohled jediný co se v samém důsledku může zdáti i nevinný,jen to vyslov je tolik slov a ty jsi ztratil řeč,tak to ne běž a najdi ji hned.Jedna věc vede ke druhé a tak i ty si pomysli na ty všechny nesmysli,co ti proletí za zlomek sekundy tvým mozkem,je to takový tajný svět třináctá komnata kterou jen tak neotevřeš nebo ani nenajdeš pravé dveře co tam vedou,spíše na jinou cestu tě zlehka svedou,a už nejsi svůj vlastně ničí a takhle tvoji odolnost vůči venkovním vlivům nepravděpodobně zničí.Byla jedna pravda,a teď je to vlastně lež když ji vyslovím nahlas,tak zacpi si své uši ať neuslyšíš ten poprask co po té nastane,
Nahoru |  Dolů |  Odpovědět    

honey|profil:Re: René a jeho trapné pokusy o poezii nebo tak něco 24. dubna, 22:34
KRAPET*2.část/až tu ta obrovská kosmická loď přistane,kdopak asi tak z ní vyleze a jaký proslov nám tu přednese,tak například naši milí přátelé chcípněte a jděte někam třeba i někomu do prdele.Blesk sjel po hromosvodu a zajel do země po té se ozvala ohlušující rána jo tak to byl hrom,oni chodí obvykle ruku v ruce jsou totiž přátelé jen se nemohou zesynchronizovat a tak jde jeden a potom ten druhý, nikdy se nepotkají a přitom k sobě neodmyslitelně patří a jsou jako nevlastní bratři.Vrána k vráně sedá jo jasně jako člověk člověku nic zadarmo nedá a syslí si a přitom myslí jenom na nesmysli co si vše pro sebe na ty jak on z oblibou říká nečekané nešťastné chvíle nechá,a tak stále se ptá co už přišli už jsou tady,nečekej a chyť si je do návnady,jako rybář si tu zlatou rybku chytá jen aby ji po té propustil a to jen s příslibem moc hezkých chvil.
Nahoru |  Dolů |  Odpovědět    

honey|profil:Re: René a jeho trapné pokusy o poezii nebo tak něco 25. dubna, 11:34
KOUSANEC/Jediné co my jde a to velmi dobře,je sám sebe před sebou se shazovat,je tu stolička a je tak maličká že se na ni vejde jenom jedna prdel a tak si asi na ni sednu,jelikož už jsem z toho shazovaní sebe až na úplnou zem tak unaven tak se musím sehnout a na chvíli v této bohulibé činnosti udělati řádné stop, jinak bych už neměl co dál si na ten papír zoufalství co mou osobu obsahuje nic moc malovat.V roce jedna byla bedna a někdo mě neznámí ji otevřel,co tam objevil to je sporné ale prý potom započal tento svět který mne nešetří a dává my samé drobné a to může býti sporné,hlavně té mé už tak narušené psychice,je to velmi taktické co se my do té bedny, co jen jediný kanál má a ten pořád vysílá a jen jeden pořad jménem jak ten člověk si svůj život umí řádně posrat,už víte o kom mluvím já se docela v té definici poznávám,jsem tam sám nikdo tu show se mnou nesdílí a v tom budou asi mezi námi ty hlavní tak nepsané rozdíly.Jaké je mé poslání,od života na této planetě co je asi už moc přeplněna,a tak si řekla bodla by nějaká změna,třeba nějakého blba jako odstrašující příklad na tu zem poslat,hej já jsem tu nemluvte o mne jako bych tu nebyl já vím nejsem dokonalý to v žádném myslitelném případě ale i na druhé straně taky nejsem žádný debil i když je pravda že jsem tu nikdy předtím nebyl.Je jednadvacáté století ale nic tu vzduchem neletí,jako létající auta to vše jsem si vysnil,jalo malý kluk a není to pravda,ve vzduchu se pohybují pořád jenom ptáci,a všude přítomna letadla je jich tak moc,a přeci je nevidím,a to bude asi tím že létají tak vysoko,že přítomnost jejich na obloze jen jako bílou čáru zaznamenám.A tak tu sedím a své slzy tu na ten bílí papír roním už je docela mokrý,tak ho vyměním za jiný utřu si očí a všechny vás obviním,z toho že jste na tom lépe nežli já nenávidím vás nebo nesnáším sebe co jsi vedle tebe který jsi celkem normální tenhle pocit bych chtěl znát,vím jak to docílit alkohol je ten lék stačilo my kdysi vypít toho moku bylo to pivo dd
Nahoru |  Dolů |  Odpovědět    

honey|profil:Re: René a jeho trapné pokusy o poezii nebo tak něco 25. dubna, 12:17
KOUSANEC 2.část/dvanácti stupňové,stačilo jich tak pět šest a už jsem se cítil jiný.Takový osvobozený ode všech zábran a mohl jsem dokázat vše co před tím bylo jen mým snem,to jsem cítil a to byl můj cíl a ten den jsem byl king a vše bylo najednou možné.A lehké takový jsem chtěl být stále i napořád.Skončil den a byl tu druhý a já najednou z hrůzou zjistil že to vše co jsem včera zjistil,to že vše lze myslím ten pocit vítězný je definitivně pryč a já se proměnil a byl jako bezvýznamná tyč.Co když ji nikdo k ničemu nepoužije tak jakoby ani nebyla nic není a to jsem byl právě v tu chvíli já,jo byl jsem zkurvená tyč a všechno bylo najednou fuč i pryč.Tak tě nevítám ty světe co bez alkoholu jsem jen svůj stín,který nic moc nedokáže jen dokola psát o tom jak se ten co mne vyrobil se tak nějak špatně na mně podepsal.Jsou to samé kliky háky jako by to psal nějaký doktor,co měl asi blízko k absurdnímu humoru a tak nějak jsem asi vznik,tak nečekejte žádné slovo jako je třeba slovíčko dík za nic a ještě za mnohem méně.
Nahoru |  Dolů |  Odpovědět    

honey|profil:Re: René a jeho trapné pokusy o poezii nebo tak něco 14. července, 13:09
Co se zdát ti může,nemusí být daný fakt,a tak tu sedím a přemítám co se se mnou stalo a jestli je to doopravdy tak.Člověk je tvor podivný,na tom pomyslném stupínku inteligence, vydobyl si ten post nejvyšší.A tak se snaží seč mu síly stačí, aby to vše co vytvořili generace před ním, i on sám, tak nějak zničil, no prostě je takový, je to v něm musí mýt pořád nějaké nepřátele, a neustále všechny ostatní si škatulkovat,ty jsi přítel, a ty jsi očividně proti mne, tak co takhle na ten tvůj post člověka, tak nějak kapitulovat.Den se rozjel ale nějak my to zapomněl říci,a tak jede napřed,já otevírám ty své oči,no a když nastane ten akt,tak už je to tady,smysli mé jsou už otevřené, vnímají vše okolo a to i že nastal ten nový den, který vůbec nevítám.Ale už je tady, neodejde pryč,a se mnou tu po zbytek tohoto dne zůstane, tedy tady až do chvíle, než se zase ke spánku uložím, a začnu snít ten svůj další noví sen,to co bych chtěl aby tak i vypadl můj bdělí den.Lezu po skále,je vysoká a strmá no měla by být, jako jsou i její ostatní přítelkyně,tak si tu tak visím jen tak nedbale, na bezpečnost svou jsem rezignoval, a nechávám vše náhodě,nu možná budu v pohodě,nebo spadnu jako přezrála hruška ze stromu,a tak tu matičku zem, asi takhle náletem přepadnu.Flašínet si hraje tu svou písničku,už dost dávám ti stopku,moje uší se tak zlobí, že své všechny hudební obchody zavřely, a stávkují,kliku jsem vzal a daleko do neklidných vod rybníka jsem v mžiku oka zahodil,tak co už je vše tak jak má být,už je všude klid někde si někdo zapnul rádio,a jsem tam kde jsem byl zase samý hnusný kýč,tak co dělat snad jen utíkat pryč,do lesů, tam zní ta nejlepší písnička,co je taková obzvláště přírodní.Klín se otevřel,a vstoupil tam už velmi očekávaný host,hele člověče ne tak prudce,nejsi v tom sám,a pamatuj si jsi tam jen host,a tak se snaž naplnit i tužby hostitele,co tě takhle vpustil přímo do středu svého těla,a tak se ukaž aby samá salva hřměla, no aby i příště tam ten tvůj kousek těla, na návštěvu přijíti, směl.Kolik je na silnici děr,tak si i tak to auto směle ten svůj tanec zatancuje,některý i možná naposled.A tak si dál autíčko jen směle třeba hned zatancuje,jako někde v sále kde plno hostů okolo je,a ty jen tak nedbale,možná pro někoho poněkud už zhýrale,a najednou je ticho na sále jen tu něco pípá,byl to sen.Skutečnost ta je krutá,už tu nic nepípá,je konec pytel se právě zavírá.Kruh se uzavírá,nebo zase něco nového si začíná,obě možnosti jsou možné,život si prostě jen tak dále pokračuje,na nikoho nepočká a s nikým se nepáře neplive do tváře,ale vše ti na plná ústa prozradí,je to krutý férový hráč,jeho jedinou prioritou je čas,nic na něj neplatí ani jakkoliv srdceryvný pláč,tak si radši příště od něj odsedni jako už ostatně nejedni, mnozí z vás a tak svou taxu včas, si plať.
Nahoru |  Dolů |  Odpovědět    

honey|profil:Re: René a jeho trapné pokusy o poezii nebo tak něco 17. července, 15:08
Kouzla se nekonají,to už vím, s komína se zvedne nepropustný dým,a stoupá si ke hvězdám,ale spíše tam nedoputuje,rozpustí se a nic z něj nezbude,aspoň ne nic viditelného,pouhým lidským okem, orgán tento dokonalosti moc nepobral,ale k dennímu nošení asi stačí tak si ho ponechám,jeho úspěchy uznávám a za to že vidím tenhle kousek světa, no to jsem ti ty mé osobní kukátko, velmi vděčen, jo já vím že nevládneš mečem.Láska je takové šimrání v břiše,každý už to někdy poznal,jeli tento pocit opětován tak je vše v pořádku,a může začít ten vztah který na konci svého putování může být složen i z velmi hnusných odpadků.Nic netrvá věčně, a tak buď vděčen, za to chemické poblouznění,protože i ono jednou skončí, a potom nastoupí ta pravá zkouška.Jestli to byla doopravdy láska, nebo jenom ten chtíč co je za pár sekund pryč, to se časem uvidí když nastane to mezilidské odpojení,a už nejste v jednom ohni,sprcha pak odstraní všechny zbytky toho s kým jste byli spojeni,ta neovladatelná touha sdílet vše společně buď zůstane,nebo konec nastane.A řekneš tak někdy příště, zavolej ale spíše je to takový koktejl,který už moc nechutná,je v něm až moc alkoholu pohybuješ se různými směry nahoru a dolu,a tak je těžké najít směr a usměrnit tok tvých myšlenek,které neví co by a tak se světem bezprizorně toulají a tiše velmi malým hláskem, nějakou tu pomoc, volají.Kolik nocí a dnů už uběhlo my před očima,a kolik ještě tam čeká na startu.To nikdo neví a nikdy se nedozví,ale jednou nastane ta chvíle kdy závodníci dojdou,budou mýti toho dost,a řeknou tvůj čas se už naplnil,i když nebylo moc čím,tvůj život byl takoví plochý a bez jiskry ale teď je už všemu konec,je to definitivní ani řádné razítko tam nechybí.Tak sbohem buď v jiném příštím životě,kde se i ty tvé nenaplněné tužby možná i naplní,ale já vím že to je jen takové pohlazení po vlasech,které nikoho nic nestojí.A také vím že se vše zastaví, a nastane ta už definitivní tma,kde se žádného světla už nedovoláš, maximálně z toho tvého bytí na tomto světě udělá, někdo jen tak z dlouhé chvíle, jen takovou nic nevypovídající koláž.Vrásky na tváři se už objevili, jak to udělali přísahal bych, že tam ještě včera nebyli,tak si na mne kreslí ten můj život, jsem jeho plátnem co ho bude doufám kreslit dosti dlouho,ale slíbit nemohu nic já nedržím v rukou ten klíč,co najednou s ním žádné dveře nepůjdou odemknout.Krajina mění si svůj šat,jednou je celá v bílé,poté si oblékne něco zeleného,nebo hnědého,podle toho jak se zrovna cítí,chce třeba aby na zemi bylo jen samé listí, a tak stromy zatřese, padají dolů, stromy jsou náhle nahé ale nestydí se,jsou už zvyklé na takové zacházení,a hlavně jsou teď lehčí,a to jim očividně svědčí, vždyť toto vše zažily i jejich předci.Den už jde spát je unaven a oči se mu klíží,ještě zkontroluje jestli všude zhasl,a pak už předá vládu nad světem,svému bratru,temné noci.Tak tedy teď, je vše jen ve tvé moci,a tak tu panuj a buď spravedlivý, ve všech tvých rozhodnutí,já jdu také spát, tak tedy přeji dobrou noc, a hezké pozdravy jen tlumoč.
Nahoru |  Dolů |  Odpovědět    

honey|profil:Re: René a jeho trapné pokusy o poezii nebo tak něco 18. července, 12:58
Den si začal jako první,zmáčkl ten čudlík a je to tu zas, jsem tu já vy i oni prostě všichni, ti z nichž se tento svět skládá, a co oněm říci, je to taková dočasná vláda kterou sis dočasně, právě teď zasloužil.Rozhodl jsem se si vzít na sebe tenhle tak podivný klobouk,je takový, jako jsem i já, a tak si myslím že se ke mě zrovna hodí,on si to taky myslel když my na hlavu skočil, se slovy tak jsme se našly.Tak to jsi ty, co by jsi chtěl žít ale nevíš to, až tak moc,tak tady jen tak pobíháš, a hledáš to, co je no jak tomu říci no třeba hlas podivna. Na moři je zmítaná bárka podivná, vlna za vlnou do ní naráží a ona statečně odolává,ale jak dlouho to se ptejte oné lodi konstruktéra, potažmo stavitele,je to slovo velitele,nebo je to jenom tele,co se od své matky zatoulalo,a už je to tak dávno,nuž tedy pradávno, že už z tohoto telete je už kolikátá kráva, co i ona sama má už svého potomka,no je to taková kraví baronka.Den se setkal s pískotem,jo je naprosto neoblíben,tak co s tím ani vlastní stín ho rád nevidí,asi celý tým rozpustit, a zítra začít zase od píky,snad se zítra tomu nevyzpytatelnému publiku zalíbíš.Je jasné že všem asi ne ale stačí většině z nich, a už můžeš uskutečnit ten tvůj tajný sen, co ani já o něm nic nevím,a ty mlčíš nic neprozradíš tak táhni pryč,jsi teď sám tak dvakrát tolik se snaž,a vše co doposud jsi dosáhl,tak vše okamžitě smaž.Gladiátoři vstupují do arén,jen pro pobavení publika,svoje životy své zde nasazují,tak tohle má být civilizace,no nenechte se vysmát to jsou barbaři největšího kalibru,a těm všem sviním co jim přijde normální vlastnit živé lidi, jako nějaký dobytek,tak co s nimi nahnat je do těch arén smrti, aby zakusili tu svoji medicínu,kterou jiným tak rádi, ordinují.Svět je zvrácené místo,spravedlnost je sprosté slovo,tady vládnou jenom peníze,a kde jsou toho všeho svinstva vlastně meze,pojďte pryč a tohle tenhle špatný vtip přelezeme, a možná něco poškozené provizorně opravíme,ale kam když celý svět je tímto zlem celý naočkován, a šíří se stále jako jako nějaký nezastavitelný, klam kterého je celý nevyčerpatelný, klan.Jsem tu, to věc je jistá,brečím nad rozlitém mlékem,stěžuji si stále,tak když se ti tu nelíbí tak táhni pryč, ale na to nemáš koule,a tak se tu cvičíš ve psaní nějakých slov, co najednou z nich je i věta co něco i znamená.A tak jedna za druhou se vrší,a je tu slov stále více, tolik co ani v náručí je nepobereš,ale co to je,je to něco jako když kňučí pes,no doufám že je to něco více,a tak navrším svoje ambice.Je to tedy více,ale jaký tomu dáti plášť.Nebo co našít na ten povlak co to vše pokrývá, nějaký znak a tam něco napsat,a jak to vlastně celé nazvat,možná to co je i v nadpise,přečtěte si to v mém chorobopisu, jako v nějakém nesrozumitelném dopise, jako můj životopis psaný, v jiném odlišné jazyce a teď sáhnu po klice už mám toho dost jdu pryč,nadechnout se vzduchu z plných plic to je vše co mohu,prozatím možná příště toho bude více.
Nahoru |  Dolů |  Odpovědět    

honey|profil:Re: René a jeho trapné pokusy o poezii nebo tak něco 01. listopadu, 15:08
Na obloze svítí hvězda,ani se to nezdá že je tak samotná.Je to nějaká planetka,která se zatoulala,a teď neví,co má dělat ta chuděrka malinká.Žije tam,co nebo kdo, nebo spíše někdo,kterému by bodlo,mýti nějakého přítele,a oba by se měli tak nějak vesele,pili by třeba pivo,nebo mléko,které by ráno už bylo celé kyselé.Co tu mám je jen klam,tak to sundám, a na dveře se cedulku dám, tady žije takový člověk,co je někdy i zoufalí ale není zas tak špatný,jako karty co mu byli kdysi rozdány.Někdo vstal, nebyl to žádný klam byl to takový pán,který trpí stihomamem,co ho to málem stálo, místo v této společnosti,co je dosti no taková bych řekl až xenofobní,no nemá ráda cizí hosty,hlavně ty co jinak vypadají.Nebo se jinak chovají,všechny vezmou naházejí je do jednoho pytle,a pak ho třeba i vyhodí.Mému oku lahodí,ženské tělo které by i možná chtělo,takové to hezké atraktivní,které ví co chce a také si to vezme,řekne si, jo ten dobře vypadá,tak ho třeba ošukám,a jaké pak okliky řeknu mu to hned,no chceš mě člověče,jaký chlap by takovou nabídkou pohrdl,není to žádná štětka jen žena co si od života vezme právě to co chce,a to třeba i hned, co je právě teď.Tak už tu je hned,takový ten lesk,leští se hned nějaký ten dobrý den,ale u mne ho nenajdeš,musíš někam jinam,tam kde v mozku není žádná chyba,a proto se tam vše dobře hýbá,a problémům se nevyhýbá a řeší je každopádně hned v tuto chvíli a to znamená že to je střet.Stál tam dům,byl takový celí jako by osamělí, no lidi tam už nebydlí a tak je tak tichý,a smutný dětský smích a pláč,už tu neuslyšíš ani ty zvuky co dávají, když se ti dva lidé na nějakou malou chvíli spojí.Pak se odpojí,a už jsou v tom světě opravdovém,co se dějí ty hrůzné věci,tady ani ne ale někde jinde,kde život toho jednotlivého člověka,má tak malou cenu,tak se nad tím vším klenu,a říkám že ten svět,může být krutý k někomu teď.Byl plný takový, ten velký dům,kdo tam bydlí, asi někdo komu peníze nejsou ani tak moc,cizí.Měl tam hosty,a ti sebou měly ty chvosty které dávali na odiv,já mám víc já mám dražší,já mám lepší,prostě se tam chvástaly jako malé děti,na pískovišti o tom kdo má větší hrad,tak si ho blbe hlaď to své porsche,nebo jachtu a to vše co prý doma máš,tak to si klidně smaž,mne to totiž vůbec nezajímá,to je ten můj, chvat.Sekunda si kvete,a je z ní minuta,pak hodina a jedna za druhou si ruku v ruce jdou, až celý den si omítnou,já jsem v něm,ty možná taky,a ten co se tak okatě schovává tam někde vzadu, tak ty taky,jsme v tom všichni,tak už ztichni nebo přičichni si výš vůbec co to znamená,žijeme si ty své životy jakoby společně a nejspíš bezděčně.Ale to se jen tak zdá,může býti okolo tebe miliony lidí,a ty jsi stejně sám,v té své hlavě co si hravě,představí cokoliv je to taková filmová páska,která je ale nekonečná,všechny světa příběhy tam máš.Jen si je představit,fantazie tvoje storky nezabije, dá jim barvy,které budou po té hrát jako harfy,všemi těmi tóny co jim dávají ty struny,kterých je tam tolik,že vždy nějakou určitě vynecháš.Smaž vše co je ve tvém životě špatné,to se lehko řekne,ale pak se hůře udělá,já bych chtěl dát mnoho věcí pryč,a najít ten klíč co bych odemkl ty dveře, co nesou i trochu nebe co jsou i možná, v tebe.
Nahoru |  Dolů |  Odpovědět    

honey|profil:Re: René a jeho trapné pokusy o poezii nebo tak něco 02. listopadu, 11:10
Seji déšť, už je ho tam dost,nebo zase narazil na blbost,myslím tím na nějakého tupého člověka co to o sobě neví,ale jeho činy ho prozradí,tak že prý mu to nevadí,on se takhle hezky seřadí jeden blbec za druhým,a už se stačí ptát jestli si tu ty pitomče,takže jsi už dokončen a můžeš na ten svět,jako vlci pět,a tu svoji debilitu mezi lid roznášet.Píši, tu ty věty které nejsou slepý, vidí toho mnoho,a taky dost asi vypovídají o jejich autorovi,v tomto případě o mne,a doufám že to není tak jako když si menší frak na sebe za každou cenu chceš, navléci.Mokro venku,bláto se ti lepí na paty,je to takové to lepidlo,co nestojí tě nic,ale ty ho stejně nechceš tak táhni někam pryč na jiné boty,a ty klidně můžeš k sobě pevně, slepit.Jsem člověk,asi ano radši se podívám do zrcadla,a zeptám se kdo je, radši ne, stačí když my potvrdí že jsem člověk, tak že jsem díky za potvrzení,ale svět se my nějak splašil,nechce mě do toho světa vzít,nebo mě toleruje jen abych byl jen na jeho okraji,prý že to takhle stačí,možná jemu mně čas kvačí,už jeho jen půl,nebo méně tak kde kurva kde je a kde já jsem takhle nenápadně nápadně od toho všeho odstrčen.Vstaneš,a za chvíli zase aby si šel spát,moc krátké dny ale já vlastně ani ty dlouhé tak moc nemám rád,vždy je něco po ruce na co si můžeš stěžovat,třeba na to že to tvoje plato co tam neseš ten svůj život, se ti v každé nenadále chvíli může převrhnout.Jsem teď velký,no vlastně jen podle toho čísla co označuje kolik let jsem na tom světě.Už to bude, několik desítek let,a kde jsem, jsem zamčený v takové své bublině,kterou můžu propíchnouti a dostat se ven,ale jak si chybí ta vůle, nebo ta odvaha pustit naplno k sobě ten svět,co by potom začal být jiný hned,ale já jsem zaseknutý v té své rutině,je to ta má komfortní zóna,kde se cítím dá se říci dobře, vzhledem k okolnostem,ale pravý život to není.Něco, nebo někdo tu chybí,já to vím nikdo nemusí my tento fakt připomínat,ono to lehce zní tu změnu udělat,ale jestli už není náhodou pozdě,na to tu oponu naplno otevirat.Jsem králem ničeho a i tak se cítím,ráno vstanu,ale radši bych ještě spal,vše bych chtěl zaspat,ten svůj den co bude jako přes kopírák daný,mám nějaké plány ale to jsou spíše sny co jsou tak vzdáleny,skutečnosti kterou žiji,nebo to si aspoň myslím,ten můj mozek je zrádce mých myšlenek a zajímalo by mne pro koho tak asi pracuje.Kolotoč se točí ve dne i v noci,je mu to celkem jedno koho vozí,hlavně že se do toho kolečka stále točí,aby ti tvou hlavu tak nějak zatočil,a možná si tě tímto způsobem takto ochočil.Cítíš se lidský tvore ochočený,alespoň na malou chvíli měl tě ten stroj ve své moci,a jeho čára máry ještě jsou tak trochu v tobě, v té tvé hlavě co ještě její kolečka uvnitř se dotáčejí,a to tvé tělo to dělá tak trochu s nimi,nejsou to žádné divy jen holá skutečnost,která zahalit se musí,nebo husí kůže ji pak naskočí.Rozezněly se zvony něco zvoní,možná to že jsme si technicky rovni,ale stačí se podívat k tobě ke mně do peněženky,a je to jasné kdo si více může dovolit,potraviny pro chudé tu jsou,a pro bohaté taky proč dělají různé druhy,aspoň v tomhle směru by jsme si měli býti rovni,ale to přeci nejde,a tak člověče si hlady umírej, a ty zase člověče co jsi tlustý jako prase tak se jenom při nadechnutí zadýchej.Svět je odrazem nás všech, jací jsme,a jak z toho vycházíme v tom hodnocení já bych řekl že ne moc dobře,a tak se radši ohlížej,ale tam nic lepšího nenajdeš vše je stejné jednotvárné,a hlavně rozdělené,na to co bys chtěl a na to co si můžeš dovolit,A to, vůbec není klid,je to hrozný hukot který všichni slyší ví o něm ale už ho ani nevnímají,jsme vším až příliš zahlceni,a pravda ta je velmi vzácné zboží,a je nepropustnou clonou zakrytá, tak co osel hýká ještě,nebo už zmizel z toho deště za okap.
Nahoru |  Dolů |  Odpovědět    

honey|profil:Re: René a jeho trapné pokusy o poezii nebo tak něco 09. listopadu, 14:18
Je tu sen,ale já vím že je to jen takový hnusný sten myslím na něco,a co pak jsem úplně v prdeli,nic mne nebaví schoval bych se někam hluboko a zahrabal se nejraději pod zem tam kde by mne nikdo nenašel, a tam bych na nicotu,možná konečně zašel.Nastal den no nic nového on to tak pořád, zkouší a vždy mu na to někdo skočí, a na co že prý bude lépe,a je jasné že lépe už nebude, aspoň u mne se to konat nebude.Byla noc, a víte jaká ona byla, tmavá jako černočerná káva,co si někdo ráno dává,jaká je dnes ta zpráva, no o čem o tom že jsem tu a stále na živu, nic mne nebaví,nicota mne vždy zahalí,ten den nějak přežiji,a i noc na kterou jsem se těšíval,už není taková,není tak výživná a mnoho sil my do toho dne nedává,co je to s ní a kdo co sní něco udělal že je právě taková, ospalá.Stojí tu ta lampa co v noci svítí aby blbí lidi na tu cestu viděli,a nebáli se všech těch zákoutí co tma si tak někdy vymyslí,a když na ně to světlo nesvítí tak vypadají tak bezprizorně a tak samy,jako jsou i klamy co jich v hlavě mají a právě ta tma je tam mnoho, rozsvítí.Den si odešel a už je tu další noví, myslí si že vše podle svého předělá,aby ten svět byla by pro žití nádhera,ale to je jen předehra k tomu,že vše zůstane jako vždy při starém,a já taky tak zůstanu tam uvězněn.Jak se cítím, popsat je to těžké,je my jako bych byl takové koště, co moc dobře nemete,tak co s takovým nástrojem,zlom ho o koleno a kup si nové lepší.Ale ono, zase takhle špatně mete, a to každičký den a čtyřiadvacet hodin denně, bez přestávky,jako sázky co nikdy nevyhrají a tak se radši někomu, vzdají.Zkouším nadávky vše bez úspěchu tak si kleknu,ale nejradši bych si lehl,někde uprostřed silnice,roztáhl bych se tam jako hadice,a nehýbal se už nikdy.To je vše, tak tam bych tam zůstal,ne nechci hrát fotbal,ani tenis,prostě nic nechci dělat,chci být prostě nebo asi nechci být, aspoň dnes se tak vyčerpatelně cítím,Tak prosím nechytejte mne do žádných sítí,jen mne nechte takto býti,snad se někdy zmátořím,co já vím.Ráj žádný není,nic po smrti není naprosto nic,prostě konec zhasne světlo,a ty už niky nebudeš,jenom jako vzpomínka v někom budeš,a časem i ta zbledne až nakonec si na tebe nikdo nevzpomene,Takto chodí,někdo tě zplodí jsi krásné malé miminko, rosteš a už jsi veliký,máš svoje potomky a ti pak svoje, a pak už prostě nejsi,a kde jsi nikde prostě naprosté nic,jako let bez rakety, na měsíc.Bible taková kniha,asi čtení co je ji nejvíce,napsaly ji lidé a vydávají ji za to že ji stvořil nějaký bůh, co to je nebo kdo, no kdo ho v životě viděl,tak proč věřit a nač.Je to jako takový dohodnutý mač,kdy se dva boxeři dohodnou že ho ten druhý sundá v pátém kole,tak tu pecku dostane, a on si lehne a už prostě nevstane,napočítá se do deseti a prachy jim tak do kapes letí,jako smetí které by jsi ale nikdy asi nevyhodil.Kde je ta šňůra,co jsem k ní připevněný,a někdo mě tak potom světě vodí,všichni ji mají,ale nikdo ji nevidí,nezapletou se do sebe nikdy,a ten tvůj život takhle ovládají.Ti co si hrají, s tebou takovou tu hru, na lidi.Jsem tu,ale to je jedno jako kdybych tu nebyl nic by se nestalo,jen tak přemýšlím kdybych tu nebyl, byl by tu někdo jiný, nepsal by tu tyhle sračky,jenž jsou jako moje trpké nevlídné sprosté značky.Nikdo si to nepřečte, ale to je vlastně jedno, já se jen potřebuji vypsat z těch všech hoven, co my do té mé hlavy někdo umístil.Neboj se za chvíli, už bude možná konec,ty imaginární čtenáři,máš možná i lepší věci na práci,něž tu číst ty moje žvásty,už je to se mnou hodně špatné když tu mluvím s kým,no vlastně možná s někým důležitým ale i možná už dávno zabitým.To jsem já, co tu hru se životem neustále prohrává,ale pořád bojuji,i když vím že je to boj už předem prohraný, jako bývají boje lidí, utiskovaných,A proč, vlastně musím bojovat, a za co, co jsem udělal z čeho jsem obžalovaný a tohle je ten trest už předem my daný.Bez rozsudku, bez soudu, to je hnusně špinavá hra, mám si kleknout na hrách abych něčí touhy špinavé uspokojil nebo tu jeho touhu po odplatě,kdo jsi kdo je za tebou skryt,nebuď zbabělec a ukaž tu svou temnou tvář.Tak co ty zbabělče,co jsem ti tak zlého udělal, že jsi takový kus debila,chceš se mstít,nebylo už toho dost, tak už s tím vším skonči,už dost bylo té tvé, zlosti.Tu svou, špinavou hru, kde ty určuješ pravidla,nebo žádná nejsou a ty můžeš vše,a já jsem jen takový ten z komínu smrad,který se časem úplně vypaří, a nezbude po něm ani ten, pach co se určitě moc nevydařil.
Nahoru |  Dolů |  Odpovědět    

honey|profil:Re: René a jeho trapné pokusy o poezii nebo tak něco 11. listopadu, 14:13
Roste tuha, a jde jí to ztuha, co zní asi vyroste,bude to asi tužka,jenž není tvoje služka ale jen takový prostředek,kterým ti něco nakreslím nebo psát různá písmenka tě naučí,no aby jsi mohl psát,jako já teď taky, tak.Jiný nějaký pták,není to můj příbuzný tak kam si letí,a z té výšky co tam vidí, možná ty malé lidi co se pachtí,za penězi a za mocí, prostě za vším co na ulici jen tak volně neleží, jen okolo prosvištělo, nějaké to čtyřspřeží.Někdo pomůže si loupeží,někdo jiný taky krade,ale tak že to nikdo nevidí,a ještě ho slušně pozdraví,a zeptá se ho tak jak se ti ten tvůj tunel staví, a proto svět není vůbec zdraví.Je velmi nemocný,války celosvětové se už sice nenosí,ale všude je zlo, je však skryté,a o to víc je do toho světa chorého, vryté.Lesk je jen takový útrpný stesk,po čem po tom všem,co by jsi chtěl,a nemáš to,tak co chceš, to nebo se obejdeš,bez těch cest co vedou pro nějaké lidi,jenž jsou tu tady jen tak samovolně vliti.Mé tělo, je doopravdy nebo jen propůjčené na nějakou chvíli,co v tom čase vesmírném určitě je,na jakou dobu to zatím nevím a asi se to nikdy nedozvím,až ta poslední informace v tom mém životě přijde,tak už ji neuslyším, jen snad jako ozvěnu ze, záhrobí, nebo to na tom mém posledním příbytku, někdo napíše.Svět si líže svoje rány, jenž během těch let co existuje utržil,vydržel všechna příkoří,počasí průtrží stále tu je,a ty já ho ucítím něž se staneš jen vzpomínkou,co je jen tvým životem takovou,bleskovou prohlídkou.Je tu pach pro nás neviditelný,ale pro někoho je to stopa,toho že tu někdo byl,a kam šel,chtěl bych mýt takovou kost,nebo radši ne,protože bych si musel ten svůj nos, asi neustále ucpávat.Jakou radu my dáš,jsem sám, tedy jak se hezky říká singl,ale asi už moc dlouho,a už jsem si na tento status jaksi zvykl řekl to a halasně si vzlykl.Chci změnu nebo proměnu, nevím co ti odpovím,ano chtěl bych změnu nebo proměnu, ale takovou,že bych se do někoho doopravdy zamiloval a nahlas zvolal,já tě miluji, a velké srdce ti ukuji,a to vše pro bytost půvabnou krásnou,trochu neproniknutelnou,ta co by mne dokázala rozesmát a to i za ten den nadvakrát.Jednu, jsem kdysi takovou znal,a měl jsem ji moc rád, tak už se ztrať srdce my to stále rve, už je dávno pozdě.Asi byl jsem zamilovaný,tou láskou dětskou,která většinou,nemá žádná odraz,a tak jsem se trápil,už je to pryč, samozřejmě byla starší a tak pro mne nedostupná jako je i hora veliká.Taky mne měla ráda,jo jasně, ale jinak,a to vše je už pryč, jako ztracené to nic ale vždy tě ta vzpomínka, stejně zabolí jako i dětství které by mělo býti šťastné.A i když jsem za tu dobu měl, ženy,tak šlo jen o ten pud věčný,co tě přejde po pár minutách,a chtělo by to zas,no zeptej se na to co na to ten tvůj pták,co ti nikdy ani takt, nezazpívá.Kolik nocí už jsem prožil, bylo to vždy jako mávnutím kouzelným proutkem takový už dávno naučený švih, nebo jako kouzelnický trik,prostě oka hmit,a je to tu, nepopulární ráno.Které, ale už si musíš prožít, a to na plný pecky,no vlastně na jaký volume to máš, nastavený.Skočím tam dolů,jo skočím a co se potom stane, co mne klame nezachytil jsem informaci odkud, tak nemohu tuto zapeklitou situaci posoudit,já radši neskočím.Jo, já to věděl srabe,tak se dále hrabej v těch svých sračkách,co je svým životem nazýváš.Rozhoupal se zvon v kostele,a už je ten známý zvuk,co ten příbytek,jenom on ho umí, proč ho vlastně stavějí,nerozumím proč věřit v něco, co nikdo nikdy neviděl,a ani nikdy neuvidí,je to jenom takový kšeft,pro církev co ona má jenom na něho prý patent.Je to, vlastně takový, celosvětový průmysl, plný nepochopitelných, nesmyslů.Rozhodně a nezbytně tu sedím na tom sídle mého pozadí,nikomu to nevadí,své si hledím,jen tu píši tohle něco co nevím jak to označit,máte někdo nějaký nápad,jak to vlastně popsat,a tak možná dát tomu nějaký ten obsah,co ho možná ani nechce slyšet,jen tak plitce a rozmazaně jako přes nějaký igelit,který určitě nezačne se veselit, ani nijak bujaře slavit.A co vlastně jo jasně, že by to že žiji v té šťastnější části světa, ale nedokáži se z této zkutečnosti dostatečně veselit.Čím to bude, člověk je už totiž takový, a nestačí mu to co má,chce vždy více,jako astmatikovi plíce vzduch,jenž se bohužel nedostává,a tak lape po tom vzduchu,stále ho nemá na zem padá,chroptí kéž by si vzal sebou ten lék,proběhne mu hlavou,ale už se v nemocnici probírá,je to taková satira,na člověka navždy nemocného,k žití ale lze v určitých případech, použít.Přemýšlím o smrti,tedy hlavně o tom že už nikdy nebudu,a svět se proto nezastaví, a ani žádný zvláštní vlak pro to nevypraví,a ani rychlost svoji nezmění,co to znamená nebýt,nic necítit,o ničem nevědět.Jen prostě takoví end,konec,šoupneme ho do země,a to je vše.To byl, můj jeho život tak trochu neproduktivní,ale koho to zajímá.Zasypaná díra, a nějaký ten náhrobek, no jestli budou na něj peníze,i umřít je dnes luxusem,a velký biznis,lidé umírají každým dnem, jako bodnuti do srdce školním kružítkem.Každou hodinu i minutu, a i já ty, tu za chvíli už nebudeme,a co po nás zbude, po mne asi nic,po tobě asi nějaký ten, potomek, co si na tebe občas vzpomene,než tvá vzpomínka, smutně zešedne, a to i v poledne nebo ne, já totiž neumřu a stále tu budu, heč.
Nahoru |  Dolů |  Odpovědět    

honey|profil:Re: René a jeho trapné pokusy o poezii nebo tak něco 14. listopadu, 15:12
Jsem tu, a to je asi vše co dovedu,jo ještě si dojít pro vodu,a co pak řekl,rak zkus chodit pozpátku jako já,a díru malinkou do světa možná uděláš.Tak pořád jsem tu ale nic se neděje,kde jsou ty mé naděje,co byli kdysi tak živé,a teď tedy co z nic tedy zbylo,no asi jen to, co by z tebe ty vole, zblilo.Stojím tu tedy, i tu jsem,a cítím jenom ten vztek,co promění se jen na takový hloupý a podivný stesk,co nemá ani žádný lesk,tak si ho vezmi zpět,a když chceš do noci zkrápět vše,svými mokrostmi v duši,tak si na to vezmi aspoň něco,co není jen jako nějaké hnusné rozbředlé těsné, těsto.Nikam jsem neodešel, lpím tu a na čem, na tom všem co už asi nikdy nebudu mýt.Jdu se skrýt,hlavu svou do dlaní skrýt, a možná vydat i nějaký ten srdceryvný rik,co utiší všechny tady co je jejich tu dohromady no když to všechno tak nějak spočítám tak my vyšlo jedno číslo,které jen tak osamocené je a jemu jedno že jen jedno je.Z těch všech,co jen pozorují ten svět,a nezapojí se do toho dění, a to hlavně v českém znění.Stojím tu jako puk,co by chtěl do brány a kdopak mu v tom zabrání, ten co má masku,jako nějakou nevyřčenou otázku o tom kdo a co bude potom až tam vletí,a ten s pilou nabroušenou,po tom puku skočí,ale nechytí nic.Možná tak klíč od dveří,jenž ti nic neuvěří je chytrý a radši si sám vše ověří, než někam poběží,v obličeji se mu zračí to vítězství,já jsem ten co měl sen,a možná ho i uskuteční a to pravděpodobně až v tom dalším století,které zatím vzduchem, si letí.Jsem tu, stojím tu jsem jako vzduch kyslík a dusík,za ruce se drží,a nikomu nic nevěří,svět si běží tím svým tempem,a já za ním popobíhám, nestíhám ten jeho cval,je jako kůň a pořád se divím proč toho člověka pořád na svém hřbetu drží, proč ho neshodí a nevysměje se mu přímo, do očí.Je tu, ano já ho tam vidím, jak tam jako nějaký živí sloup stojí, odkrojí si kus chleba vloží si ho do úst a žvýká,jej, toť hranice tenká,aby z tebe tekutina do tebe dána nevytekla, nebo nebyla z tebe kráva,co taky tohle dělává,ale asi mnohem déle nežli ty, nebo já co tu jen tak potměšile, postávám.Tomu věř,i když není ještě šest,a čeká tě asi někde jinde lepší kšeft,co mu není šest, a pak možná všechno pozná z té strany, kde jsou všechny vnady dány,tak nějak lépe a nemilosrdně hnané, zpět.Pořád je tam,ten člověk,co ho nepřehlédneš hned,je tak dlouhý nebo široký nebo vlastně do jaké strany je tak natažený,jako by se ženil už po dvacátém čtvrtém a to všechno,zrovna dnes.Něco si domů nesl, měl toho celou ruku,podívám se blíže ale on dal ruku v pěst,jako to gesto co není jako těsto,je spíše takové tuhé a něco určitě znamená.Možná že ta cena, byla příliš malá, a chtělo by to více,možná i na sto tisíce,toho co nikde koupiti se, nedá.Je už skoro tma,slunce si na prdel sedá,za chvíli si možná lehne,a vše se zalije temnotou,kdy vše vypadá úplně jinak.Do té doby, vše bylo takové obyčejné,ale jakmile ho přebarví ta noc,tak už to má vše jinou moc, takovou kouzelnou,co v tvých představách se ti najednou před očima tvýma vyvstává,tak nějak po tom svém,jak ona to jen umí, změnila svojí vizáž,a ve svém záhlaví i povinnou svou, tiráž.Uteč dokud můžeš,není vše dané v té tvé ruce,jsi jen kolečko které se točí,a tobě se jen ta tvá hlava točí jako kolovrátek pořád dokola,než tě někdo někam zavolá.
Nahoru |  Odpovědět    

první..    25  26  27    ..poslední (27)


Témata





Pro vkládání příspěvků, je nutno být přihlášen.
Pokud jste již registrován, přihlaste se zde.
Pokud nemáte doposud registraci, registrujte se zde.
Zaslat zapomenuté heslo zde.




Sdílejte

 
 


Plánované akce

  Prezentace Praha, 28.11.2017, 11:30
Fobici ze Zlína?, 21.11.2017, 21:51
Boj se SF, 14.11.2017, 15:58
Sebezkušenostní pobyt, 06.11.2017, 20:20
Olomouc, 09.10.2017, 18:25
 
Celkem: 117 Zobrazit vše


Hledat

 
  
Web Témata 
Příspevky
 
 


Anketa

 

 
Vypsat všechny ankety


Google search

 

 


Návštěvnost

   


       SF na Lidé.cz
       SF na Twitter
       SF na Facebook
       RSS 2.0, Atom 1.0