Sociální fobie Sociální fobie   
 
Témata  |  první..    26  27   přihlásit | registrace  

Hlavní menu

   Úvod
 Články
 Terapeuti
 Knihy
 Vaše příběhy - vložit
 Vaše tvorba - vložit
 Fórum - založit téma
 Pokec -stav
 Seznamka
 Ankety
 Kalendář
 Poradna
 Odkazy
 Kniha návštěv
 Kontakt
 


TOP

  Filmy, 04.12.2017, 21:40
Hudba,co rádi poslouchají fobíci, 22.11.2017, 23:18
Ztrata panictvi/panenstvi u lidi ze SF,kdy ?, 04.09.2017, 18:55
Zaměstnání a sf, 01.11.2016, 19:13
Hledají se všichni z Ostravska, 11.01.2015, 18:00
|Něco pro radost, 06.08.2014, 11:54
Vědecké zajímavosti, 06.08.2014, 11:37
Sociální fobie a křesťanská víra, 13.06.2014, 16:06
Naše občanské sdružení, 19.09.2013, 15:51
Pomohla někomu AD na SF?, 16.01.2013, 21:55
 
Celkem: 30 Zobrazit vše


Aktuality

  19.09.2010, 17:36
Byly aktualizovány informace o občanském sdružení Sfinga, o.s. Obecné informace, cíle, kontakty, termín srazů ...zobrazit

02.08.2010, 22:35
Diskuzní fórum nyní dostupné přes RSS čtečky. Zdroj XML Atom 1.0 http://socialnifobie.info/feed/ Případné pr...zobrazit

10.07.2010, 15:08
Portál dostal nový plášť! Náměty a připomínky jsou velmi vítány. Především pak, pokud naleznete chybu, ozn...zobrazit

08.07.2010, 12:54
Zdravím vespolek Dnes došlo k nasazení nového motoru fóra. Z vnějšku se vcelku nic nezměnilo, ale uvnitř do...zobrazit

 
Celkem: 4 Zobrazit vše



honey|profil:Re: René a jeho trapné pokusy o poezii nebo tak něco 15. listopadu, 11:49
Kdo mě tu chce, tak prosím zvedněte ruku,jakoukoliv máte,třeba i tu co vám moc už nevěří a jenom čas ji prověří jestli doopravdy patří k vám, nebo je to jenom nějaký cizí krám,co byl sám a tak jako sirotek jste ho k sobě, vzal.Máte li jich víc taky to nevadí,třeba tři nebo čtyři můžete je zvednout klidně všechny,a já to budu počítat za čtyři hlasy lidí co mě tu chtějí takto mýt,i když tou pusou moc neumím mlít.Přistihl jsem se, že sám ze sebou mluvím,a jak jsem se potrestal,no tak že už s tím druhým nebudu mluvit.Úporná snaha o život,to je to co já tady zkouším,nevím jestli se lepším nebo horším v každém případě,to stále a zas zkouším.Je vlk v rouše beránčím, tu svoji taktiku, až se na dostatečnou blízkost přiblíží,tak všechny sežere,tebe taky tak nepleť se my sakra tady, ty člověče co bez pušky luku nebo ohně můžeš být i ty, má příští oběť.Deprese a úzkost to jsou mí dokonalí nepřátelé,proč jste tady a odkud jste přišli,proč je my z vás tak blbě,celý organismus můj je napjatý jako by čekal,že ho napadne nějaké zmutované monstrum,které se brzy narodí.Jsem v tom sám, odrážet vše to co cítím,ale nejde to, je to ve mne hluboko někde uložené,a ani nevíte kdy to vyjde na povrch,je to hnusné a neodbytné bytí, tu za těchto zvláštních podmínek.Hodím si kamínek do vody,udělá žbluňk,a už je dnem té řeky,co bych taky mohl býti i já,ale chtělo by to nějaké betonové boty,které někdo v této chvíli možná nedobrovolně, dostává.Jsem tetování co se nepovedlo,a je velmi těžké a bolestivé ho odstranit,tak to jsem možná já, co jsem tak neodbytně sám, a sám sebe takto lituji, co tedy se mnou zkusím sám si ze sebou sednout, a probrat to jako dospělí lidé,což očividně taky jsme.je my zle, to ti povídám,každý den se cítit jako nepotřebný krám,mnozí se tak cítili a ten svůj život pak radši zahodili,a to měli peníze a nebylo jich málo,a přeci se to stalo,známe ty známé co život si vzaly.Jsem tu já,peněz moc na mne nehledejte,jsem chudý jako ta pověstná kostelní myš,a přeci tu ještě stále jsem.Bojuji, za co, za něco neumím to vysvětlit,možná abych tu dále tohle mohl takhle psát něco, co ani nemá název,a gramatika se my na celé ústa směje, až se břicho popadá,to tak dopadá když škola je pro vás jen nutnost co vás nebaví,a učitelé jsou jen takoví roboti,jenž jsou velmi špatně naprogramováni,a podle toho taky tady tak zle na vás, útočí.René, něco píše, jo to jsem já,jako taková přestávka které jsem neměl ani tak moc rád,hlavně na tom intru,kde mnohým dělalo potěšení, vytáčet mně,a vidět jak se vztekám,ale huby nerozbíjím,proč jsem těm hajzlům ty tlamy nerozbil,ptám se sám sebe a moje hluboké já zná možná tu odpověď která není vůbec pěkná.Já, se stydím za to že takový jsem byl, a doufám že už takový nejsem,ne nechci být zbabělec který před problémy uteče,chci se na sebe moci podívat do zrcadla,a rukama si nezakrývat výhled,chci tam sebe vidět,toho takového člověka,co je si sám si sobě, roven.Nastal čas zúčtování,takové klání mezi mnou a těmi ostatními blbci,kteří svou duši jako svou ozdobu nenosí,ba naopak je jejich zátěží,a u každého jinak těžká.Zde, ta odpověď, na všechny tvé otázky proč, a až teď, ti to právě dochází,tvoje mládí,a to vše před tím než jsi se dozvěděl,že jsi takhle duševně, nemocen.Vyprávěj to někomu zdravému,a on tě nikdy nepochopí,nezná co ta deprese a úzkost ti v těle v hlavě prostě v to tvém celém já tropí,a nikdo ji nezastaví,je prostě tu jako neomezený absolutistický totalitní vládce všeho.Toho, tvého nezbytného já,vše ti bere nic ti nezanechá a ještě si na tebe s chutí plivne, jako na odpad,co by neměl tu býti,a měl by se možná i zahodit.Nejsem Hrabě Monte Christo,nebo on se jím vlastně stal,ale ten člověk předtím co byl v té kobce uvězněn,tak já taky tam asi jsem, mezi těmi čtyřmi scénami mého nežití,fyzicky jsem živý,ale duševně jsem od toho světa co tolik nabízí, vyhozený a opakuji to nejhorší je, že tě nikdo nepochopí,a já jsem také dříve nechápal, už sice vím jak jsem se mýlil,a co to všechno ta mysl dokáže.Jsem, její nepopulární poddaný,a podle toho taky tak se mnou zachází,zachraňte mne prosím,moc času už nemám,tak co tedy mám dělat,psát nebo se spíše vypsat,z těch mých svinstev ukrytých někde hluboko v mém těle,jenž je celé už takové nakažené,ten virus už se rozšířil.Jsem zombie,který žije jenom na základě základních pudů, jako jsou dýchat,ráno vstát,s obtížemi jíst,umýt tu svoji schránku,je to jako vybledlá, už stokrát přečtená stránka, už ji znáš nazpaměť tak co teď, vezmi nějaký ten oheň, zapal to svinstvo a uveď ho do říše toho živlu,který už nevrátí tě nazpátek.
Nahoru |  Dolů |  Odpovědět    

honey|profil:Re: René a jeho trapné pokusy o poezii nebo tak něco 16. listopadu, 11:50
Jak začít,asi tím že jsem zase tady,jsem o něco blíže,tomu čemu se říká jak svět se na mne podepsal tím svým,nefalšovaným písmem.Co my tedy píše nic moc jen to že jsem už blízko ale čeho,štěstí svého,nebo konce,nebo úplně něčeho jiného,co teď nechápu,ale časem možná pochopím.Proč, se za mnou v létě plíží neustále ten stín,co je jen mým podivným obrysem,a velmi zvláštním nadpisem všech mých dní,co jsem jich zatím, odžil.Voda teče to je to jediné co umí, někam téci,ale nepodceňuj to co každý den si na ksicht hodíš,je to vodík a kyslík,ale to mne nezajímá,možná ta krajina když se ta voda,na ni tak nějak rozloží,a vše je pod ní,nebo nad ní je to katastrofa,to je ta síla,neviditelná ale tak blízká,jako je ti i ta tvoje propiska když ji držíš v ruce, a něco nedůležitého sní pak, píšeš.Slunce svítí,už jsem to zjistil,svoje okna dokořán ač nerad tak jsem je otevřel,den do mne skočil je ve mne,co si se mnou počne,nikam´s tebou nejdu,to na plná ústa ti tuto informaci, řekne.Sál je mrtví je takoví protože je bez lidí,a už se trousí,diskotéka začíná,hudba začíná hrát,tak kdo půjde první tancovat.Ještě tam nejsem,jsem vedle v hospodě,alkohol do sebe nasávám,abych ušetřil tam to stojí méně,a tak tedy si náladičku udělám,jen abych to nepřehnal,ale už mám praxi a tak vím kolik snesu,jsem v tom stavu,kdy se cítím jako člověk co je plný sil,a vše dokáže a svá křídla roztáhne.Čekám až moje polovička přijde,je to taková ta známost,co je jen ten den,kdy jsem tou drogou, omámen.Jdu do sálu hudba tedy už hraje,někdo už dokonce tancuje,hledám ji už ji mám,a tak ji vyzvu k tanci,pomalá hudba začne hrát a dělá si s námi co chce.Dva lidi k sobě přitáhne už se drží,v náručí a hlavně se k sobě tlačí líbají se, chytím ji za prdel přitisknu si ji k sobě,tak blízko aby můj úd cítila.Začíná se nadouvat,tak cítí co sebou neustále nosím.V určité chvíli,ji řeknu aby šla se mnou ke mne domů,je to kousek tak sto metrů,chvíli se nechá přemlouvat,ale já vím že je to taková hra a že povolí,jako nějaké soukolí.Jdeme, ruku v ruce,odemknu dveře, pustím svou oblíbenou hudbu.Svlékám ji,už jsou prsa venku,jsou krásná.Tak akorát,bradavky takové no přesně do pusy,tak je lížu,i ta celá ňadra,líbí se jí to nebo to předstírá,no nevím prostě heká,moje druhá ruka je už dávno v její kundičce,a tam ty svoje čára máry předvádí.Je mokrá, roztáhne nohy do praku,a moje hlava se zaboří,do toho jejího prostředka,jo orální sex je mnou oblíben,a tak lížu,to tam vše co tam má,co bůh ji prý dal a nebyl skoupí.Dal ji to tam hezky,rukou my penis honí,už je dosti velký,tak ho do ni strčím a přirážím,ona v odpovědi taky jsme teď spojeni,v tom svazku,co ho jen ten chtíč pohání a může to skončit v každé chvíli,ale já to chci cítit,tak nejdéle jak to jen jde,a tak rytmus měním.Otočím si ji,a už ji vidím,to nejkrásnější co na světě je z jiné perspektivy,přede mnou ten vyšpulený zadeček, a tam trochu níže tam to je,ten vchod co není cvok naopak je dost chytrý proto aby lidé další byli.Zasunu ho tam,a dělám ten směšný pohyb,kůže o kůži se stýkají,a jako by tomu všemu nahlas takto navzájem si tleskali.Lehnu si na postel, a teď ty holka snaž se,a ona se činí, nasedne lehce vezme ho do ruky a do patřičné dírky ho tak nasměruje, je tam uvnitř,tak jezdí jako na rodeu,ale tenhle býk ji ze sedla neshodí. Spolupracuje,a už se to finále blíží,čekám až bude tak mne to baví, chci cítit ten její chtíč, říká že už bude, chvíli heká cuká tělem,tak já taky to vše mohu do ni vypustit,krátká extáze,pár polibků leží na mne,za chvíli se odvalí,vstane jde do sprchy.Ty naše společné tekutiny,co se na chvíli spojily, ze sebe smyje,vše už je pryč,já jdu po ní,jsme oblečeni.Doprovodím ji, je už skoro ráno diskotéka končí, její sestry se objevili, na rozloučenou ji políbím, tak že zase příští týden, čau a je pryč,a já se těším do postele.Ale tohle vše, je minulost,která už se nekoná,alkohol nepiji protože ty deprese po ni, by mne přes ten okraj strčili, můj život je nudný jednotvárný a stabilní,nebo nějak tak,a tak tu jen tak přežívám.Jsem pták bez křídel,a tak už nelítám,jenom chodím po to světě,a cítím se dost bledě a teď to asi sobě píši, abych na to nezapomněl,co je to vlastně jenom tak tupě přežívat,tak co jak se ti to líbí René,ano to je ta tvá realita, co ti každý den na dveře klepe,a ty ji pokaždé ty dveře, otevřeš.
Nahoru |  Dolů |  Odpovědět    

honey|profil:Re: René a jeho trapné pokusy o poezii nebo tak něco 18. listopadu, 15:27
Něco cítím,je to špatné,jsem pod vodou v nějakém tom bazénu,jsem na dně a zkouším jak dlouho ty plíce ten vzduch udrží,nebo tam chci zůstat jako nějaký ten utopenec,co ho mám tak rád,když je pěkně v tom nálevu,a tam se valí,a čeká na to,až ho sním,tak co buřte smím tak jo já tě tedy, sním.Jsem na dně psychicky,a možná i v tom bazénu,prostě cítím že smím si ten život nějak uklidit, smést si ho na lopatku a někam do koše ho vyhodit.Roste něco,je to něco nového a neznámého,co to je, možná nenaplněné to vše co odbude si,svoji premiéru a možná i zároveň derniéru,a myslím si že nebude to pěkný pohled,tak co mohu, zapálím sirku ve stohu co se stane asi něco vzplane,je to marné jako vše, co se my stane.Je to,možná jenom to nic,co možná asi jsem,a žádný sen se konat nikdy nebude.Krájím něco,co je to něco co by sem chtěl, ale já více neumím,tak tu jen tak tu tupě čumím,ale nikoho nevidím,ani nikdo mne, tak je to takové vzájemné.Co je, čas se zastavil,a všechno je pryč,je to už tady tak ukaž ty píčo ty svoje vnady,jsou tady jako náklady na život,v tomto světě, co je tak chorý až to bolí.Jsem ten co tady si živoří,život tomu neříkám,ten si jinak představuji,a já tam v něm nejsem,jsem jen tak odtlačen někam tam kam se skladuje toho světa,zápor co je i můj případ,jsou tu hnusné krysy,jo vidím je mají lidský obličej,ale jinak s člověkem nemají toho moc společného,co by za ten pokus, lidství stálo.Proč tu jsem, já sem nepatřím,nejsem hnusná lidská krysa,na to tu jsou jiní,a jejich dost,tak se odtud pryč klidím,jdu pryč běžím co my síly stačí,a už jsem konečně pryč,ale nevím kam jít,tohle všechno mám teď v hlavě ponořen v tom bazénu,vynořím se a jsem mokrý ale živí.Aspoň na ten první pohled,kterým se všichni ti co říkají si lidé, řídí.Slova jsou silná,jak je za sebou poskládáš,tak ti něco poví,možná něco nového,co ještě nebylo nikdy napsáno,to je tedy terno,vezmu to a všem to ukážu,ale dívat se na to jim striktně zakážu,a pak to odvážu a pustím to do širého světa,aby ta věta,byla všude slyšena.Klepu na dveře ale nikdo my neotevírá,vykopnu je tedy a už to vše vidím,je to tu vše uskladněno,je tu i mé tělo,ale jinak vypadá,jsem to já,ale chybí tam ta moje nálada,co my ze života dělá peklo.Něco se svléklo, nebo spíše někdo a je to žena nádherná,její tělo je takové co by jsi si hned domů vzal,ukáže na mne a řekne hlasem kterým se nic neodmítá tak pojď sem, na tebe jsem čekala,proč jsi ještě oblečený,tak to všechno ze sebe servi,a do mně si vejdi.Jsem nahý,jak mě někdo stvořil,a už ji hladím,líbáme se ruku ji mezi nohy strčím je už vlhká,a tak si tam jako na pískovišti hraji, ona můj penis hladí,je už velký a zralý na to aby vešel tam kam patří,tak jsem tam uvnitř v centru té rozkoše,a přirážím ten pohyb rozkoše tak známý ale vždy tak nový jako i Císařovi nové šaty.Narážím na její prdelku,a ono to dělá ty zvuky,jako nějaké mlaskání,mrdám ji,ona si mne otočí a už na mne nasedá,dává ho tam, kam patří,a už jede tu svoji jízdu,co jen ona umí, mění rytmus, je to cyklus něčeho co do sebe neodmyslitelně, zapadá.Zesedne, má ho v puse a už ho kouří,jen tak dále, tady se nic nepíše, žádnou rakovinu plic nedostaneš, tak ho oblizuje, cucá ho, jako nějaký bonbón,slyším nějaký trombón,něco hraje,ale ona dále saje,hraje si sním, tou svojí pusinkou.Nevydržel jsem to, ups vše je venku, vlastně ne, je to v její puse tam je to ukryté,spolkla to, a chtíč už je pryč,odešel někam pryč a kdy se vrátí,možná až se vymočím.Ale ona už nechce,stačí jí to, a tak mé tělo propouští, a své tělo nádherné tak přede mnou zamyká.Jsem zase sám,byla to taková nečekaná rychlovka,byl to sen nebo skutečnost, to si každý může přebrat, tak jak se mu zlíbí, definitiva tu chybí, a to jsou chyby,které tu jsou spolu se mnou,jako to mé tělo co na první pohled,mu nic nechybí.Ale to jsou, právě ty neviditelné chyby,které nikdo nevidí, je to povrchní záclona která toho asi moc, neschová.Couvám, jdu, nebo utíkám,žádná replika už tu není,jen já co vše to tu plení,vše už je na kusy, tak jako pokusy o to stát na vlastních nohách a moc na hubu nepadat.Na hlavě záplata,tam kde by měl být mozek, někdo my ho vzal,kdo my ho vrátí, kdo my vše vrátí, je to jako klubko, co je na něm namotaný ten můj podivný život,nikdo mu netleská,nikdo se na něj neusmívá,jen tam tak je a existuje to on umí, to jediné.Trochu málo na jednoho člověka,který čeká na to že ho už nic dobrého nečeká,a tak tu je,jako opomíjené a nechtěné dítě které se narodit nemělo,ale tu je,tak co sním,dát ho pryč,nebo pohřbít do hrobu složeného ze samých podivných poskoků,tak zaklepu, nikdo neotevírá je tu jen ta díra, a čeká až ji někdo svým objemem naplní,tak co jsi to ty, skoč tam a už dost je tu klid takový podivný,který jen já ho vidím,jak tu všude slídí.
Nahoru |  Dolů |  Odpovědět    

honey|profil:Re: René a jeho trapné pokusy o poezii nebo tak něco 19. listopadu, 13:56
Není žádná odpověď na tuto tak zapeklitou otázku,kdo jsem proč tu jsem,a co tu vlastně dělám,když jsem takový jako jsou i železné okovy.Které tě mají spoutat,a na nic nečekat,držet tě tam dále,vlastně napořád,tak co s tím chceš vlastně dělat.Venku fouká vítr je takový,studený a bodavý,jako nějaká včela,co tě bodne a hned potom umře.Ještě ten déšť,co nepřináší úlevu,ale zimu ještě větší,jo vše to zvětší,ten dojem je tady,je tady zima,ještě sice beze sněhu,ale už své drápky otevírá,a zasekává je tam a zpátky,jako nějaké splátky které každý měsíc musíš zaplatit.Zdá se ti to, že to je nekonečný běh,a najednou tomu tempu ani nestačíš,snažíš se to naznačit ale všem je to jedno, nebo o možná dvě,prostě to tak je,a lepší už to nebude.Hřebík chceš do zdi zatlouci,ale jsi takový bezmocný,z čeho ji asi dělali jako tank celý z oceli,tak ten hřebík se jen tak zmenší,ohne se a je po něm a co přijde po něm,no jedině vrtačka jako tohoto příběhu zatáčka, vrtám je tam díra , dávám do ni to z úmělé hmoty,a pak ten šroub co se šroubuje,a už tam je, je tam celý, a už jen ten obraz zavěsit operace hotova,pacient je zdravý,neumřel a bude žít,než spadne dolů,jako hruška ze stromu.Ale je to fajn, podle jejího názoru.Jsem očividně vzhůru,ale vše co tu píši podobá se spíše nějakému kýči,co tu kvičí jako prase když nastane ten jeho poslední čas,a oni ho podříznou nebo praští palicí do hlavy,prostě mu ten jeho jediný život vezmou,a pak se z něj pořádně nasytí.Není to fér, ale to je už takový ten krutý života běh,hlavně když jsi prase,co tě krmí jenom proto aby tě později mohli zabít.Potravní řetězec, není pro někoho uzpůsoben dobře,jak vysoko jsi ty člověče.No asi jsi, ten tvor úplně až nahoře,a tam na tom slunci, hřeješ se.To ten jeho mozek ho tam vynesl,ale možná že ho i zničí,ale nejenom sebe ale všechno, to vše on umí,však už málem ten svět zničil,a možná napodruhé se mu to už povede.Pak nashle, nebo spíše sbohem sousede,v tom příštím světe bez tebe bez tebe, taky,prostě vy všichni už nebudete,zbude z vás jen stín,co už svého pána nikdy už, neuvidí.Lidský tvor je nebezpečný,zmáčkne čudlík,a vše už není,ničit to on umí,tak až zem s toho duní.Tak jsem se probudil,vy asi také a koukám ono už je tolik hodin,ale vstávat se my stejně nechtělo,je to takový nekonečný zápas,ve kterém pořád prohrávám.A tak jsem tu takhle sám,a to bez výhrad,jsem prostě tu jak dlouhý tak i široký,tuto planetu obývám,v jednom domě,co je takový jako jsem i já,a to znamená nic moc.No a kdy zas bude ta noc,co má moc mne uspat,a do rána mě do bezvědomí dostat,aniž by se my něco zlého stálo,jo tak to tam stálo v té smlouvě o mém životě,který my na dveře vždy někdy zaklepe a něco zlého my vždy přinese.Ano je to ta hnusná deprese,je v mé hlavě,a nikdo ji o de mne nechce,tak ji mám,prášky ji dávám,a ona je tak silná že to vše přežívá, a je taková krutá,jako je i pouštní krajina když se tam bez vody octneš,nebo pojdeš.Znáte tu nicotu,co vám do hlavy skočí,a vy nevíte co by,jak se z toho stavu,kdy se vám nechce nic,ani žít,ani být,jenom toho pocitu se prostě zbavit, prostě ho jako mimoděk ztratit.Jak ho popsat,tomu kdo ji nepoznal tak to nikdy nevysvětlíš,a můžeš mu to osvětlit ze všech možných stran,co jich okolo sebe naskládaných máš.Jen snad dalo by se to přirovnat,měly jste někdy takové chvíle kdy jste byli na nervy, čekalo vás něco důležitého,třeba svatební den,nebo nějaké zkoušky důležité, tak to znásobte desetkrát,jo a takhle se já a my ostatní takto postižení,cítíme celičký den,a to v okamžiku od chvíle když otevřu své oči, a ta realita dne si takhle na mne skočí, může to bíti ještě horší, zeptali se tiše hroši.Tak co, jak se vám líbí ten můj ne život,řekl bych nic moc a nejhoršímu nepříteli bych ho přál,a to velmi rád,protože vím jak jsou ti lidé zlí a tupí,prostě hnusné krysy,co označení pro ně člověk,je urážkou všech ostatních dobrých lidí,kterých věřím je přeci jen více,řekl někdo ještě sníce.Natahuji do svých plic vzduch,moc se my ho tam nevejde to je to astma,on ho tam nepustí,a způsobuje my to sípání,něco tam tedy je,a tak i já jsem a to právě zde,na tomto místě,kde jsem se zrodil,tu žiji a tu něco právě v tuto chvíli něco píši, a to v této tajném říši.Jakoby do šuplíku,ani nevím proč,ale já tady nejsem velitelem,to musí o kus dále nebo výše tam je skrýše kde můj mozek dýše.Vše tu vede, tedy asi mne, je to obrana nebo záchrana před tím vším co na mne neustále a každodenně útočí,a to je asi ta má chabá ostraha.Stále tu jsem, tak asi to aspoň trochu funguje,není to žádný sen,nebo spíše pravý opak,tak copak je to zlé a nejhorší, je to že mne nikdo nechápe, nebo to že jsem všem u prdele,a jak se zdá tak to i tak nadále zůstane.Je to jako zlý sen co myslíš že se ti zdá a ona je to holá skutečnost a temná pravda, která už ani o pomoc nevolá.Snažíš se usnout, probudíš se a zjistíš že jsi zase v tom samém zlém snu,tak to vzdáš,a žiješ jakoby ten svůj život,kde svoje pocity schováváš,stojí tě to mnoho sil a přemáhání,tak co je tady něco lepšího k mání,já to chci aspoň na chvíli pocítit a to světlo jakési maličké naděje rozsvítit.To vše špatné, tak na maličkou chvíli odehnat, pryč.Prosím dejte my chvíli,ať si mohu od toho všeho odpočinout, a s davem bezejmených splynout.Chci tím světem plynout jako řeka,co má tak obrovskou sílu,být v ní takoví celý rozpuštěný,nic neřešit,jenom tam tak být,a mít konečně ten svůj kýžený, klid.Tak co jde to zařídit,a tak trochu mne i seřídit bych prosil, ale bez zbytečných posil bych prosil, tak jako lehce se dá ta tráva kosit,když máš ten grif,už v sobě daný a v pravou chvíli je tu k tobě, povolaný.
Nahoru |  Odpovědět    

první..    26  27  


Témata





Pro vkládání příspěvků, je nutno být přihlášen.
Pokud jste již registrován, přihlaste se zde.
Pokud nemáte doposud registraci, registrujte se zde.
Zaslat zapomenuté heslo zde.




Sdílejte

 
 


Plánované akce

  Prezentace Praha, 28.11.2017, 11:30
Fobici ze Zlína?, 21.11.2017, 21:51
Boj se SF, 14.11.2017, 15:58
Sebezkušenostní pobyt, 06.11.2017, 20:20
Olomouc, 09.10.2017, 18:25
 
Celkem: 117 Zobrazit vše


Hledat

 
  
Web Témata 
Příspevky
 
 


Anketa

 

 
Vypsat všechny ankety


Google search

 

 


Návštěvnost

   


       SF na Lidé.cz
       SF na Twitter
       SF na Facebook
       RSS 2.0, Atom 1.0