Sociální fobie Sociální fobie   
 
Témata  |    1  2    ..poslední (5) přihlásit | registrace  

Hlavní menu

   Úvod
 Články
 Terapeuti
 Knihy
 Vaše příběhy - vložit
 Vaše tvorba - vložit
 Fórum - založit téma
 Pokec -stav
 Seznamka
 Ankety
 Kalendář
 Poradna
 Odkazy
 Kniha návštěv
 Kontakt
 


TOP

  Filmy, 04.12.2017, 21:40
Hudba,co rádi poslouchají fobíci, 22.11.2017, 23:18
Ztrata panictvi/panenstvi u lidi ze SF,kdy ?, 04.09.2017, 18:55
Zaměstnání a sf, 01.11.2016, 19:13
Hledají se všichni z Ostravska, 11.01.2015, 18:00
|Něco pro radost, 06.08.2014, 11:54
Vědecké zajímavosti, 06.08.2014, 11:37
Sociální fobie a křesťanská víra, 13.06.2014, 16:06
Naše občanské sdružení, 19.09.2013, 15:51
Pomohla někomu AD na SF?, 16.01.2013, 21:55
 
Celkem: 30 Zobrazit vše


Aktuality

  19.09.2010, 17:36
Byly aktualizovány informace o občanském sdružení Sfinga, o.s. Obecné informace, cíle, kontakty, termín srazů ...zobrazit

02.08.2010, 22:35
Diskuzní fórum nyní dostupné přes RSS čtečky. Zdroj XML Atom 1.0 http://socialnifobie.info/feed/ Případné pr...zobrazit

10.07.2010, 15:08
Portál dostal nový plášť! Náměty a připomínky jsou velmi vítány. Především pak, pokud naleznete chybu, ozn...zobrazit

08.07.2010, 12:54
Zdravím vespolek Dnes došlo k nasazení nového motoru fóra. Z vnějšku se vcelku nic nezměnilo, ale uvnitř do...zobrazit

 
Celkem: 4 Zobrazit vše



Můj život s fobií (a nyní bez). :)15. června, 02:00
Chtěl bych tady shrnout celý svůj život. Upozorňuji, že to bude asi dlouhé a místy možná i nezáživné, ale jistě se najde někdo, koho to bude zajímat, tak proč to sem nenapsat. :)
Pokud nechcete číst můj dlouhý příběh, který je beztak podobný tomu vašemu, tak přeskočte pod hvězdičky. :)

0 let
Všechno to začalo, když jsem se narodil. Na to si tedy nepamatuji, ale přesto jsem si docela jist, že to tak bylo.

2-4 roky
Byl jsem celkem normální děcko, co si rádo hrálo s ostatními na pískovišti, taky jsem si dost hrál i sám doma, třeba s pindíkem.

5 let
Pamatuji se, že jsem nechtěl chodit do školky. Byl jsem dost fixovaný na matku a bez ní jsem se cítil zranitelný a sám. Jak moc, či jestli vůbec jsem se bavil s ostatními, si už nepamatuji, takže spíš asi moc ne, ale pamatuji si na hodně věcí, třeba že jsem nechtěl po jídle spát a vybavuji si i jak to ve školce vypadalo. Jsou to spíš jen střípky. Taky jsem tam byl asi jen 3 měsíce.
Jednou, když jsem nechtěl jít, tak si hodně dobře pamatuji, jak mě pak táta zbil (samozřejmě ne nijak extrémně brutálně). Byl to pro mě ale docela traumatizující zážitek. Nejde ani tak o to, že to bolelo, ale spíš z psychického hlediska. Strašně jsem se bál. Někdy krátce potom, nebo snad hned, už mě tam přestali posílat.

6-7 let, 1-2 třída
První den ve škole si tedy už moc nepamatuji, ale vím, že tam byly hezké holky a rodiče od všech děcek. Zajímavé je, že do školy jsem chodil celkem rád. Měl jsem tam i první dětskou lásku. Pěkná blondýnka.
Venku jsem měl taky dost přátel a pamatuji se třeba, jak jsme si s jednou holkou hráli "na doktory". To bylo moc fajn. Jedna z těch vzpomínek, které vám tak dobře utkví v paměti. Jako třeba i ta, jak mi tehdy zubařka poprvé trhala zub. :D
Pak někdy cca. v půlce druhé třídy přišlo první stěhování.

7-10 let, 2-5 třída
Jo, docela na nic, když si někde najdete kamarády, kamarádky a chodíte si hrát, je vám prostě fajn a najednou se přestěhujete jinam, kde nikoho a nic neznáte.
Nicméně nová třída nebyla špatná. Sice jsem tam snad ani neměl pořádného kamaráda, ale rozuměl jsem si s holkama (ten paradox :D) a ony se mnou. Venku to bylo super. Postupně jsem si našel kamarády a bylo to tam moc fajn. Fakt paráda. Mám na tu dobu snad jen samé dobré vzpomínky. Děcka tam byly fakt super. Žádná faleš, nic. Každý den od rána do noci venku. Bylo to menší město. Něco mezi městem a vesnicí. Měl jsem tam hned několik dalších dětských lásek, první polibky, doteky a tak. Asi nejlepší období mého života.
Zní to až moc dobře že? Tak se pojďme zase přestěhovat. :)

10-15let, 5-9 třída
Už je to tak. Další stěhování v půlce 5. třídy. Bylo mi fakt smutno a cítil jsem se dost na houby. Po druhé jsem přišel do třídy, kde se už všichni znali. Hrozný pocit, když tam stojíte ve předu a učitelka vás představuje. To je ještě pořád nic, proti tomu, co se právě mělo stát, cituji p. učitelku: Tak to je ***** a teď s námi bude chodit do třídy. Liborův taťka říkal, že byl v bývalé třídě jedním z nejlepších. :D Ha. Jo, to jsem sice byl, ale rozhodně by mě nenapadlo, se s tím takhle chlubit. To byl strašný cringe. Chtěl jsem se propadnout do země. Měli jste vidět ty pohledy. :DDD To bych nepřál ani svému nepříteli.
Okay no. Naštěstí mě 2-3 týpci tak nějak vzali mezi sebe a jakože jo. Postupně jsem nějak zapadnul, ale nebylo to vůbec ono. Tady jsem se tak nějak postupně začal cítit jako to páté kolo u vozu.
Venku to ale bylo jiné. Tam jsem si kamarády našel a mám na toto období celkem fajn vzpomínky. I tady jsem měl pár lásek a tak.

15-18, Střední škola
Přemýšlím, co sem mám vůbec napsat? Co se školy týká, tak jsem chodil na obor, který jsem během studia začal doslova nesnášet. V té třídě jsem si nesedl absolutně s nikým. Když jsem měl jít na praxi do firmy, tak jsem tam zašel jeden den a druhej den jsem šel k doktorce s "kašlíkem", protože bych to fakt nedal. Chtěl jsem v 3. ročníku skončit školu he. No nějak jsem to rozdýchal, tak jako vždy a vše a pokračoval.
Venku jen samej chlast, abych byl vůbec schopen v kolektivu nějak fungovat. Stejně chlastali všichni, tak co? Kamarádi z té doby vlastně ani nebyli kamarádi. Samá faleš a tak. Tyhle lidi jsem vůbec neměl poznat a možná mohlo být hodně věcí jinak. Já prostě nikdy neměl začít tenhle styl života. To nebylo pro mě. Ztratil jsem důvěru v lidi. Škoda, že jsem tohle nevěděl dřív. Měl jsem prostě smůlu na lidi. Neříkám, že byli vyloženě zlí, ale hodnými bych je tedy zdaleka nenazval.
Školní rozlučka po zkouškách, pamatuju si slova mistra, prej: Proč se pořád tváříš tak vážně? No já na to: Ale né, to se vám jen zdá... :)

19-20, "Zevling"
Po škole jsem postupně omezil kontakt s těmi mými "kamarády". I proto, že už mi to bylo až nepříjemné. Dnes jsem za to velmi rád. Škoda jen, že jsem to neudělal dřív.
2 roky jsem strávil doma na PC. Úplná izolace, nechodil jsem ani do obchodu a zůstal jsem tedy úplně bez přátel. I když, poslední opravdové přátele jsem měl stejně asi naposledy v 15 letech, takže žádná velká škoda. :)
Nejhorší je, že to každej bere tak, že jste leniví a nikdo vám prostě nevěří. Vždyť co je na tom, zvednout zadek a jít na pohovor žejo?
Tatík samozřejmě akorát buzeroval a nadával, když přišel ožralej, že nepracuju a...
Postupně mě dohnal k tomu, že jsem začal podstupovat jeden ponižující pohovor za druhým. Mé sebevědomí, ne že kleslo na dno, ale přestalo existovat.
Třeba tůhle jeden pohovor, kdy tam byla personalistka a mistr. Personalistka je profík žejo, takže to ustála, ale mistr se mi normálně chechtal do xichtu. Prostě pohoda. Klepal jsem se jak ratlík, nebyl jsem schopen se vůbec soustředit. Dát dohromady souvislou větu? Ani nápad. Červenej jako rak. Puls někde kolem 200/m. V krku sucho, jak po dvou dnech na Sahaře. Čekal jsem jen, kdy tam zkolabuju. Chtěl jsem utéct, ale ani to nešlo.

20-26 let, Práce
Pak se mi nějakým haluzem podařilo dostat skrz jednu agenturu do fabriky. Asi i proto, že tam nešlo o klasický pohovor. Šoupli mě na linku, nestíhal jsem, dali mě na jinou, tam magor z povolání, řval jak nepříčetnej. Bylo to jak v nějakém zlém snu. No 2 týdny v kuse po mě řval, nic pořádně nevysvětlil, nepomohl, jen ponižoval a sekýroval. Doslova jsem se bál pohnout. Chtěl jsem s tím každou sekundu seknout, ale bál jsem se zase dalšího pohovoru, bál jsem se reakce táty a prostě jsem nevěděl co dál, tak jsem zatnul zuby a skřípal.
Pak se tak nějak postupně uklidnil a začal se ke mě chovat skoro jako k lidské bytosti.
2,5 roku jsem dělal pod agenturou naprosto podřadnou práci. Makal jako idiot. Vlastně asi nejhorší pozice ve fabrice. Celou dobu za stejný prachy, protože jsem si ani nebyl schopen v agentuře říct o víc. Přitom to nechápu, po půl roce už jsem nebyl tak špatný a hlavně jsem se snažil, jako šroub, ale asi šlo o ten špatný start.
Pak jsem se dostal pod firmu a i na lepší pozici. Mé sebevědomí trošku stouplo. Byl jsem na tom o dost lépe, i když třeba práce na nové, neznámé pozici byla pro mě stále horor a všemožně jsem se tomu snažil vyhnout. Mohli si myslet, že se vyhýbám práci jako takové, ale, no, škoda mluvit.
Tak samo, když jsem měl si jít něco vyřídit do kanclu. Vstupní pohovor pod kmen? Eh, jediné na co jsem myslel bylo, kdy už to skončí.
Pak třeba při jednom školení jsem se prostě zasekl a přišel panický záchvat. Kolegové se mi pak smáli. No co dodat? Takhle nějak to šlo prakticky celých těch 5 let. Když už jsem si třeba myslel, že je to lepší, tak vždy přišlo něco, co mě zase rychle vrátilo zpět do kruté reality.
Co bych tak ještě dodal? Nepříjemné cesty busem, blbé narážky od kolegů na moji neschopnost, kdy jsem nedokázal určit, zda-li jen žertují, nebo to myslí vážně, posmívání se, blbé narážky, ponižování, neskutečný stres při zaučování na nové pozici.
Cca. před rokem jsem se dostal do bodu, kdy jsem reálně uvažoval nad sebevraždou a to především potom, co se mi jeden člověk ve firmě tak hnusným způsobem vysmál, když jsem měl zase jeden ze svých pan. záchvatů. Já prostě v ten moment nedokázal nic. Nic. Taková bezmoc a zoufalství, vztek. Prostě KONEC. Chtěl jsem to normálně na kole napálit pod vlak, ale pak jsem si to nějak rozmyslel. Uvědomil jsem si, že to on je ten špatný a že jsem sice ve sračkách, ale vše jde řešit.
I po tomdle "zážitku" jsem to dál zkoušel bez pomoci.

*******

Pak jsem po nějaké době měl lehčí zdr. problémy a musel jsem k prakt. doktorce, kde ani nevím jak, ale prostě najednou, jak jsem tam tak seděl a ona si psala do PC, tak ze mě vypadlo, že mám nějaké psych. problémy, úzkosti a tak, že bych chtěl doporučenku k psychiatrovi.
No a pak to šlo velmi rychle. Dostal jsem prášky, psychiatr mi doporučil i psychologa, kde jsem však byl jen 2x, pak mi přišlo, že je to o ničem a k ničemu.
Nicméně samotné prášky jsou pro mě osobně takový malý, tedy VELKÝ zázrak.

1) Již cca měsíc posiluju a neměl jsem ani náznak záchvatu po cvičení. Stávalo se mi, že jsem se začal celý třást, bušilo mi srdce jak o závod, trpnuly a brněly mi ruce, tváře atd. Nejen po cvičení, někdy i jen tak.

2) Založil jsem si na pobočce bankovní účet. Byl jsem jen mírně nervozní a rozpačitý. Při druhé návštěvě už úplně v pohodě. Dříve bych se "posral" jen při cestě na pobočku a dál než ke dveřím bych to asi nedal.

3) Volání už mi nedělá ani nejmenší problém. Dříve jsem si dopředu připravoval řeč, pletl slova, bušilo srdce

4) Znáte ten nepříjemný pocit v břiše, když máte někam jít? Já jo, ale už jsem ho dlouho nezažil. :)

5) Nakupování je teď hračka, úřady také, prostě vše je teď tak snadné a automatické.

6) Byl jsem si celkem nevybíravě říct v práci o přidání, sice bez úspěchu, ale zvládl jsem to, nekoktal jsem, nečervenal jsem se a neztrapnil se. Odešel jsem s hlavou nahoře. :)

7) Už umím říkat ne. Dělám to teď rád a často. :)

8) Dovedu si představit, že bych mohl mít vztah, ale k mému překvapení ho teď ani nechci.

9) Začal jsem totiž na něčem usilovně pracovat, investoval jsem do toho maximum a pokud se mi to podaří, tak už nebudu muset chodit do té hnusné práce, kterou tak nesnáším, ale budu se živit víceméně z domova. :)

Fobie je sice zatím skoro pryč, ale člověk pak zjistí, že i tak je v životě nespokojený a něco mu chybí. Prostě jsem si ujasnil, co mě baví, co chci dělat a jdu do toho po hlavě. Hop, nebo trop. Všechno, nebo nic. :)

Jinak se omlouvám za případné hrubky, ale hlavní je obsah, ne obal. Nebo ne? :)
Přidat k oblíbeným | Dolů | Odpovědět   

želvuška|profil:Re: Můj život s fobií (a nyní bez). :) 15. června, 08:25
A jak dlouho už jsi v pohodě? :)

Zajímalo by mě, jestli se to projevilo i na tvém vztahu k lidem. Jestli třeba už poznáš, která narážka je žert a která posměch.
Nahoru |  Dolů |  Odpovědět    

Postolka77|profil:Re: Můj život s fobií (a nyní bez). :) 15. června, 08:45
Nechci být škarohlíd ;-) Přeji ti jen úspěch a hlavně ať to vydrží.Ale...nemohlo by to být jen "šťastnější" období způsobené léky?
Jak dlouho je vlastně bereš?

Nahoru |  Dolů |  Odpovědět    

knoflik|profil:Re: Můj život s fobií (a nyní bez). :) 15. června, 09:53
Upřímně závidím a přeju, at to vydrží :)
Nahoru |  Dolů |  Odpovědět    

Anxiety|profil:Re: Můj život s fobií (a nyní bez). :) 15. června, 10:06
želvuška: Cca půl roku. No asi 3 měsíce jsem už v takové dost dobré náladě a pohodě. Nejvíc teď asi poslední měsíc, kdy jsem začal na něčem pracovat. Dost mě to naplňuje. V práci už na vše kašlu a pracuju jen tak, že prostě pracuju. Nedaří se? No a co. :D Za to, jak se mnou jednají si nezaslouží mé úsilí. :)

Tak to Ti ani nevím. Ono těch narážek je teď obecně mnohem méně, protože byly spojené s mými problémy, které už teď prakticky nemám.
A když už nějaká je, tak to víceméně buď přejdu a neřeším to, nebo nějak vtipně zareaguju a tedy ano, jsem teď v klidu a mám stále nadhled, takže už to dovedu i lépe rozlišit. Už tomu nepřikládám takový význam.

Poštolka: Beru je půl roku a ano. Samozřejmě, že je to způsobené léky. Nebýt těch léků, tak jsem pořád tam, kde jsem byl, tedy v háji. Proto doufám, že budou fungovat co nejdéle a snad si díky nim zvednu sebevědomí, osmělím se a budu pak třeba schopen fungovat i bez nich. To teď nechci řešit. Snažím se co nejvíc využít toho, že jsem schopen fungovat téměř na 100 procent svého potenciálu. :)
Kdybych ty prášky měl brát do smrti, tak je budu brát, kdybych je měl i střídat s jinýma, až přestanou účinkovat, tak to udělám, kdybych za ně měl platit 2000 za balení, tak to udělám, protože život bez nich pro mě ani není život, ale jen vězení ve vlastním těle, přežívání.
Nahoru |  Dolů |  Odpovědět    

Anxiety|profil:Re: Můj život s fobií (a nyní bez). :) 15. června, 10:07
knoflik: Děkuji, ať se daří i Tobě. :)
Nahoru |  Dolů |  Odpovědět    

Madness|profil:Re: Můj život s fobií (a nyní bez). :) 15. června, 10:14
gratuluji frikuline...;)
Nahoru |  Dolů |  Odpovědět    

Anxiety|profil:Re: Můj život s fobií (a nyní bez). :) 15. června, 10:17
Madness: Do frikulina mám daleko a ani jím nechci být, ale i tak děkuji Madne. :D
Nahoru |  Dolů |  Odpovědět    

Madness|profil:Re: Můj život s fobií (a nyní bez). :) 15. června, 10:22
;) to ja bych dal za to cokoliv byt nim...;) neni zaco ...:D
Nahoru |  Dolů |  Odpovědět    

Jღhnny Jღu|profil:Re: Můj život s fobií (a nyní bez). :) 15. června, 14:15
všichni co pojídají psychoprášky jsou frikulíni, páč si je museli nejdřív nějakým způsobem vykomunikovat, žeano milí frikulínci/frikulínčata
Nahoru |  Dolů |  Odpovědět    

Madness|profil:Re: Můj život s fobií (a nyní bez). :) 15. června, 14:26
ja take sem si vykomunikoval AD a sem za to frikulin?:D hovno...porad nevylejzam z domu kdyz nemusim...:D beztak to nepomaha a uz to zeru nekolik tydnu...
Nahoru |  Dolů |  Odpovědět    

Jღhnny Jღu|profil:Re: Můj život s fobií (a nyní bez). :) 15. června, 15:10
a nevylejzáš protože nezabírají ? anebo nezabírají protože nejdeš zkusit jiné ?
Nahoru |  Dolů |  Odpovědět    

Madness|profil:Re: Můj život s fobií (a nyní bez). :) 15. června, 19:11
pokud tohle fakt nebude fungovat tak si urcite reknu o neco jineho......
Nahoru |  Dolů |  Odpovědět    

B.S.|profil:Re: Můj život s fobií (a nyní bez). :) 16. června, 09:17
Jღhnny Jღu: jak jde investování?
Nahoru |  Dolů |  Odpovědět    

Jღhnny Jღu|profil:Re: Můj život s fobií (a nyní bez). :) 16. června, 13:52
zdravým vás Pane B.S.
co se týče mých live spekulací tak jsem dá se říci spokojen neboť průběžní vývoj equity křivky více méně kopíruje průběh demo účtu,
aktuálně rozjíždím další projekt který bude spočívat v sdílení/kopírování signálů/strategií ostatních obchodníků přes platformu autotrade, startovní kapitál bude činit 1000€, nový účet už je schválený aktuálne čekám pouze na převod prostředků, ostrí start očekávám někdy v příštím týdnu, na demu jsem testoval zatím 10 strategií z toho byly prozatím 4 mírně stratové 3 více méně na nule a 3 výrazně ziskové cirka cca 27% za měsíc očištěno od těch stratových, se stratovými dohromady pak 15%, zde je průběh všech 10 poskytovatelů
www.myfxbook.com/portfolio/autotrade-fx/...
na ostro pak pojedou samozřejmě zatím pouze ony tři nejziskovější
Nahoru |  Dolů |  Odpovědět    

B.S.|profil:Re: Můj život s fobií (a nyní bez). :) 16. června, 15:46
1000€,to už je zajímavá částka ... tak snad to bude vynášet
Nahoru |  Odpovědět    

  1  2    ..poslední (5)


Témata





Pro vkládání příspěvků, je nutno být přihlášen.
Pokud jste již registrován, přihlaste se zde.
Pokud nemáte doposud registraci, registrujte se zde.
Zaslat zapomenuté heslo zde.




Sdílejte

 
 


Plánované akce

  Prezentace Praha, 28.11.2017, 11:30
Fobici ze Zlína?, 21.11.2017, 21:51
Boj se SF, 14.11.2017, 15:58
Sebezkušenostní pobyt, 06.11.2017, 20:20
Olomouc, 09.10.2017, 18:25
 
Celkem: 117 Zobrazit vše


Hledat

 
  
Web Témata 
Příspevky
 
 


Anketa

 

 
Vypsat všechny ankety


Google search

 

 


Návštěvnost

   


       SF na Lidé.cz
       SF na Twitter
       SF na Facebook
       RSS 2.0, Atom 1.0