Sociální fobie Sociální fobie   
 
Témata  |    1  2    ..poslední (3) přihlásit | registrace  

Hlavní menu

   Úvod
 Články
 Terapeuti
 Knihy
 Vaše příběhy - vložit
 Vaše tvorba - vložit
 Fórum - založit téma
 Pokec -stav
 Seznamka
 Ankety
 Kalendář
 Poradna
 Odkazy
 Kniha návštěv
 Kontakt
 


TOP

  Filmy, 20.11.2017, 21:34
Hudba,co rádi poslouchají fobíci, 06.11.2017, 06:58
Ztrata panictvi/panenstvi u lidi ze SF,kdy ?, 04.09.2017, 18:55
Zaměstnání a sf, 01.11.2016, 19:13
Hledají se všichni z Ostravska, 11.01.2015, 18:00
|Něco pro radost, 06.08.2014, 11:54
Vědecké zajímavosti, 06.08.2014, 11:37
Sociální fobie a křesťanská víra, 13.06.2014, 16:06
Naše občanské sdružení, 19.09.2013, 15:51
Pomohla někomu AD na SF?, 16.01.2013, 21:55
 
Celkem: 30 Zobrazit vše


Aktuality

  19.09.2010, 17:36
Byly aktualizovány informace o občanském sdružení Sfinga, o.s. Obecné informace, cíle, kontakty, termín srazů ...zobrazit

02.08.2010, 22:35
Diskuzní fórum nyní dostupné přes RSS čtečky. Zdroj XML Atom 1.0 http://socialnifobie.info/feed/ Případné pr...zobrazit

10.07.2010, 15:08
Portál dostal nový plášť! Náměty a připomínky jsou velmi vítány. Především pak, pokud naleznete chybu, ozn...zobrazit

08.07.2010, 12:54
Zdravím vespolek Dnes došlo k nasazení nového motoru fóra. Z vnějšku se vcelku nic nezměnilo, ale uvnitř do...zobrazit

 
Celkem: 4 Zobrazit vše



Psychicky nezvládám kolektiv28. října, 19:26
Ahoj, přišla jsem se trochu vypovídat a požádat o pomoc. Od posledního založeného vlákna uběhlo skoro půl roku. Doufala jsem, že se něco málo zlepší...ale mám pocit, že se mi jen více snižuje sebevědomí (teda ten zbytek) a nějak nevím za jaký konec to chytit.
Jak už jsem psala minule, tak mám bohužel nelepšící se problém s prací. Doufala jsem, že se časem otrkám, budu průbojnější, dokážu si obhájit názor. Nebudu otloukánek, který si doslova nechá s.át na hlavu a abych "zapadla" nebo nebyla v nelibosti, vyjdu každému vstříc.
Kolektiv není vyloženě zlý, ale vycítí nejistotu, strach a obavy. Bohužel mám v kolektivu (skoro všechny ženy) různé přezdívky a dávají mi samozřejmě v "legraci" najevo, že jsem pomalá, že jsem mimo, divná (i tím, že nemluvím), za zády hloupá...Prostě ženské to umí tak bravurně obrátit, že ze situace (která se týká mě), vyjdu vždy jako ten nechápavý blbec já, i přesto, že se bráním a jsem v právu :( Podobně si mě dobíraly předevčírem...
Dnes jsme měli pracovat na novém úkolu. Nové věci nemám ráda, už jen proto, že se bojím ztrapnění, že něco nepochopím nebo udělám špatně, že se budu ptát - přitom když jsem se neptala - abych nebyla za debila, tak mi bylo časem vyčteno ať se klidně ptám, že na tom nic není. Pochopitelně teď když se ptám, jsem za vola o to více, že se ptám!Není to jen má domněnka, bohužel.
Dnes v práci jsme měli pracovat na novém úkolu. Nevím co se stalo, ale jak mi kolegyně vysvětlovala co mám dělat, úplně mi vypnul mozek, nedokázala jsem se soustředit a jen mi v hlavě běželo - snad se na mě nikdo nedívá, jak mi to vysvětluje, snad nevidí, jak se tvářím, jak jsem nervozní, jestli úkol pochopím atd. Byl to docela složitý úkol (alespoň pro mě, než se "zaběhnu"). Na naší směně byly dnes i kolegyně z druhé směny, o to více jsem se nechtěla zesměšnit. Jenže se stal pravý opak. Odešla jsem na své místo s tím, že jestli nebudu něco vědět, tak mi to ta kolegyně ukáže ještě jednou. Samozřejmě, že jsem si nebyla jistá, nějakou chvíli jsem se trápila...a najednou se to stalo. Oči se mi zalily slzami, cítila jsem jak rudnu, nebyla jsem schopna oči odtrhnout od stolu na kterém pracujeme, ruce byly neposlušné, srdce začalo bušit, úzkost mě skoro pralyzovala. Ustala jsem v práci, kolegyně naproti, co mi úkol vysvětlovala, se na mě podívala, viděla, že jsem na "sesypání", tak se na mě soucitně podívala. Tímto gestem se pláč nedal zadržet, naštěstí to nikdo neviděl, jen si všimly, že nejsem ve své kůži a mého rychlého odchodu, odešla jsem na wc, kde jsem se snažila uklidnit. Když jsem se vrátila k práci (bylo jasné, že si o mně povídaly), kolegyně mi vše ještě jednou vysvětlila. Začala jsem znova a snažila se nevšímat pohledů kolegyň, viděla jsem periferně jak se na mě otáčejí, ale měla jsem zrak upřený dolů na stůl...i tak jsem znejistila, ztratila rychlost, práci jsem si po sobě i třikrát kontrolovala jestli ji mám dobře. Jiná kolegyně se podívala, kolik mám hotové práce, když viděla, že málo, tak to řekla nahlas a vesele a nastal výbuch smíchu od ostatních kolegyň. Za celou směnu jsem udělala polovinu práce, než co jsem měla přiděleno, kolegyně mi ještě musela pomoct, jinak bych práci nestihla. Cítila jsem se jak naprostý idiot. Slzy se mi draly do očí celou směnu, vůbec jsem nejedla (i když skoro nikdy nejím, tak ani to málo), kolegyně se pak normálně bavily, mě si naštěstí už nevšímaly, ale jejich tajemné úsměvy, když se na mě podívaly, mluvily za vše...
Po práci, kdy jezdím s jednou s kolegyň autem, jsem raději půl hodiny čekala na autobus, než abych jela s ní. Hambou bych se propadla.
Na jednu stranu jsem ráda, že kolektiv není zlý, pomůžou, ale za zády pomluví :-/ Nevím z čeho jsem poslední půl rok tak přecitlivělá, že by se to všechno na sebe nabalovalo? Různé vtípky, někdy i trochu rošťácké naschvály (nic hrozného, chápu humor, i když mě trochu bolí, že se někdy nevědomky dotknou cilivých míst, které se týkají sf).Před několika měsíci mě kolegyně neprávem shodila a peskovala před všemi na směně.To jsem poprvé odešla s "brekem". Ji ani nenapadlo, že jsem brečela kvůli ní...Druhá kolegyně mě pak naštěstí podržela.
Jinak co se týká práce, kdybych byla úplný magor, tak by mě (doufám) dávno vyhodili. Je fakt, že jsem pomalejší, ale ne tak moc, abych musela snášet jejich humorné vtípky na mou "pomalost". Ale práce mě baví, jsem pečlivá a všímám si detailů. Největší problém mám s novými úkoly, než se do nich "dostanu". Nových úkolů se dost bojím. To, co se stalo dnes, jako že jsem se rozbrečela z toho, že jsem neuměla nový úkol a nechtěla selhat, se mi ještě nestalo. Bylo mi o to trapněji, že vlastně o nic vážného nešlo.
Pláčete (jestli ano, tak určitě v soukromí)? Nebo se vám stane, že to psychicky nezvládnete i na veřejnosti?Co mě deptá je, že jsem už podruhé během dvou měsíců brečela před pracovním kolektivem :-/ Co si asi budou o mě myslet? Že jsem labilní? Minimálně...nevím jak se s tím vnitřně srovnat až taková situace přijde znova - věty v duchu typu - neblbni, o nic přece nejde;neřeš kraviny, přijdou horší situace; a jiné - mě vyburcují k pláči ještě více. Už to, že jsem v práci za blbku mi nepřidá, a to, že budu co chvíli brečet a tím pádem se ztrapňovat...to raději být na ÚP :-(
Co se týká aktivit z práce (večírky, výlety atd.), vyhýbám se úplně všem, většinou s nějakou výmluvou.
Místo abych se těšila z víkendu, tak vím, že ještě zítra budu v depce a v pondělí znova do jámy lvové, kde se budu třást nad vším co udělám, nad každým úkonem, pohledem, slovem, které řeknu. Mám pocit, že jsem se dostala do levotočivé spirály...
Nemáte nějakou radu, jak přímo v té situaci, kdy to na vás má přijít (zhroucení), že byste si řekli v duchu nějakou povzbuzující větu, která by odvrátila blížící se trapas?
Přidat k oblíbeným | Dolů | Odpovědět   

asdfasdf|profil:Re: Psychicky nezvládám kolektiv 28. října, 20:15
Taky se mi to nekolikrat stalo, ze jsem se tam rozbrecela, vetsinou se snazim byt sama, ale uz se mi to stalo parkrat i pred sefem, ten ani nechapal proc. Pritom se ke mne nechova nijak spatne, spis mam problem s nejistotou v praci, nez s temi lidmi.

"Co si asi budou o mě myslet? Že jsem labilní?" Je to mozne, ale neni to snad pravda? A je tak hrozne, kdyz si to o tobe mysli?

Rekla bych, ze mi s tim ted pomaha celkem ta trezalka, ze veci, na ktere jsem pred tim reagovala dost spatne, ted ve mne tak silne reakce nevyvolavaji.

Mam to stesti, ze v praci moc zenskych nemam a ze ta moje prace je dost individualni, ti lide tam sice jsou, ale ke sve praci je az na vyjimky vetsinou nepotrebuju, nemam duvod s nimi nejak komunikovat. Tak treba jestli tu praci nezmenit a najit neco mene kolektivniho.

Co je to za praci, nejde to treba natrenovat, neco si o tom precist, venovat tomu nejaky cas a naucit se?
Nahoru |  Dolů |  Odpovědět    

Postolka77|profil:Re: Psychicky nezvládám kolektiv 28. října, 20:59
U nás je nevýhoda, že máme velice malou firmu, jsme téměř "rodinná" firma, kde se všechno rozkřikne.Proto mít nálepku "podivínky" dvakrát nechci.
Ke mně se taky nechovají zle, jen jde ze mě cítit nejistotu a strach. Jakobych se bála jednat sama za sebe. Nevím, kde se v lidech bere chuť ještě si "kopnout" do slabšího.
Natrénovat ani načíst si o tom něco, opravdu nejde.
Třezalku jsem jednu dobu zkoušela, byla jsem po ní dost omámená, ospalá (s únavou bojuju věčně) a až moc velký flegmoš :-/
Nahoru |  Dolů |  Odpovědět    

Vlk|profil:Re: Psychicky nezvládám kolektiv 28. října, 21:10
Při čtení mi tě bylo úplně líto...

Dám ti pár rad, ale neřeknu ti jak je převést do praxe, na to musíš přijít sama...


Sám dělám náročnou práci, jak fyzicky, tak psychicky, pro socfobika obzvláště...

Nikdy se nechtěj nikomu zavděčit, stejně se nemůžeš zavděčit všem. Nestarej si co si o tobě kdo myslí, stejně to moc neovlivníš, do hlav jim nevidíš a je to víceméně úplně jedno, ať si myslí co chtějí. Důležité je co si myslíš ty. Soustřeď se na sebe a na práci, ne na ostatní. Jsi tam abys pracovala a vydělala peníze, nejsi tam aby někdo hodnotil tvůj vzhled, tvoje chování, tvoje způsoby... Teď to možná bude znít trochu zvláštně co budu psát... :D Měj ráda sebe a neubližuj si nervozitou, stresem a natož pláčem! Na ostatních lidech a jejich myšlenkách a názorech nezáleží, záleží jenom na tobě, na tvých názorech a tvých myšlenkách. Ty jsi na prvním místě. Drž si nadhled a odstup. Na špatné pohledy a špatná slova se neumírá. Slova jsou jen slova, jedním uchem dovnitř, druhým uchem ven... Neber to vážně... Prostě psi štěkají...
Nahoru |  Dolů |  Odpovědět    

asdfasdf|profil:Re: Psychicky nezvládám kolektiv 28. října, 21:44
"U nás je nevýhoda, že máme velice malou firmu, jsme téměř "rodinná" firma, kde se všechno rozkřikne.Proto mít nálepku "podivínky" dvakrát nechci."
Taky nechci mit nalepku podivinky, ale ono to tak obvykle stejne dopadne a neda se s tim nic moc delat.

"Třezalku jsem jednu dobu zkoušela, byla jsem po ní dost omámená, ospalá (s únavou bojuju věčně) a až moc velký flegmoš :-/"
Tak ospala jsem byla casto i bez ni a zmenu v tomhle u sebe nepozoruju. Co znamena az moc velky flegmos?
Nahoru |  Dolů |  Odpovědět    

Vlk|profil:Re: Psychicky nezvládám kolektiv 28. října, 21:47
Na uvolnění napětí bych doporučil Guajacuran, na třes a svalové napětí to trochu zabere....
Nahoru |  Dolů |  Odpovědět    

Marty93|profil:Re: Psychicky nezvládám kolektiv 28. října, 22:18
dobírat si umí bravurně i chlapy, jak sem poznal. V podstatě to bývá taková neoficiální soutěž kdo tě líp setře :)
Nahoru |  Dolů |  Odpovědět    

Vlk|profil:Re: Psychicky nezvládám kolektiv 28. října, 22:20
Marty93, stejně je nejvíce naštveš, když tě to bude úplně jedno nebo si ještě přisadíš a uděláš si srandu sám ze sebe...
Nahoru |  Dolů |  Odpovědět    

Furler|profil:Re: Psychicky nezvládám kolektiv 28. října, 23:38
Myslím, že jim to bude úplně jedno. Cílem je snížit postavení ostatních ve skupině(tlupě) a posílit tak svoje. Na tom co si myslíš nebo děláš vůbec nesejde a v podstatě jsi jim ukradená/ný.

Pomluvy jsou jen nástroj stejně jako třeba protislužba. Řekl bych, že nepřímá agrese je u samic častější, protože nemají fyzické předpoklady k přímé agresi.
Nahoru |  Dolů |  Odpovědět    

arride|profil:Re: Psychicky nezvládám kolektiv 29. října, 02:32
Ufff, úplně mi vytanuly vzpomínky na mou práci v kolektivu. Zažíval jsem podobné stavy. Ale nikdy jsem tam před nima nebrečel, nějak to ani nešlo, strach ze ztrapnění byl mnohem silnější. Takže jsem se přemáhal jak to jen šlo. A myslím, že mě měli spíš za arognatního a namyšleného. Nevím tedy jak jsem se tvářil, ale určitě hodně vážně a kysele. :-D

Uvažoval jsem i o sebevraždě. Ale říkal jsem si, že přece kvůli takovým ... si neublížím, že oni za to nestojí. A jednou, když jsem tam zase celej rozklepanej a vynervovanej šel, tak jsem se pár desítek metrů od vchodu prostě zastavil a šel pryč. :-D Za za pár dnů jsem sesbíral odvahu donést výpověď.

Takže můj obdiv má každý, kdo vydrží pracovat v kolektivu.

Poradit tedy můžu jen v duchu zbabělosti. Co si najít jinou, sociálně méně náročnou práci? Nebo co zkusit podnikat? Člověk by byl svým vlastním pánem, to by byl asi ideál. Já to zvažuju a asi se do toho časem pustím, jen ještě více našetřím, protože půjčovat si nechci.

A bylo by to obchodování spíše ve větším stylu, protože by se mi fakt nechtělo vyřizovat denně stovky objednávek za almužnu. Radši něco většího, kde bude i větší výdělek a vvydrží na živobytí několik měsíců. A určitě něco co mi v případě neúspěchu prostě zůstane. Takže určitě ne potraviny. I když co jsem sledoval ty marže potravin co mají obchody kde nakupuju, tak je to šílený. To bych byl s cenama naprosto bezkonkurenční, protože by mi bylo stydno chtít po lidech tolik. :-D
Nahoru |  Dolů |  Odpovědět    

Postolka77|profil:Re: Psychicky nezvládám kolektiv 29. října, 08:09
Vlk - tvé rady jsou hodně přínosné, díky ti za ně. Jen si je budu muset v hlavě uspořádat už sama. Mám obavu, že stačí jeden spouštěč a lavina se začne řítit.Srandu si ze sebe taky dělám, ale tím, jak jsem tam všem k smíchu, si říkám, jestli to nemá právě opačný efekt.

asdfasdf - až moc velký flegmoš znamená, že mi byla ukradená i práce, bylo mi jedno, jestli bude špatně nebo ne. Což nelze.

Marty93 - ano a ženské jsou v tom někdy více zákeřnější a vynalézavější.
Ale abych nekřivdila všem, některé se snaží pomoct slabším kusům.

Furler - pohled z jiné strany, taky na tom bude kus pravdy.Je mi jasné, že pomlouvají, to by mi ani tak nevadilo, zvykla jsem si a stejně s tím nic neudělám. Štve mně, že se nechám rozhodit. Ony to ví a často toho využívají :-/

arride - strach ze ztrapnění mám také, ale když se mi začnou hrnout slzy do očí, neexistuje jediný způsob, jak to zastavit.Prostě to musí ven. Sama to nechápu, nepamatuju se, že bych někdy brečela před ostatními, to až poslední půl rok, možná rok jsem přecitlivělá. A taky jsem si všimla, že i při běžných srandičkách, když je na mě zaměřena pozornost a všichni se mi smějí (a já se sobě směju taky), tak mám slzy v očích. Prostě zničehonic se mi zalejou. Nechápu to.

Nad jinou prací neuvažuju, jednak mi trvalo několik let, než jsem si na ni a kolektiv zvykla a má to i praktické důvody (hypotéka atd.), k tomu i tuto práci mám po známosti. A nechci z ní "zbaběle" utíkat, beru ji jako možnost se otrkat v různých sociálních situacích.I když zatím ne moc úspěšně.
Nad podnikáním uvažuje asi každý. Základ asi bude dělat to, co tě baví. Koníčků mám habaděj, bohužel neuplatnitelných na trhu. Taky bych musela mít kvůli hypo. stálý měsíční příjem a to by zpočátku určitě nešlo.První krok bude změnit myšlení a nepřitahovat si neúspěch ne?
Moc do toho nevidím a pochybuju, že bych měla buňky na podnikání.

Myslela jsem, že už podnikáš.
Nahoru |  Dolů |  Odpovědět    

nezdravá|profil:Re: Psychicky nezvládám kolektiv 29. října, 08:19
Já mám - a bylo hůř - dost těžkou formu fobie, i když se snažím, vypadám na první pohled přinejmenším zmateně, když ne vyděšeně, celkem pravidelně se zakoktávám, padají mi věci z rukou, když jsem ve stresu.
Nevím, jak moc se to jinak projevuje tobě, ale já jsem se prostě smířila s tím, že na mě koukají jinak, že mě pomlouvají, že budu ta divná vzadu. Ze začátku jsem fakt byla, pro většinu jsem ještě ted, ale vím o tom a už je mi to celkem jedno. Mám pár kolegyn, na které jsem se nalepila a které mě berou, i když jsem vadná a jde to vidět.
Možná nesnažit se moc být jako ostatní, když nejsi. Prostě jsi nervóznější, stydlivější, když to uvidí, zvyknou si a časem tě budou brát takovou, jaká jsi. A věř mi, nikoho nebaví pomlouvat pořád jednoho člověka, přijde po tobě i před tebou ještě deset dalších na řadu :))


Nahoru |  Dolů |  Odpovědět    

nezdravá|profil:Re: Psychicky nezvládám kolektiv 29. října, 08:22
A v horších chvilkách taky brečím. Hlavně, když se něco nedaří, když jeden takovej ukecanej kolega uskladnoval tam, kde já jsem vyskladnovala, to bylo ještě předtím v galerii, ted když jsem rozbila paletu, když jsem špatným řízením zabrzdila provoz za mou i předemnou - a to se nestalo jen jednou, když jsem zastavila, nekoukla za sebe a narazil do mě kolega, když jsem vletěla do cesty retrakářovi - naštěstí jsme se oba dost brzo zastavili, jinak bych sem už nepsala :D Sklopit oči, mít po kapsách kapesník, v nejbližší možné chvíli se jít vybrečet na wc a pak se to uklidní :)
Nahoru |  Dolů |  Odpovědět    

Vlk|profil:Re: Psychicky nezvládám kolektiv 29. října, 08:44
Na ty slzy já neporadím... Nepamatuji, že bych někdy brečel, ani když bylo nejhůře. Ženy jsou asi plačtivější...
Nahoru |  Dolů |  Odpovědět    

asdfasdf|profil:Re: Psychicky nezvládám kolektiv 29. října, 09:55
"asdfasdf - až moc velký flegmoš znamená, že mi byla ukradená i práce, bylo mi jedno, jestli bude špatně nebo ne. Což nelze.
" Co mensi mnozstvi?

Asi bych se bala podnikat, prijde mi to rizikovejsi, nez kdyz jsem zamestnana, clovek aby si shanel sam zakazky, moc vyrizovani veci na uradech, s moznosti vzit si dovolenou to bude taky slabsi, kdyby te prace bylo hodne.
Nahoru |  Dolů |  Odpovědět    

Postolka77|profil:Re: Psychicky nezvládám kolektiv 29. října, 11:20
nezdravá - ano, to máme stejně. Běžně se zakoktávám, přeřeknu a drmolím strašně rychle jen ať už mám mluvení za sebou. Jen někdy, to jsou výjimky, že mluvím pomalu a plynule, dokonce v košatých větách. Ale to musím být v naprostém klidu a mít vyšší sebevědomí.
No teda, ty máš taky horu zážitků. Obdivuju ty, kteří jezdí autem nebo s VZV. Onehdy tady bylo video kde borec zbořil s VZV ve skladu lihovin dva obří regály :-O
Jestli se můžu zeptat, ty pracuješ jako co?

Vlk - asi se nechápeme. Jestli jsem brečela jednou, dbakrát ročně (a byl k tomu sakra důvod) tak to bylo hodně. Jen poslední cca rok jsem jakoby citlivější, zranitelná a vše si moc beru. Jestli se třeba nanakumuluje stres za několik týdnů a pak stačí opravdu malinký spouštěč? Nevím prostě co se děje.

asdfasdf - menší množství se mnou nic neudělalo, jakobych ho neměla.
Ne ne, na podnikání taky nemám myšlenky. I když jednou dobou jsem nad ním uvažovala. Jak píšeš, dovolená žádná, v dnešní době to není sranda.
Nahoru |  Odpovědět    

  1  2    ..poslední (3)


Témata





Pro vkládání příspěvků, je nutno být přihlášen.
Pokud jste již registrován, přihlaste se zde.
Pokud nemáte doposud registraci, registrujte se zde.
Zaslat zapomenuté heslo zde.




Sdílejte

 
 


Plánované akce

  Boj se SF, 14.11.2017, 15:58
Fobici ze Zlína?, 08.11.2017, 21:52
Sebezkušenostní pobyt, 06.11.2017, 20:20
Olomouc, 09.10.2017, 18:25
Sraz Ústecko, 13.09.2017, 11:24
 
Celkem: 117 Zobrazit vše


Hledat

 
  
Web Témata 
Příspevky
 
 


Anketa

 

 
Vypsat všechny ankety


Google search

 

 


Návštěvnost

   


       SF na Lidé.cz
       SF na Twitter
       SF na Facebook
       RSS 2.0, Atom 1.0