Sociální fobie Sociální fobie   
 
Témata  |    1   přihlásit | registrace  

Hlavní menu

   Úvod
 Články
 Terapeuti
 Knihy
 Vaše příběhy - vložit
 Vaše tvorba - vložit
 Fórum - založit téma
 Pokec -stav
 Seznamka
 Ankety
 Kalendář
 Poradna
 Odkazy
 Kniha návštěv
 Kontakt
 


TOP

  Filmy, 18.04.2018, 12:20
Hudba,co rádi poslouchají fobíci, 23.03.2018, 18:00
Ztrata panictvi/panenstvi u lidi ze SF,kdy ?, 04.09.2017, 18:55
Zaměstnání a sf, 01.11.2016, 19:13
Hledají se všichni z Ostravska, 11.01.2015, 18:00
|Něco pro radost, 06.08.2014, 11:54
Vědecké zajímavosti, 06.08.2014, 11:37
Sociální fobie a křesťanská víra, 13.06.2014, 16:06
Naše občanské sdružení, 19.09.2013, 15:51
Pomohla někomu AD na SF?, 16.01.2013, 21:55
 
Celkem: 30 Zobrazit vše


Aktuality

  19.09.2010, 17:36
Byly aktualizovány informace o občanském sdružení Sfinga, o.s. Obecné informace, cíle, kontakty, termín srazů ...zobrazit

02.08.2010, 22:35
Diskuzní fórum nyní dostupné přes RSS čtečky. Zdroj XML Atom 1.0 http://socialnifobie.info/feed/ Případné pr...zobrazit

10.07.2010, 15:08
Portál dostal nový plášť! Náměty a připomínky jsou velmi vítány. Především pak, pokud naleznete chybu, ozn...zobrazit

08.07.2010, 12:54
Zdravím vespolek Dnes došlo k nasazení nového motoru fóra. Z vnějšku se vcelku nic nezměnilo, ale uvnitř do...zobrazit

 
Celkem: 4 Zobrazit vše



Úzkosti,možná deprese?29. ledna, 23:46
Ahoj, jsem Spíd a je mi 23 let. Studuji 4 letou školu.
Rád bych krátce sepsal svůj příběh.
Právě před 2 týdny jsem se rozhodl řešit svůj problém s úzkostmi a strachem,zbytečnou panikou a myšlenkami,náladami, které mi ovlivňují v život.
Začalo to problém s komunikací, které začali už od malička prostě stydlivost až jsem nemluvil vůbec, ani děkuji a pozdravy své rodině jsem nikdy neříkal což mě mrzí, protože jsem nikdy nenavázal ten spravný kontak s rodiči a teď už to moc nejde. Pak mě rodiče ani nenutili se nějak učit nebo něco, však víte číst knihy atp, spíše byly pryč a já pořád sám nebo venku. Ale špatné známky jsem neměl to ne spíš jsem mohl lépe umět počítat a češtinu. Jsem spíš zručný na počítače,angličtinu a přemýšlení nebo jak bych to řekl,technické věci a prostě tak.
Kamarády jsem taky měl, všechno jsem měl, lidi mě měli rádi, ale najednou mi bylo 14-15 a začal jsem kouřit trávu, což se mi zalíbilo hned na první potah. To pokračovalo až do 20 let.
Nejhorší období , nebo spíš ani nevím nejhorší se nedá říct, bylo když jsem měl jít na střední v 15. Už první dny jsem to nějak nezvládal mezi lidma, bál jsem se tam chodil. Po třech měsících jsem začal chodit za školu, ale nebyl jsem ten záškolák, prostě jsem na to jen neměl. Chtěl jsem být jen doma a hulit,hrát na počítači. Popravdě hodně let jsem zapomněl.. pamatuji si jen některé dny, jakoby jo pamatuju si hodně,ale spíš si nepamatuju co jsem chtěl nebo pocity co jsem cítil. Nechtěl jsem tam chodit no. Rodiče se to pak dozvěděli a přerušil jsem studium po pár měsících a přešel jsem na soukromou školu na kterou chodím do dnes. Všechno mi zařídili rodiče, já tu školu ani nechtěl. Asi mi bylo vše jedno v té době, ale pomalu jsem začal přemýšlet co a jak bude. Tam jsem měl známé z našeho města které jsem hodně znal, ale i tak prostě jsem tam taky moc nechodil a taky to přerušil a dělal scény jak ve škole tak doma. Pak jsem byl nějak doma a čekal na další rok abych mohl znovu začít chodit do prvního ročníku. Mezitím jsem hulil víc a víc a byl hodně venku. Chodil jsem i k dětské psycholožce a rodiče nevěděli co semnou, ale pořád nic moc nedělali. U psychologa jsem nic moc neřekl, vlastně vůbec nic a to jsem tam byl tak 10x.. měl jsem fakt kupu léků neurolu atd.. fakt mnoho a všechno za mě vyřídil taťka, všechno ji řekl jakej jsem ale přitom o mě věděl jen tak 30% mého já. Pak jsem měl byt i měsíc zavřený vlastně na té psychiatrii, ale z toho jsem se vybečel, takže jsem tam nešel. Přestal jsem tam chodit a byl jen doma. Přitom mě i ta první škola dost bavila, hotelnictví. Chodil jsem dost ven s kamarádama hulit za baráky,domů a tak různě, řešili jsme jen trávu a pak jak se zhulit a to celé dny. Úzkost přišla až nějak později. Najednou jsem onemocněl a měl jsem jít na operaci, na kterou jsem šel až za rok, mezitím jsem jen hulil a byl doma a to se mi líbilo.. měl jsem velké bolesti, každej den to bylo horší a horší. Rodiče se pořád snažili, našli mi speciálního chirurga, všechno co mohli.. individualni péči jen pro mě a i tak jsem nešel a až po roce jsem na ni šel a byl jsem dost rád když jsem to měl za sebou. Pak jsem se léčil a po chvilce se to zhoršilo a měl jsem jít na další a to už bylo horší. Najednou jsem nešel vůbec, další rok doma a hulení. U kámoše jsem byl každej den, pořád chlast a huleni a hraní her, mimochodem ten kamarád měl schizofrenii a kdo ví co ještě, byl problém, že nechtěl chodit k psychologovi, takže měl jen léky a prostě byl celkem chytrej a zábavnej a bavilo mě to sním víc a víc. Bavilo me to, měl jsem všechno. Nakonec po dalším roce jsem na to šel a byl jsem silnější a silnější. Chtěl jsem holku a vše jsem si uvědomil. Čas jsem trávil na mobilu a seznamkách, psaním velkých slohů o mě a to co bych chtěl.
Jsou to dnes dva roky co jsem přestal hulit a je to super.
Jakobych pak trochu dospěl nebo tak něco, chtěl jsem pohlazení od holky a aby mě někdo ohodnotil, prostě mi něco chybělo a dnes jsem to pochopil. Trpím nedostatkem toho pohlazení a vyslechnutí,ohodnocení, že nejsem je obyčejný. Dokážu dobře poradit, ikdyž je pro mě těžký něco vysvětlit, jsem hodnej a milej. I když jsem dělal chyby jako každý, protože jsem nevěděl na čem v životě jsem a co mi je. Zjístil jsem to až nějak dnes.
Za tu dobu co jsem byl nemocnej, tak jsem zhubl z asi 116kg na 95 a chtěl jsem víc, tak jsem dietou zhubl na 80 a jsem spokojený, našel jsem si holku a začal chodit do školy. Tu holku jsem našel v 2016 a dali jsme se dohromady vlastně hned první dny a to jsem holku nikdy neměl do 21 ani pusu nic, k vůli tomu že jsem nemluvnej, přitom toho mam tolik co říct, jen málo lidí pochopí a nemají trpělivost.
Teď k mým problémům, které začali už když jsem hulil trávu, prostě občas hrozná úzkost ale myslel jsem že je to od mé páteře nebo tak něco, že jsem nemocnej a nevím jak. Až tento rok jsem zjistil , že je to úzkost a panika. Nejspíš je to tím,že jsem byl dlouho sám a doma a k vůli marihuane, to dělá 60% i víc. Kdybych se zajímal o věci a chodil ven a šel na tu blbou operaci byl bych ok. Minulý rok to začalo už tak v červnu, prostě změny nálad, jednou nic moc chtěl jsem být sám a hrát hry, a pak zase hrozná chuť mluvit a dělat blbosti,prostě jsem měl nálady, že jsem chtěl skákat až do stropu a byl jsem si jistý, že v té chvilce dokážu vše . A pak úzkosti když jsem jel v šalině, nic jsem s tím nedělal, prostě jen tak přežil. Hlavně přestal jsem i chodit ven s kámošema a byl jen s přítelkyni a to mi vyhovovalo. Jen spolu my dva. Ani jsem nikomu nepsal. Takže tak no. Přitom jsem mohl, psali mi, ale já neodpověděl. Pak se to za měsíc zlepšilo a zas začalo teď. Když jsem poznal přítelkyní byl to pro mě obrovský zážitek a hype. Netrvalo měsíc a začali jsme se kvůli něčemu hádat a mrzelo mě to, nebo spíš jsem si říkal proč? Jak se semnou může někdo hádat, když jsem takovej jakej jsem. Jsem nekonfliktní, ale to se časem ukázalo, že trochu jsem. Dělal jsem scény a jednou jí i dal facku, ale nechtěl jsem.. Pak jsem měl takové nálady, že jsem ani už necítil vinu. Prostě jsem si opakoval pořád dokola, že jsem hodnej a chápavej a kdo by se semnou hádal a proč, když vše vyřeším v klidu.. To mě štvalo, že to semnou nedokáže nějak překousnout a pochopit, že se takto problémy neřeší. Hádky byly potom celkem častý a já to prostě neznal, znal jsem jen klidnej život plnej hulení a zajímavých stavů.
Čím dál častěji jsem cítil, že ji nemiluju a pak zase že nedokážu nic cítit, že je mi vše jedno, ale takovej jsem byl vždycky. Plno věcí mi bylo jedno, ale tak to má trochu i být. Důležité věci mi jedno nebyly, to rozhodně ne!. Prostě irelevantní věci jsem řešil s klidem a v pohodě.
Cítil jsem se čím dál víc prázdný a říkal jsem si, že je to mojí přítelkyní, že s ní nejsem spokojenej. Nemá takové sebevědomí, já taky ne, ale mohla by mě nějak víc pochopit a bavit se semnou o všem.. no to je na dlouhé povídání. Myslím si, že zanedlouho budu konečně spokojenej a zase se vrátím ke všem věcem které jsem v životě chtěl.
Říkal jsem si, že ona není ta pravá, ale teď se o tom těžko mluví když už 2 týden beru Zoloft a pořádně nevím na čem jsem a tyhle týdny byly už vrchol, ale přece nesmím se tak poddávat, dokážu pořád chytře přemýšlet i když jsem skoro vše ztratil.
Často jsem si říkal jestli jsem i v tom výběru partnerky neudělal chybu, jestli jsem neměl vybrat někoho kdo mě trochu popotáhne nahoru a bude mi rozumnět a bude jako já. Ona je hodná a důvěryhodná , i když mi dostkrát lhala, že si s nikým nepsala jednu dobu ale psala a já to vždy zjístil, ale nepodvedla by. Prostě jen je taky sama a asi neví na čem je, mám i pocit aby neměla taky depresi nebo něco.
Co si myslíte že mi může být? Deprese nebo nějaká náladovost?
Často měním názory, vlastně vždycky.Moc necítim radost už delší dobu, ale ještě před rokem jsem jí cítil párkrát. Spíš jak to říct, měl jsem jí v sobě jen se vytrácela. Často jsem se probudil a už jsem chtěl být sám a to se začalo dít v 2016 když jsem s mojí přítelkyní byl asi 4 měsíce, možná jsme spolu byly moc a já neměl čas na sebe a vše to na mě padlo ty roky. Pořád se snažím obhajovat své a jsem nerozhodný. Snažím se často manipulovat s lidma jsem to vždycky dělal a bavilo mě to, ale už o tom přemýšlím a vím, že to dělat nebudu. Možná mám jen málo zkušeností s tím vším, ale dost jsem se za tu dobu naučil a dnešní problémy těch holek a kluků jsou pro mě celkem lehké, prostě nechci řešit banální problémy a hádat se kvůli nim, protože je chápu a jsou pro mě nic a dokážu je s klidem řešit. Přál bych si abych se svojí přítelkyní začal nějak znova, vše o mě ví o mém psych.problému. Snad se mi to podaří a děkuji všem za přečtení a odpovědi. Vím čte se to asi blbě a je to na přeskáčku a možná mě i seřvete. Možná jsem toho napsal málo a jak to pošlu tak mě zase něco napadne a nebo se rozhodnu, že jsem něco měl napsat jinak a že to je špatně napsané, to jsem celej já :D . Děkuji
Přidat k oblíbeným | Dolů | Odpovědět   

Michael|profil:Re: Úzkosti,možná deprese? 29. ledna, 23:52
O přítelkyni jsem to napsal špatně, ona není špatná. Prostě jen já jsem v situaci z které potřebuji ven a vše si ujasnit. Lepší holku bych v dnešní době nesehnal a musím si jí vážit... Prostě potřebuju se vypsat a vymluvit. Moje přítelkyně je dokonalá a chce to jen čas na zotavení, taky už je ze mě na ´´prášky´´
Nahoru |  Dolů |  Odpovědět    

průleťák|profil:Re: Úzkosti,možná deprese? 30. ledna, 14:44
myslím... tedy JSEM!
Nahoru |  Odpovědět    

  1  


Témata





Pro vkládání příspěvků, je nutno být přihlášen.
Pokud jste již registrován, přihlaste se zde.
Pokud nemáte doposud registraci, registrujte se zde.
Zaslat zapomenuté heslo zde.




Sdílejte

 
 


Plánované akce

  Srazy mladých dospělých z Uherského Hradiště/okolí, 25.03.2018, 23:12
Sebezkušenostní pobyt, 08.03.2018, 14:27
Olomouc, 08.03.2018, 00:57
Fobici ze Zlína?, 07.03.2018, 21:55
Prezentace Praha, 28.11.2017, 11:30
 
Celkem: 118 Zobrazit vše


Hledat

 
  
Web Témata 
Příspevky
 
 


Anketa

 

 
Vypsat všechny ankety


Google search

 

 


Návštěvnost

   


       SF na Lidé.cz
       SF na Twitter
       SF na Facebook
       RSS 2.0, Atom 1.0