Sociální fobie Sociální fobie   
 
Témata  |    1  2    ..poslední (2) přihlásit | registrace  

Hlavní menu

   Úvod
 Články
 Terapeuti
 Knihy
 Vaše příběhy - vložit
 Vaše tvorba - vložit
 Fórum - založit téma
 Pokec -stav
 Seznamka
 Ankety
 Kalendář
 Poradna
 Odkazy
 Kniha návštěv
 Kontakt
 


TOP

  Filmy, 18.05.2019, 23:19
Ztrata panictvi/panenstvi u lidi ze SF,kdy ?, 04.09.2017, 18:55
Zaměstnání a sf, 01.11.2016, 19:13
Hledají se všichni z Ostravska, 11.01.2015, 18:00
|Něco pro radost, 06.08.2014, 11:54
Vědecké zajímavosti, 06.08.2014, 11:37
Sociální fobie a křesťanská víra, 13.06.2014, 16:06
Naše občanské sdružení, 19.09.2013, 15:51
Pomohla někomu AD na SF?, 16.01.2013, 21:55
Volné téma, 05.12.2011, 14:45
 
Celkem: 29 Zobrazit vše


Aktuality

  19.09.2010, 17:36
Byly aktualizovány informace o občanském sdružení Sfinga, o.s. Obecné informace, cíle, kontakty, termín srazů ...zobrazit

02.08.2010, 22:35
Diskuzní fórum nyní dostupné přes RSS čtečky. Zdroj XML Atom 1.0 http://socialnifobie.info/feed/ Případné pr...zobrazit

10.07.2010, 15:08
Portál dostal nový plášť! Náměty a připomínky jsou velmi vítány. Především pak, pokud naleznete chybu, ozn...zobrazit

08.07.2010, 12:54
Zdravím vespolek Dnes došlo k nasazení nového motoru fóra. Z vnějšku se vcelku nic nezměnilo, ale uvnitř do...zobrazit

 
Celkem: 4 Zobrazit vše



Krize středního věku?23. prosince 2018, 15:40
Možná. Možná to dělá zimní období, vánoční období, nevím. Dva dny zpět jsem upadl do hluboké deprese, šílená úzkost, přemýšlení nad tím co bude, až tu budu sám, až budu umírat. Bylo to jako by mě něco chybělo, jako kdybych už něco ztratil. Možná ujel vlak. Přeci jen je mě 35, otec není, zůstala jen matka, které je 62. Ta tu též jako opora dlouho nebude. Co pak? Proč se vlastně rodíme.. Aby jsme zažívali muka ze ztrát našich blízkých? Aby jsme zjistili, že na světě je něco pěkného a pak o to stejně přijdeme? Aby jsme dumali nad neznámem a stejně se nakonec nedozvěděli pravdu?

Vím, že vesmír je obrovský, zem je obrovská a moje maličkost a mé problémy jsou nic v porovnání. Ale je to můj vesmír, který se hroutí. Říká se, že na vše má člověk dost času, ale není tomu tak. Čas máme omezený a každou chvilku, kterou nejsme s našimi blízkými už nevrátíme. Vše co odkládáme nakonec nemusí vyjít.

Pak je tu ten strach. Permanentní strach, že o svého blízkého přijdeme. Co potom. Jak se vyrovnat s něčím, co je střed vašeho vesmíru, slunce, kolem kterého obíháte. To teplo, bezpečí a jistota, která může vyhasnout a uvrhnout vás do věčného stínu, kde budete tápat a nic vás už nevytáhne.. Myslíte jen na smrt. Ale je tu ten strach ze smrti. Můžeme si myslet, že to jediné nás vysvobodí - vzít si život. Ale ten krok k tomu, vědomí, že nemáte co jste chtěli a ještě mít můžete.. Ta "naděje".. Fajn, nedokážete to, musíte nějak s tím žít. Úplně sami. Bez nikoho. Nikdo vás neuklidní, o nikoho se nemůžete opřít. Ztrácíte jistotu a život se mění v přežívání. Tam venku za vašimi zdmi je šelma, čekající na chybný krok, třeba na nezaplacení účtu. Jednoduše lze přijít o dům, to jediné bezpečné místo které máte.

Ta chyba kterou jsem udělal, byla ta, že jsem se víc nesnažil v počátku dospělosti. V pubertě. Řekl bych, že puberta je fyzické vzdorování, odtrhávání se od rodičů. Rodiče jsou rádi, že se vás zbaví a vy jste rádi, že jste od nich. Nalézáte vlastní domov, partnera či partnerku. K rodičům jezdíte stále méně. Je to vaše ochrana. Když zemřou, nevezme vás to tolik, jako když jste s nimi každý den. Bojujete se životem, ale vždy máte možnost se o rodiče opřít. Váš úkol je zajistit si zázemí, aby jste se nepotřebovali opřít. Takže vlastně již od počátku prostě nemáte na vše dost času. Nemáme..

Dobrá, možná nějaký čas mám. Odtrhnout se od domova. Od své matky. Vytvořit si nový vesmír a nové slunce, kolem kterého kroužit? Ale co pak. Nechat ji chátrat? Jen pro vlastní dobro, abych se při její smrti nesložil? To si nezaslouží. Měla dost trápení za život a hodně jsem jí pomohl. Je teď šťastná. Když ji opustím, bude sama. Upadat pomalu do věčného stínu, stárnout rychleji a zbytek života si neužije. Užívá si život teprve tři roky z jejích 62. Bylo by to sobecké ji opustit.. A co když se můj nový vesmír rozhodne, že mě má dost a odputuje? Opět jistota a důvod existence zmizí a přijde jen temnota.. Proč vůbec žijeme. Přijde mě to jako trest, být narozen s vědomím o sobě. Závidím zvířatům, závidím mentálně postiženým, lidem s alzheimerem i těm, co ztratí paměť, věří v boha a posmrtný život.

Spouštěč byl sen o mé fence, která zemřela před pěti lety a která se se mnou přišla rozloučit, dal jsem jí pusu na čumáček.. První den jsem se opil. Druhý den se opil a vzal léky. Po dlouhé době sertralin. Je mi z něj zle. Moc to nepomáhá a jdu se znovu napít. Před svátky, které by měly být veselé. Musím se držet, abych udělal hezké svátky alespoň osobě, kterou jedinou mám, svému vesmíru, který jednou zanikne a já pravděpodobně s ním..
Přidat k oblíbeným | Dolů | Odpovědět   

Rest|profil:Re: Krize středního věku? 24. prosince 2018, 19:09
Asi celkem chápu, jak se cítíš. Já jsem odešel od rodičů do pronajatého bytu ve dvaadvaceti. Zpětně si říkám, že to bylo nejlepší rozhodnutí v mém životě. Několik let jsem za rodiči téměř nejezdil, potřeboval jsem si od nich odpočinout, ale pak jsem je zase začal více navštěvovat. Můj stav ohledně SF, depresí a úzkosti se tím sice nijak zvlášť nezlepšil, ale celkem se mi podařilo se osamostatnit. Táta zemřel v roce 2014, takže mám už jen mámu. Bydlí sama v baráku ve stejném městě, takže není problém ji pravidelně navštěvovat, zjistit jestli něco nepotřebuje, nakoupit...
Pokud máš nějaké vlastní peníze, možná by tohle mohlo být řešení i pro tebe, sehnat si bydlení někde poblíž, aby ses mohl zkoušet osamostatnit a zároveň dost blízko, až bude máma starší a bude potřebovat pomoci. Když je na tom teď tvoje máma dobře, vidím šanci, že by to mohlo jít.
Přeji ti v rámci možností co nejpříjemnější prožití vánočních svátků, drž se!
Nahoru |  Dolů |  Odpovědět    

browny|profil:Re: Krize středního věku? 24. prosince 2018, 20:24
Lidi, je to smutek:(
Já bydlím s mužem, hromadičem.
Byt vlastní on.
Taky bych se chtèla osamostatnit, ale jak to udèlat. Aj jsem mèla, mám ňáký plán, ale nikdy nic nevyšlo..
Buď to nevydržím nèkde v práci, časem nedávám tlaky okolí, nebo mnè zrazuje jakási náchylnost na nemoce, vètšinou to pŕijde stresem.
Ale tak, dèlám co múžu.
Rodiče navštívím jednou za čas.
Nikdy nebyli v rodinè ňáké láskyplné vztahy. Teď už je to ale v jiné rovinè.
Máma ma Alzheimer. Otec je s ní doma.
Sourozenci v cizinè.
Jdu do kostela. Budu myslet na to jaké hŕíchy jsem napáchala. Koho jsem zhejtovala..
Síce jdu jednou za rok, zašiju se nèkam úplnè vzádu, nikdy nesedám dopŕedu a mezi lidi, s vírou jsem na váhach, ale jdu tam, pŕeci jen Vánoce, jsou Ježíšek..
Pèkné svátky vám pŕeji.
Nahoru |  Dolů |  Odpovědět    

Marty93|profil:Re: Krize středního věku? 24. prosince 2018, 21:24
Scn2: To jsou hodně tíživé myšlenky. Uvědomil jsem si pro mě reálný duch vánoc. Zdá se že to nejsou svátky klidu a blízkostí ale spíš dny, kdy se to temné, odsouvané a vytěsněné vyplaví napovrch a my s tím jsme konfrontovaní.. To co píšeš sou fakta, že jsme nuceni prožít ztrátu svých blízkých, známích.. Je to realita tohoto života, že vše vzniká a zaniká. Dovol, předložím ti jednu myšlenku. Realita poskytuje bolestivé i radostné zkušenosti. Narození radost/ smrt smutek. To jsou reálné věci. Tvoje máma ale žije a to co tu popisuješ jsou jen tvoje scénáře, tvoje myšlenky. Nic z toho není teď. Příklad. Když tě někdo řekne že tě v 70 letech zabije a nikdy to neudělá ale ty uvěříš že to udělá a budeš se celej život strachovat a stresovat, mělo to smysl? Stejně je to s matkou. Každej zemře ale to není důvod aby všichni kvůli všem denodenně plakali a utápěli se v myšlenkách a představách jak a kdy to přijde, co z toho bude plynout atd.. Všeho s mírou. jedna věc je realita, druhá věc jsou myšlenky. Znovu, realita je někdy bolestná ale nikdo už člověka nenutí aby myšlenkám o realitě přikládal takovou sílu. Pozoruj je a měj nad nima nadhled. Pak už budeš žít objektivní realitu která bude jednou taková a podruhé jiná. Myšlenky o ní tady budou stále ale už budou plnit role jen takových návrhů, jak na realitu nahlížet. Budou jako mraky na obloze přicházet a bez ulpění na nich zase odplují. Pocohp že realita se hroutit nemůže, to jen tvoje myšlenky neznají cestu ven. Myšlenky, ty nekonečné mraky na obloze. Nezbývá nám než žít to co stejně prožijem.
Nahoru |  Dolů |  Odpovědět    

zennaku|profil:Re: Krize středního věku? 24. prosince 2018, 22:51
Ale Browny, vždyť jsi ho přece opustila a teď žiješ v ubytovně na Slovensku ne? Trochu se v tom ztrácíš...
Nahoru |  Dolů |  Odpovědět    

browny|profil:Re: Krize středního věku? 25. prosince 2018, 02:28
Ale Zennaku, ty víš vždy všechno nejlíp.
Na ubytovnè jsem byla v létè, dva týdny na Slovensku v Bratislave. Bydlí tam muž. Bydlím, ale u nèho v bytè.
Púvodem jsem Slovenka. Byt vlastní on.
Ubytovnu mám v plánu, pronájem je pro mnè drahá záležitost. Neutáhnu to, ale jasnè, že bych to chtèla zkusit, nebo bydlet dál v jeho bytè za podmínek, které více ménè určuje on, ale to je jedno, nemusíme to tu ŕešit, nebo jó?
Rozvod chtèl on, aj když taky nejsem šťastná v našem manželství, je to ale složité, bylo by to na dlouho. Nezlob se..
Pravda, taky mám z nèkterých lidí pocity, kdo se v čem, kde ztrácí, virtuální svèt.
Co se dá dèlat, nic.
Nahoru |  Dolů |  Odpovědět    

browny|profil:Re: Krize středního věku? 25. prosince 2018, 03:05
to Zennaku: Bydlela jsem aj ňáký čas u rodičú. Bydlet tam múžu.
Byla to, ale total ponorka.
Jasnè, že jsem pomáhala doma.
Když jsem s rodiči, samozrèjmè není mi jedno. Navaŕím, prostè co je tŕeba udèlam..
Jak dojde na hádky, mám dost.
Aj když teď už bere máma léky, ale tak zažili sme si svoje.
Minulost popisovat nemusím.
Radši jsem sedla do busu a vrátila se do bytu hromadiče.
Každý to máme jinak, ty vztahy, životy....
Ty jsi šťastný doma s rodiči?
Podle toho co psals to nevypadá.
Nahoru |  Dolů |  Odpovědět    

browny|profil:Re: Krize středního věku? 25. prosince 2018, 04:03
Vím jinak, že budeš dèlníkem severu Čech.
Psal to.
Myslím si o tobè, že nemáš sociální fóbií.
Problém bude nèkde jinde..
Taky si myslím, že máš navíc než dèlat dèlníka severu Čech.
Už jsem ti to psala.
Byla jsem na té mši. Nemám pevnou víru ani nemám pŕečtenou Bibli, bylo to pèkné.
Nèco pozitívne víš, než fúra depek tohoto webu.
Jinak máš pravdu, dokážu nèkdy psát, múže to púsobit všelijak, ale s tím se nedá nic dèlat. Jsme ve virtuálním svètè.
Nemúžeš brát všechno vážnè, všemu a všem vèŕit..
Nahoru |  Dolů |  Odpovědět    

Scn2|profil:Re: Krize středního věku? 25. prosince 2018, 16:21
Já si reálně uvědomuji, že mám dost času s ní, že tu ještě nějaký ten rok bude. Jen v hlavě to prožívám, jako by její nebo moje smrt byla už teď. Ano, je varianta, že bych se odstěhoval, ale jsou tam problémy:
1. Pokud se odstěhuji, půjde to s ní ke dnu. Teď jsem byl jejím světlem, představte si, že by jste byli úplně sami. Je to stejné, jako když dáte své rodiče do domova důchodců. Přestávají žít, čekají jen na návštěvy, nemají co dělat, čekají už jen na smrt. Než je hodíte do domova důchodců, jsou plni života a pak zničehonic chátrají. Nechci, aby když je konečně po otcově smrti volná, šťastná a užívá si života, aby zůstala sama a začala chátrat a neužila si těch x let, co tu ještě bude. Za celý život si nic neužila. Musím tu pro ni být.
2. Druhá věc, i kdybych byl zmetek a udělal jí to, je tu překážka v tom, že nedovedu existovat sám ani já, představa, že bych se odstěhoval mě děsí stejně jako vlastní smrt. Být někde v nejistotě, sám. Psychiatr mě jednou chtěl poslat na 14dní někam na terapii. Zhrozil jsem se a už mě neviděl. Jen o tom mluvil.
3. Třetí problém je, že žiji prakticky denně ve strachu. Já ven nevycházím, ona ano. Denně mám o ni strach, že nepřijde dom. Když se zpozdí, přepadají mě různé myšlenky, že ji srazilo auto, někdo jí přepadl. Uklidním se až když je doma, v bezpečí těchto zdí. Dostal jsem málem infarkt, když mě ten den přepadla deprese, máma dlouho nepřicházela a zazvonil u dveří zvonek a před domem stálo auto - moje nejhorší noční můra, že mě přišli oznámit, že se jí něco stalo. Ona to byla přitom teta a vezla vánoční dárky.

Když se nad to na chvíli povznesu, uvědomuji si, že to jsou nesmysly. Než znovu spadnu a utápím se v tom. Nemůžu si pomoct. Zatím to řeším alkoholem, čekám, že ta krize přejde, ale to taky není dobrá možnost.
Nahoru |  Dolů |  Odpovědět    

průleťák|profil:Re: Krize středního věku? 26. prosince 2018, 12:44
Scn2, a jak to máš s holkama ? respektive jak to mají oni s tebou ?
Nahoru |  Dolů |  Odpovědět    

průleťák|profil:Re: Krize středního věku? 26. prosince 2018, 12:47
ony vony ženy..
Nahoru |  Dolů |  Odpovědět    

Scn2|profil:Re: Krize středního věku? 29. prosince 2018, 19:50
průleťák: No jak mám já.. Momentálně už pěkných pár let nijak. Netuším jak se seznámit i kdybych opustil tyto stěny. Hospody, restaurace a zábavy na víkend už tu jsou prý zavřené. Na seznamkách na netu se hledají zas svaté grály soudě dle požadavků a když ne, tak chtějí něco, co jim dát nemůžu. Seznámil jsem se většinou po internetu, ve hře. Většinou jsem utekl, první jsem opustil, že se bude mít lépe beze mě (taky že ano, navíc jsem nebyl schopen udělat ten krok za ní dojet), na druhou jsem se vykašlal - zlatokopka, u třetí jsme to stopli a čtvrtá ke mě jezdila nějaký čas, než si našla jiného, tam se jednalo jen o to jedno.

Jak to měly se mnou: první byla hodně zamilovaná, ale dost daleko, vztah a první krok mě vymluvila druhá osoba, která o ni pak usilovala, ale tj jedno. Druhé šlo jen o byt, třetí mě milovala, jak říkávala - zvenčí kov, uvnitř poklad, dával jsem jí co potřebovala po duševní stánce, po fyzické měla jiného. U čtvrté to bylo asi z lítosti. Byla tu ještě jedna, když mě rodiče posílali na tábor, bylo mě 15, jí 14. Trvalo to 14dní a po roce znovu. Mluvil jsem o ní se svými tvz kamarády často, udělali si ze mě srandu, dostal jsem jakože od ní dopis, že mám za ní přijet. Tak jsem přijel. Nakonec jsem šel k ní domů, že se se mnou chtěla setkat ve městě, no trapas.

Problém je spíš v tom, jak "by" to měly se mnou, jak já bych to měl s nimi a jak dlouho by to se mnou vydržely. Přecijen už mě není 20. A z toho důvodu se ani nesnažím.
Nahoru |  Dolů |  Odpovědět    

průleťák|profil:Re: Krize středního věku? 30. prosince 2018, 14:43
"říkávala - zvenčí kov, uvnitř poklad, dával jsem jí co potřebovala po duševní stánce, po fyzické měla jiného"

nj, jak není borec uřvané bavítko, tak si neškrtne..
to já se tímhle i uklidňuji, říkám si že žádná serióznější žena by po uřvaném bavítku snad přeci probůh nešla..
Nahoru |  Dolů |  Odpovědět    

Rest|profil:Re: Krize středního věku? 30. prosince 2018, 16:14
Scn2: Nato, že nechodíš vůbec ven, jsou čtyři pokusy o vztah se ženami hodně dobrý výkon. Ve třech případech si to vlastně dokonce stopnul sám. Pravděpodobně máš určité charisma a umíš dobře psát. Kdybys zvládnul začít chodit ven, podařilo se ti více osamostatnit a nabrat trochu sebevědomí, ženský ti ještě budou ležet u nohou. :)
Nahoru |  Dolů |  Odpovědět    

nic|profil:Re: Krize středního věku? 30. prosince 2018, 17:28
urvana bavitka mam rad, vzdycky me pobavi, ale ne vic nez na 50%. aby z nich clovek dostal 100%, musi je zacit mlatit. sami nedovedou byt zabavnejsi vic nez na 50%
Nahoru |  Dolů |  Odpovědět    

Scn2|profil:Re: Krize středního věku? 30. prosince 2018, 22:28
Rest:
Výkon bych ani neřekl, jako spíš náhoda. První se mnou dal dohromady na táboře kamarád, druhou jsem nalezl na dnes již mrtvém foru "ukazse", zbytek se mnou komunikoval ve hře. Tudíž vše online. Jen s tou poslední to bylo tak, že jezdila ke mě. Tedy výkon 4 seznámení za 20 let - to je spíše tragedie. Jo, vzpomněl jsem si ještě na jednu z civilky, ta to ukončila sama, aniž bych věděl proč. Předpokládám, že to bylo kvůli kamarádovi, co ji napsal tehdá o silvestru z mého mobilu.
Nahoru |  Odpovědět    

  1  2    ..poslední (2)


Témata





Pro vkládání příspěvků, je nutno být přihlášen.
Pokud jste již registrován, přihlaste se zde.
Pokud nemáte doposud registraci, registrujte se zde.
Zaslat zapomenuté heslo zde.




Sdílejte

 
 


Plánované akce

  Fobici z Ostravy, 18.07.2019, 11:54
Sebezkušenostní pobyt, 17.07.2019, 15:05
Praha - akce, 08.07.2019, 21:25
Sraz Ústecko, 07.07.2019, 18:50
Sraz PLZEŇ, 08.06.2019, 02:39
 
Celkem: 123 Zobrazit vše


Hledat

 
  
Web Témata 
Příspevky
 
 


Anketa

 

 
Vypsat všechny ankety


Google search

 

 


Návštěvnost

   


       SF na Lidé.cz
       SF na Twitter
       SF na Facebook
       RSS 2.0, Atom 1.0