Sociální fobie Sociální fobie   
 
Témata  |  první..    6  7  8    ..poslední (8) přihlásit | registrace  

Hlavní menu

   Úvod
 Články
 Terapeuti
 Knihy
 Vaše příběhy - vložit
 Vaše tvorba - vložit
 Fórum - založit téma
 Pokec -stav
 Seznamka
 Ankety
 Kalendář
 Poradna
 Odkazy
 Kniha návštěv
 Kontakt
 


TOP

  Filmy, 18.05.2019, 23:19
Ztrata panictvi/panenstvi u lidi ze SF,kdy ?, 04.09.2017, 18:55
Zaměstnání a sf, 01.11.2016, 19:13
Hledají se všichni z Ostravska, 11.01.2015, 18:00
|Něco pro radost, 06.08.2014, 11:54
Vědecké zajímavosti, 06.08.2014, 11:37
Sociální fobie a křesťanská víra, 13.06.2014, 16:06
Naše občanské sdružení, 19.09.2013, 15:51
Pomohla někomu AD na SF?, 16.01.2013, 21:55
Volné téma, 05.12.2011, 14:45
 
Celkem: 29 Zobrazit vše


Aktuality

  19.09.2010, 17:36
Byly aktualizovány informace o občanském sdružení Sfinga, o.s. Obecné informace, cíle, kontakty, termín srazů ...zobrazit

02.08.2010, 22:35
Diskuzní fórum nyní dostupné přes RSS čtečky. Zdroj XML Atom 1.0 http://socialnifobie.info/feed/ Případné pr...zobrazit

10.07.2010, 15:08
Portál dostal nový plášť! Náměty a připomínky jsou velmi vítány. Především pak, pokud naleznete chybu, ozn...zobrazit

08.07.2010, 12:54
Zdravím vespolek Dnes došlo k nasazení nového motoru fóra. Z vnějšku se vcelku nic nezměnilo, ale uvnitř do...zobrazit

 
Celkem: 4 Zobrazit vše



zet|profil:Re: Vše je jen o tréninku... 08. září, 00:16
Zase jsem zkusila napsat do centra "Péče o duševní zdraví". Snažila jsem se vysvětlit, že mi po minulém setkání s paní pro matky s psychickými problémy nebylo dobře, že to nejspíš souvisí s mou poruchou a určitými zkušenosti a poprosila jsem je jestli by mi tedy nedali nějaké tipy na psychology přes pojišťovnu, kteří se třeba na můj problém specializují. Připadám si otravná, ale pak si říkám, vždyť to dělám i pro své dítě:) A tehdy se člověk opravdu začne chovat jinak. Zvláštní.
Nahoru |  Dolů |  Odpovědět    

zet|profil:Re: Vše je jen o tréninku... 09. září, 07:18
Ještě jedna věc mi o té opravdovosti dochází. Jeden člověk, kterého si velmi vážím, mi jednou řekl, že SF je agrese obrácená do sebe. Nechápala jsem to.

Vlastně pokud bych se měla k mnohým neznámým lidem chovat více autenticky, byla bych agresivní. Tak to obrátím proti sobě a chovám se tiše. Ta agresivita by byla tím větší, čím více bych se bála. Opět jeden ze začarovaných kruhů. Autentický člověk se SF je buď agresivní nebo utíká?
Nahoru |  Dolů |  Odpovědět    

Kyll|profil:Re: Vše je jen o tréninku... 09. září, 18:59
zet: agrese je způsobena jen důsledkem stresu, protože takhle fungují všichni: stres -) agrese. Já jsem taky k lidem ironický a dost nepříjemný, protože mě už ta samota štve a stresuje a nejsou schopni říct ani blbý ahoj, jak se máš... Stresují mě svojí nedostupností a ignorováním.

Autenticky jsem jinak dost přátelský typ. Pouze když jsem ve stresovém módu, tak se lidem vyhýbám, nebo jsem na ně protivný.

Podobný to je i s Elliotem Rodgerem, akorát tam to přešlo do extrému. Ale především si to zavinila společnost sama svojí nedostupností. Kdyby se ten kluk měl komu svěřit, kdyby ho někdo vyslechl, někdo by mu pomohl, nemuselo to dopadnout tak tragicky pro všechny strany. Obrovská tragédie, která vznikla tím, že se nenašel ani jeden člověk, který by za celý jeho život za ním přišel a zeptal se upřímně: Ahoj, jak se máš? :)
Nahoru |  Dolů |  Odpovědět    

arride|profil:Re: Vše je jen o tréninku... 09. září, 20:56
Přesně tak, agrese i útěk je zapříčiněn stresem, ne žádnou autenticitou. SF a jakákoliv další duševní porucha není autenticita, protože je to porucha, tedy něco, co tam být nemá. Autenticita je osobnost prosta těchto poruch.

Tu vražednou tragédii si ale nezpůsobila společnost. Vrah měl prostě nějakou mentální poruchu, kvůli které se nedokázal seznámit/začlenit do společnosti, z čehož mu hráblo a svou frustraci a nenávist obrátil proti ní. Tohle by nezvrátil žádný pozdrav či dotaz, jak se má, protože on by zřejmě potřeboval bezvýhradnou lásku a absolutní oddanost, což ale nikdo dát nemůže. Cokoliv menšího by ho opět těžce frustrovalo a vyvolalo nenávist s vražděním (a první na řadě by byla osoba, která ho měla ráda, jen ne tak, jak by si přál).
Nahoru |  Dolů |  Odpovědět    

IhaSePot|profil:Re: Vše je jen o tréninku... 10. září, 00:58
Já nevím, jestli jste to trochu nezamotali :p

zet: Jak vlastně zvládáš dítě se svým duševním onemocněním?
Nahoru |  Dolů |  Odpovědět    

nic|profil:Re: Vše je jen o tréninku... 10. září, 19:40
zet: neni lepsi pocit nez nekyho frikulina autenticky zmlatit
Nahoru |  Dolů |  Odpovědět    

IhaSePot|profil:Re: Vše je jen o tréninku... 11. září, 13:58
nic: Mýlíš se. Není nic lepšího, než sám být frikulínem. :D
Nahoru |  Dolů |  Odpovědět    

RENÉ|profil:Re: Vše je jen o tréninku... 11. září, 14:47
nic/ Najdi si nějakého zrcadlo, koukni se na tu zrůdu a pořádně se propleskni můžeš i pěstí. Tzv.Frikulíni jsou my docela u zadku ale ty jsi takový šašek, nemusíš se ani líčit přihlas se jako atrakce v nějakém obludáriu.
Nahoru |  Dolů |  Odpovědět    

IhaSePot|profil:Re: Vše je jen o tréninku... 11. září, 15:06
Takže zase mimo téma... :D
Nahoru |  Dolů |  Odpovědět    

nic|profil:Re: Vše je jen o tréninku... 11. září, 18:52
nikdo nechce byt frikulinem, kdyz ted vedi ze muzou byt zmlaceni a zbaveni dustojnosti
Nahoru |  Dolů |  Odpovědět    

Kyll|profil:Re: Vše je jen o tréninku... 11. září, 19:54
Frikulínem bych být nechtěl. Ale alfa samcem, který si zachová inteligenci, proč ne? :D
Nahoru |  Dolů |  Odpovědět    

zet|profil:Re: Vše je jen o tréninku... 13. září, 00:00
Kyll: agrese je důsledkem stresu...člověk ve stresu se chová jinak a tedy není autentický...vytahovat u veterináře doma normálně i sebepřátelštější kočku z přepravky je risk...je i není to ona...chová se divně...nacpe se k protilehlé straně přepravky, přikrčí se a dělá, že tam není….jeden špatný pohyb při jejím vytahování a obě strany to odnesou traumatizujícími následky…

Tedy dobře,

1. normálně neseká a nekouše, je to způsobeno stresem
2. je třeba ji rozumnět jak ji vytahovat ( zkušenný veterinář ji chytne za kůži za krkem a v její ztuhlosti bez protestů vytáhne, ví jak ji chytit, aby ji nedošly nervy )
3. Kočka nemá vyvinutá vyšší nervová centra, aby svůj stres rozumně zvládla

Arride: Vrah hledá hlavně sám sebe. Svou část, která mu nebyla dána. Teď z mé každodenní zkušenosti (která zabarvuje můj mozek?). Velmi malé dítě a matka jsou jedno tělo. Narozením to nekončí ( někdo dokonce mluví o 4. trimestru a o tom, že dítě prostě musí být porozeno nevyzrálé a dozrát mimo dělohu, jinak by se již jeho hlava s objemným mozkem porodit nedala ( Nejšťastnější miminko v okolí, Karp). Jeho mozek se velmi rychle vyvíjí a je závislý na okolí, někdo uvádí, že malé dítě potřebuje regulovat emoce cca 30 sekund. Stačí jej na chvilku nechat a velmi rychle dojde do nerovnováhy, kdy začne panicky brečet a neumí se samo uklidnit. Kdysi se dávaly děti vybrečet, aby usnuly. Usnuly vyčerpáním. Po několika dnech brečení vzdaly, ale za cenu toho, že prožívaly bezradnost a nedůvěru v rodiče. Rodiče se radovali, že mají klid. Instinktivně je však pro matku velmi těžké slyšet brečet své dítě a nejít jej uklidnit. Vlastně mám pocit, že teorii o rozmazlování malého dítěte vymyslel chlap, který se neuspokojil s večeří z lednice...

Dnes naštěstí již z porodnice si rodič odnáší letáček o tom, že malé dítě nepláče bezdůvodně. Zpočátku chápe matku jako součást svého těla. Není schopno rozlišit mezi já a ty. V tomto smyslu záleží dost na rodičích jestli v jeho mozku budou převládat stresové hormony nebo oxytocin ( hormon lásky) a vnitřní opioidy. Rodiče svou péčí zasahují do toho, jak se dítě bude cítit, pokud bude spokojené převládnou v jeho mozku pozitivní myšlenky i přirozená produkce serotoninu, ( který já tak těžce do sebe dostávám léky). A podle toho se jeho mozek rozvíjí, hlavní rysy osobnosti se vyvíjí do věku zhruba 3 let a do této doby je odhadován i vznik poruch osobnosti. Poruchy osobnosti jsou vlastně odchylky od normálního vývoje určitých částí mozku + podpořené špatnými zkušenosti v následujících letech ( třeba ve škole)? . Z knihy Věda zvaná rodičovství jsem si vypsala:
Rodiče emočně usměrňují dítě -) převažují pak v mozku látky s prosociální chováním ( oxytocin, vnitřní opiody) nebo převáží poplašné systémy, a to dokonce i ve chvílích, kdy člověk není fyzicky ani psychicky ohrožený.

Bát se, i když není čeho, to mne vystihuje:)

Vrah hledá svou vnitřní rovnováhu, která mu nebyla dána. Nenávidí a nedokáže si uvědomit chybu ( to by vyvolalo panickou úzkost?) a jeho mysl volí v sebeobraně svou zlost přesunout na druhé a zbavit se jí. Vyštěpit ze sebe ten nepříjemný nenávistný pocit ( vlastně strach?) A dostat tam onu rovnováhu. Chybí mu způsob jak se těchto nepříjemných pocitů zbavit. Malé dítě zakopne o práh a začne do něj mlátit, protože zapříčinilo jeho pád? Proč to dělá? Vývojově nižší centra onen práh vnímají jako nepřítele, kterého je třeba zničit? Když nabouchá do prahu pěstmi, vybije zlost a hraje si dál. Jde jen o ono vybití nahromaděného stresu, které jinak neumí zpracovat? A ještě menší dítě potřebuje k uklidnění mámu, jinak se samo nedokáže uklidnit. Vyžaduje bezmeznou lásku a pozornost druhé osoby. Je si evolučně vědomo, že když ho máma někde zapomene, čeká ho smrt, jsou stále jedno tělo, bez mámy jakoby neexistovalo. Proč, když má člověk obrovský strach (má vlastně hendicap a něco mu celé roky nutně chybí, má strach ze smrti) spáchá smrt? ( někdo volí sebevraždu, někdo vraždu). Jak to, že kočka tohle ve strachu neumí? ( Vlastně tu vraždu by v sebeobraně uměla, ale ne plánovaně zmasakrovat tři sousední kocoury).
nic: někoho zmlátit napadne spoutu lidí…

Vlastně to chce do sebe integrovat několik částí a možná z toho vyjde zdravější IhaSePot. Pokud jedna část duše převládne nad ostatními je z toho průser…

Dostala jsem odpověď z centra " Péče o duševní zdraví". Doporučili mi jednu ve městě neblaze známou terapeutku na pojišťovnu, u které jsem již asi před 4 lety párkrát byla ( mám se před ní znovu objevit? Nebyla by to spíše recese? K čemu by mi to bylo?) a upozornění, že v centru, kde pomáhají nemocným matkám jsou mi plně kompetentní pomoci. No jo no...šílím z toho, že já nejsem kompetentní se léčit. Tohle je k zbláznění. Já vím, že mi chtějí pomoc a ta chyba je ve mne, protože s nimi neumím komunikovat, neumím zpracovat, to co mi řeknou a vlastně se neumím léčit, jak oni potřebují...

Většina lidí se chce léčit. Jenže jít se léčit znamená vyslechnout si - tohle děláš špatně, měl bys to dělat takhle...a potom když to člověk pořád nechápe - jsi náročný..nevymýšlej si...ty to pořád nechápeš? Můžeš si za to sám...kdybys nebyl takový, tak... nakonec druhý ztrácí trpělivost...oboustraná flustrace...zvlášt při neschopnosti komunikace..

Dospělé děti jsou neoblíbené. S malými, i když člověk ztráví náročný den ( v roli neustálého "katalyzátoru emocí"), jejich úsměvem je vše hned zapomenuto. Možná je to tím, že dospělé děti nedokážou v druhých spustit produkci oxytoxinu...pokud v tomto "vývojovém oknu" je jejich rodiče nenaučí regulovat své emoce a další věci, jsou již pro společnost otravné...vlastně potom berou z druhých energii a nedávají ji nazpátek (již to tu bylo psáno)...Ano, připadám si otravná.

IhaSePoT: Vím, nejsem ideální matka. Máme problém s emocemi. Jestliže budu depresivní, budeme zpočátku ubrečení a potom apatičtí...jestliže budu spokojená, budeme mít velkou radost. Jestliže budeme mít radost, budu spokojená. Před třemi týdny jsem změnila antidepresiva. Mnohdy bych to nechávala být, jenže mám dojem že nyní se můj stav hned doma projeví. Regulace emocí léky. Lepší by byla psychoterapie, než měnit léky. Péče o dítě s duševní nemocí je náročná na energii. Hodně mi pomáhá manžel.

Má bývalá terapeutka mi řekla, že žádný terapeut, který pracuje na pojišťovnu se mi tak "věnovat" nebude. Je v tom kus pravdy a zároveň něco neblahého. Jednou bude dělat "maminku nebo tatínka" výnosný business. Člověk nasype terapeutům spoustu peněz, aby ho vzali do náruče, aby se ho zeptali jak se má. Aby získal svou hodnotu, ukonejšil se a šel si vyřešit bez onoho "stresu" své problémy. Nepotřebuju, aby mi někdo říkal, co mám dělat. Někdo má maminku, někdo tatínka a když to nejde, tak jsou tu jako " jistoty a stálé objekty" úspory na účtu nebo třeba plný byt harampádí... Takže jsem vyměnila finance za "dobrou" maminku? ( no jo… jenže vím, že to se pak třeba ani nedoplatím).

Jdu do toho " kompetitivního centra mi pomoci" znovu v pondělí, tentokrát k jiné paní. Vlastně mi dělá problém komunikace ve stresu a potom to neunáším doma a trpíme tím... Napadlo mne, že ji mohu napsat v bodech důležité události v mém žvotě, můžu jí to dát v časové posloupnosti, co jsem za terapie absolvovala, vývoj mé nemoci, změny v chování, emocí, těhotenství a následný náš život ?….můžu ji přiložit k tomu seznam knih, které jsem četla? ( Nevím, jestli ji to bude zajímat?). Mohla bych ji dát graf přibírání mého dítěte, to co jsem za jeho pokroky zaznamenala a poradit se s ní jestli je to normální? Vlastně bych chtěla vidět rodinou konstelaci s námi se všemi. ( No tohle už ponich fakt nemůžu chtít). Potřebovala bych si bez odsuzování promluvit o pocitech mezi mnou a mým dítětem, jejich vývoj a další usměrnění?... A jak to v " normálních" rodinách chodí ? Zapojit nás do společnosti?

Co vlastně od takového centra můžeme očekávat? Možná vše, co potřebujeme je zbavit se stresu a naučit se komunikovat. Taky mi minule paní z centra řekla, že jestli tam budu docházet na terapie, tak bez malého….divný pocit...

Nějaké nápady jak nebýt předem, při setkání a potom nasraná ( vystresovaná?)? Jak k tomu přistupovat, aby to dobře dopadlo?
Nahoru |  Dolů |  Odpovědět    

IhaSePot|profil:Re: Vše je jen o tréninku... 13. září, 00:32
Víš přijde mi celkově, že seš čtvereček a chceš zapadnout do otvoru pro kolečka. Vlastně chceš být snadněji uchopitelná, ale nejde to, protože uchopitelná nejsi. Chceš se v něčem ujistit, ale nevíš v čem. Stav psychologů, terapeutů je v ČR opravdu špatný a hodně závisí na tom, ke komu dojdeš. Jenže i ten sebelepší pracovník ti nemusí být dobrý, pokud tam jdeš s cílem přesvědčovat ho.
Jestli najdu na youtube jednoho člověka, který o tomto všem hezky pojednává, pošlu odkaz.
Bez legrace ti doporučuji shlédnout všechna videa. Ale teď si ten seznam projeď a přehraj si jen to, co tě zaujme.
www.youtube.com/user/cestazdeprese/videos

S tímto člověkem mám hodně blízké, až stejné názory na věc. Mluví o vnitřním dítěti, o přijetí, o tom, co bylo a jak to ovlivňuje to co je teď, o vděčnosti, o křivdě...
Nahoru |  Dolů |  Odpovědět    

zet|profil:Re: Vše je jen o tréninku... 13. září, 16:49
IhaSePot: díky. Silná osobnost. Někteří lidé dělají druhé šťastnými už jen tím, jak žijí:)
Vím na koho jsem nasraná. Nejsou to psychoterapeuté. S paní, s kterou jsem se před nedávnem sešla, jsme kamarádky. Neměl by mi dělat problém komunikovat s terapeutem. OK nepřesvědčovat. Manžel mi říká, že to tam jdeme jen "naťuknout", co to bude.
Nahoru |  Dolů |  Odpovědět    

IhaSePot|profil:Re: Vše je jen o tréninku... 14. září, 11:40
zet:
Co si vlastně slibuješ od té psychologické pomoci? Co od toho chceš?
Jestli nevkládáš naději do druhých, místo sebe...
Nahoru |  Odpovědět    

první..    6  7  8    ..poslední (8)


Témata





Pro vkládání příspěvků, je nutno být přihlášen.
Pokud jste již registrován, přihlaste se zde.
Pokud nemáte doposud registraci, registrujte se zde.
Zaslat zapomenuté heslo zde.




Sdílejte

 
 


Plánované akce

  Setkání v Českých Budějovicích, 17.09.2019, 18:50
Praha - akce, 20.07.2019, 10:46
Fobici z Ostravy, 18.07.2019, 11:54
Sebezkušenostní pobyt, 17.07.2019, 15:05
Sraz Ústecko, 07.07.2019, 18:50
 
Celkem: 124 Zobrazit vše


Hledat

 
  
Web Témata 
Příspevky
 
 


Anketa

 

 
Vypsat všechny ankety


Google search

 

 


Návštěvnost

   


       SF na Lidé.cz
       SF na Twitter
       SF na Facebook
       RSS 2.0, Atom 1.0