Ach jo ... přesně tak ... jak moc se snažím tomu ubránit a taky to na mě začíná padat ... nemám ráda podzim, zimu, tma ve 4 odpoledne mě deprimuje. Nevím, jak se ubránit pocitu, že jsem na všechno a napořád sama ...
--) fernetgirl --) zkoušela jsi přímo nějakou z těch pražských klinik, co jsou tady v záložce terapeuti? Já jsem byla v Esetu, zatím jednou, přidělili mi nějakou psycholožku, tak tam jedu teď ve čtvrtek, ale zas už z toho mám hrůzu, nějak mi po telefonu úplně nesedla. No snad to nebude tak hrozný. Na tom přijímacím pohovoru jsem byla u velice příjemný dr. a taky jsem se toho bála. Ale já asi nejsem jen socfobik, mám těch problémů víc. Zas ale si neumím představit, že bych přestala chodit do práce (ikdyž je to občas pěknej boj) a byla v inv. důchodu, jak tu někdo psal (ale neodsuzuju, chápu, že jsou na tom lidi mnohem hůř než já) ... to bych to mohla snad rovnou zabalit. No asi jsem ti moc nepomohla, tak nic. Ach jo...

\"fernetgirl\" - KBT by mohlo být dobrý, ale je to běh na dlouhou trať a asi to chce mít dost pevnou vůli, já si myslím, že ta \"socka\" je hodně z toho, že většina socfobiků žije relativně sama anebo osaměle, takže nemají tu praxi v setkávání a mluvení s lidma, chce si to zařídit takový pestrý život s kamarády a kontakty s lidma, já jsem dřív pracoval na technicko-manažerské pozici a celkem to šlo, poslední rok jsem seděl denně 8 hodin u compu v mini firmičce a ani neměl moc s kým mluvit a to sebevědomí při setkání s lidma u mě šlo dost dolů. Takže práci alespoň trochu s lidma, trochu cvičit aby člověk vyplavil nějaké endorfiny a taky si nepřipadal jako shnilotina a mít několik okruhů kamarádů - známých, aby když se člověk pohádá s jedním, nezůstal sám. A od doktorky (psychiatričky) nějaké nenávikové léky v minimální účinné dávce, nějaké vypovídávání s psycholožkou anebo psychiatričkou mně přijde k ničemu - ztráta času. A ještě myslím, že je dobrý když má člověk nějaký dlouhodobější plán, nebo spíš směr kam se chce dostat, aby ten čas nebyl jenom takové proflákané plácání se :-)