Sociální fobie Sociální fobie   
 
Témata  |    1   přihlásit | registrace  

Hlavní menu

   Úvod
 Články
 Terapeuti
 Knihy
 Vaše příběhy - vložit
 Vaše tvorba - vložit
 Fórum - založit téma
 Pokec -stav
 Seznamka
 Ankety
 Kalendář
 Poradna
 Odkazy
 Kniha návštěv
 Kontakt
 


TOP

  Filmy, 04.12.2017, 21:40
Hudba,co rádi poslouchají fobíci, 22.11.2017, 23:18
Ztrata panictvi/panenstvi u lidi ze SF,kdy ?, 04.09.2017, 18:55
Zaměstnání a sf, 01.11.2016, 19:13
Hledají se všichni z Ostravska, 11.01.2015, 18:00
|Něco pro radost, 06.08.2014, 11:54
Vědecké zajímavosti, 06.08.2014, 11:37
Sociální fobie a křesťanská víra, 13.06.2014, 16:06
Naše občanské sdružení, 19.09.2013, 15:51
Pomohla někomu AD na SF?, 16.01.2013, 21:55
 
Celkem: 30 Zobrazit vše


Aktuality

  19.09.2010, 17:36
Byly aktualizovány informace o občanském sdružení Sfinga, o.s. Obecné informace, cíle, kontakty, termín srazů ...zobrazit

02.08.2010, 22:35
Diskuzní fórum nyní dostupné přes RSS čtečky. Zdroj XML Atom 1.0 http://socialnifobie.info/feed/ Případné pr...zobrazit

10.07.2010, 15:08
Portál dostal nový plášť! Náměty a připomínky jsou velmi vítány. Především pak, pokud naleznete chybu, ozn...zobrazit

08.07.2010, 12:54
Zdravím vespolek Dnes došlo k nasazení nového motoru fóra. Z vnějšku se vcelku nic nezměnilo, ale uvnitř do...zobrazit

 
Celkem: 4 Zobrazit vše



poezie pro láskou zklamané...07. května 2009, 18:01
Kam se poděl můj sen? Rozplynul se jako dým a já vím, že ho už nikdy nespatřím. Kam ztratila se tvoje slova sladká, snad vítr je rozsel na pole, jako rozpadnou se kola vratká.
Vzals mi můj sen a rozprášil ho na louce
tak, jako se rozprašují mrtví, když nechtějí nechat svá těla tlít v hrobce.
Kéž by má láska konešně upadla v zapomnění a já si uvědomila,
že to, co není se nikdy nevrátí zpět.
Kéž bych dokázala zapomínat tak, jako znám krutost lásky nazpaměť.
Pro tebe jsem dokázala vzplanout a hořím ještě teď, ne však láskou, nýbrž touhou zapoměť.
Tvé polibky mi dříve byly sladkým nektarem, nyní při vzpomínce na ně jsou pro mě prudce jedovatým oparem.
Tvé oči mi dříve byly hlubokými studnami nekonečné touhy,
nyní však jejich jas zkalily slzy mé zmařené volby.
Snad jednou zapomenu na ty sladké polibky, které mi však jen trávily mé útroby, snad jednou zapomenu na tvé hluboké oči, v kterých jsem zapomněla vlastní duší.
Utopila jsem se ve své vlastní touze po obloze, kde jediným sluncem jsi ty, po oušti, kde jedinou oázou je tvá náruč, po světě, kde jedinou modří jsou tvé oči, po náboženství, kde jediným bohem jsi ty.
Avšak takový svět není, zůstal jen v mé mysli. Ačkoli má duše krvácela žalem, nikdy nezapomene na ty chvíle strávené s tebou, které ji byly rájem.
Přidat k oblíbeným | Dolů | Odpovědět   

spongmonkey|profil:Re: poezie pro láskou zklamané... 07. května 2009, 21:05
Balada ve sdruženém rýmu na čtyři doby

nadějné vyhlídky hynou
pochyby v naději kynou
já zpitá hořkou slinou
ty podle šukáš jinou :-))
Nahoru |  Dolů |  Odpovědět    

MartinCZ|profil:Re: poezie pro láskou zklamané... 08. května 2009, 03:37
ja bych si dovolil haiku....


mrdat....
pica.........
hovno
Nahoru |  Dolů |  Odpovědět    

MartinCZ|profil:Re: poezie pro láskou zklamané... 08. května 2009, 13:37
clovek si stokrat rika, nepis na net kdyz ses opilej, ale stejnak to obcas nevyjde :)
Nahoru |  Dolů |  Odpovědět    

lucette|profil:Re: poezie pro láskou zklamané... 08. května 2009, 18:01
he he, no to máš pravdu:-D
Nahoru |  Dolů |  Odpovědět    

nasrana_krysa|profil:Re: poezie pro láskou zklamané... 10. května 2009, 13:23

Kurva


,,Konec dobrý, všechno dobré.“

A její oči tížil přebolavý žalm,
- skelný odraz zapomenutého mládí.
A jako lvice rve si kořist,
tak i ona drala se dál
...půvabná paní noci...

Jak těžké se vrátit v vzpomínkách,
jak zdlouhavé to lpění.
Srdcem jí protékal zmlklý bol
− píseň žaludečního chvění.

Co naplat marné pokusy,
jak vyhledat jej, pocit −
co ptáky ráno probouzí
a září krásou rosy.

Uměla zpívat onou písní,
jež uši mužům rvala −
a když se ráno probouzela...
„Ach“, nebyla sama.

Přesladká a pofidérní,
zdánlivě až pannou,
hodna plných hrstí kvítí
− co padnou jenom stranou...

A tenkrát, jak ta byla křehká,
zůstala tam státi −
s tváří jemnou, s duší něžnou
přestala se ptáti.
Nahoru |  Dolů |  Odpovědět    

spongmonkey|profil:Re: poezie pro láskou zklamané... 10. května 2009, 16:49
Jsou Vánoce, andílku aleluja
jak k tomu příjdu, že máš padla?
a místo rozhřešení
zbylo jen chmýří
v záhybech prostěradla
Nahoru |  Dolů |  Odpovědět    

lucette|profil:Re: poezie pro láskou zklamané... 11. července 2009, 12:33
Proč už tvoje slova nejsou sladká jako dřív
proč už tvoje láska patří jiné, která ti byla blíž
Změnil jsi se k nepoznání
a jsem to jen já, kdo žárlí.
Už ošukal jsi jinou
jak bolí moji duši
že nezůstal jsi se mnou...
Nahoru |  Dolů |  Odpovědět    

Ivanka|profil:Re: poezie pro láskou zklamané... 27. července 2009, 23:23
Jedinou písničku
pořád dokola
jedinou písničku
zpívá si mrtvola
chci zase žít a někoho mít
na lidi koukám jen ze zdola.

(tak to jsem já ,znáte ten pocit?)
Nahoru |  Dolů |  Odpovědět    

Ivanka|profil:Re: poezie pro láskou zklamané... 28. srpna 2009, 20:15
Tak už zase sama
nebo spíš sama stále?
mám z toho divnej pocit
co se mnou bude dále
zlomila jsem možná srdce
to jsem ale nechtěla
a chutná to tak trpce
já nemůžu za to
vzchop se, jdi dál
to říkám si pořád
ty Jsi mě fakt miloval?
nesmíš být sám
chci se vrátit, konejšit tě
pohladit tě jako dítě
Nahoru |  Dolů |  Odpovědět    

lucette|profil:Re: poezie pro láskou zklamané... 24. září 2010, 21:08
Proč stále myslím na tvé doteky
Letmé střepy vzpomínek
Kdy milovali jsme se já a ty.

Kdysi splynuli jsme v jedno
Tělo v ohni
Hořící tehdy
Zahalené tmou
Kmitající stíny
Ve světle luny
Zářící za oknem.

Paprsky pronikaje sklem
Odkrývaly touhu hříšných těl
Pila jsem nektar ze zahrady rozkoše

Nezapomenu
Neházím vzpomínky do koše.
Nahoru |  Dolů |  Odpovědět    

lucette|profil:Re: poezie pro láskou zklamané... 24. září 2010, 21:09
Ztracené dny, zoufalé sny,
zmařené naděje, krve krůpěje,

zajetí samoty v obětí nahoty
vnitřní prázdnoty,

křiku hlasy v zajetí pasti,
touha uniknout
a ani nevzdychnout.

Barva vlasu, spadenou řasu
neuchrání před osudem strašného ďasu.

Měsíce času plynou volně
jako kape voda z mraku.

Krutý bol promění i tuhý stvol
ve slabou touhu, že přece jen nikdy neuvadnu.

Nocí bezesnou bloudící černou tmou,
na zdech chodby
vyryté touhy
klíčem do zdi.

Není to fér, proto jsem solitaire.
Nahoru |  Dolů |  Odpovědět    

Ivanka|profil:Re: poezie pro láskou zklamané... 03. února 2011, 21:20
Tak co se sebou milá zlatá
čas ten nepočká, každý chvátá
musíš se rozhodnout co bude dál
žádný princ nepříjde, nebude bál.
zázrak se nekoná, vždyť to víš
tak už se probuď ,pořád jen spíš.
Nahoru |  Dolů |  Odpovědět    

omicrnalfa|profil:Re: poezie pro láskou zklamané... 08. února 2011, 20:13

Jako hrst mouky,
rozvalená na decimálce,
leží moje milá,
v urně na hromádce.

:)
Nahoru |  Odpovědět    

  1  


Témata





Pro vkládání příspěvků, je nutno být přihlášen.
Pokud jste již registrován, přihlaste se zde.
Pokud nemáte doposud registraci, registrujte se zde.
Zaslat zapomenuté heslo zde.




Sdílejte

 
 


Plánované akce

  Olomouc, 13.01.2018, 02:18
Fobici ze Zlína?, 10.01.2018, 18:44
Prezentace Praha, 28.11.2017, 11:30
Boj se SF, 14.11.2017, 15:58
Sebezkušenostní pobyt, 06.11.2017, 20:20
 
Celkem: 117 Zobrazit vše


Hledat

 
  
Web Témata 
Příspevky
 
 


Anketa

 

 
Vypsat všechny ankety


Google search

 

 


Návštěvnost

   


       SF na Lidé.cz
       SF na Twitter
       SF na Facebook
       RSS 2.0, Atom 1.0