Sociální fobie Sociální fobie   
 
Témata  |    1  2    ..poslední (3) přihlásit | registrace  

Hlavní menu

   Úvod
 Články
 Terapeuti
 Knihy
 Vaše příběhy - vložit
 Vaše tvorba - vložit
 Fórum - založit téma
 Pokec -stav
 Seznamka
 Ankety
 Kalendář
 Poradna
 Odkazy
 Kniha návštěv
 Kontakt
 


TOP

  Hudba,co rádi poslouchají fobíci, 18.02.2018, 22:38
Filmy, 08.02.2018, 14:34
Ztrata panictvi/panenstvi u lidi ze SF,kdy ?, 04.09.2017, 18:55
Zaměstnání a sf, 01.11.2016, 19:13
Hledají se všichni z Ostravska, 11.01.2015, 18:00
|Něco pro radost, 06.08.2014, 11:54
Vědecké zajímavosti, 06.08.2014, 11:37
Sociální fobie a křesťanská víra, 13.06.2014, 16:06
Naše občanské sdružení, 19.09.2013, 15:51
Pomohla někomu AD na SF?, 16.01.2013, 21:55
 
Celkem: 30 Zobrazit vše


Aktuality

  19.09.2010, 17:36
Byly aktualizovány informace o občanském sdružení Sfinga, o.s. Obecné informace, cíle, kontakty, termín srazů ...zobrazit

02.08.2010, 22:35
Diskuzní fórum nyní dostupné přes RSS čtečky. Zdroj XML Atom 1.0 http://socialnifobie.info/feed/ Případné pr...zobrazit

10.07.2010, 15:08
Portál dostal nový plášť! Náměty a připomínky jsou velmi vítány. Především pak, pokud naleznete chybu, ozn...zobrazit

08.07.2010, 12:54
Zdravím vespolek Dnes došlo k nasazení nového motoru fóra. Z vnějšku se vcelku nic nezměnilo, ale uvnitř do...zobrazit

 
Celkem: 4 Zobrazit vše



Utíkám před strachem11. ledna 2016, 12:47
Už od mala jsem byla taková zamklá nebo spíš odměřená že koho nezmám s tím se nebavím ale každý mi říkal to je stydlivost do bude dobré... Jenže když sem chodila na zíkladku bylo to čím dál horší, někteří silné povahy vycítily že jsem ta slabá a ne že by mě nějak mlátily ale šli na mě psychycky... Strašně blbě jsem to snášela a pokud možno tak jsem se stranila, tam kde to nešlo jsem trpěla. Postupem času jsem si zvykla na to že nejsem oblíbenec a že nezapadám do té škály co jsou komunikativní, nerada jsem vystupovala před třídou a ještě když jsem měla říct svůj názor. Kamarádky jsem měla ale nebylo to nějaké kamarádství na život a na smrt... Můj táta byl velkej pedant a puntičkář takže jak nebylo po něm bylo zle a facky lítaly... Takže není divu že se naši rozvedli a já putovala až 200km daleko kam jsme se odstěhovaly nejen aby nám dal otec pokoj ale proto že tu měla máma přítele...

To mi bylo 17let a moje první láska, kamarádi semnou udržovaly psaní nějaký půl rok, pak to utichlo a já zůstala sama. Uzavřela jsem se do sebe ještě víc. V nové škole jsem ani nevěděla jak se jmenuje holčina sedící vedle mě, ani néže by mě to nezajímalo ale bála jsem se někoho oslovit protože jsem měla pocit že je obtěžuju jen svojí existencí ...

Tak to bylo i na střední škole, známky a ni problém s učitely ale komunikace vázla. Všichni se mi snažily pomoct ale já prostě nikomu nedala šanci.

Přišlo období kdy jsem měla jít na nástavbu a jelikož jsem měla strach ze všech těch lidích a tolik věcí že jsem skončila ve fabrice.
Začala jsem pít a odepsala jsem i svojí rodinu... Tohlr období trvalo asi rok.

Nrž jsem potkala svého partnera kterej mě drží nad vodou do teď. Přestala jsem pít a uvedla se do normálního života. Bohužel moje úzkost mluvit s lidma, s cizími lidmi, strach a nejistota mě doprovází pořád, dokonce mám pocit že i když vím že u mě ten přítel je je to čím dál tím horší. Dostala jsem se na vysněnou práci grafika ale když přijde zákazník koktám, jsem nervozní, klepu se, jsem bílá jak stěna a nevím co říct i když vlastně vím vše. Přítel i rodina se mi snaží pomoct ale já mám pocit že mi to spíš dělají horší než to je.
Nevím s kým si mám promluvit nebo co mám dělat.
Nejsem si ničím jistá a mám strach i z toho co se mi stane v autobuse a jestli na mě nhodou někdo nepromluví.... Mám strach i říct svůj názor že se mi někdo bude smát, dokonce jsem zanevřela i na doktorech protže mluvit s nima nebo aby mě měli nijak ošetřovat tak to se mi dělají mžitky před očima...
Prosím poraďte...
Přidat k oblíbeným | Dolů | Odpovědět   

Sideway|profil:Re: Utíkám před strachem 11. ledna 2016, 14:44
Byla jsi u psychologa?
Nahoru |  Dolů |  Odpovědět    

antonin|profil:Re: Utíkám před strachem 11. ledna 2016, 14:52
Po přečtení tvého příběhu mám pocit, že nejspíš trpíš sociální fobií. Škoda že nejsi z Brna, tam působí výborná svépomocná skupina, která už pomohla mnohým(i horším). Co ale vím, tak i v Praze něco takového je, Sfinga se to jmenuje. Zkusil bych to. Mohlo by ti ulevit poznání, že jsou lidé, které trápí stejné obtíže.
Nahoru |  Dolů |  Odpovědět    

želvuška|profil:Re: Utíkám před strachem 11. ledna 2016, 15:03
Poraďte, to je těžké, když ono na každého platí něco jiného ... takže případné rady ber spíš jako inspiraci. ;) Já bych hlavně řekla, když máš tolik problémových situací, nesnaž se řešit všechno najednou. Zaměř se na to, co tě v životě omezuje nejvíc. Anebo možná na to, co ti přijde pro začátek nejjednodušší. Podle toho, na co máš spíš povahu. ;)

Jak ti přítel a rodina pomáhají? Jestli se ti snaží dodat odvahu s tím, že "to přece zvládneš, já ti věřím", tak to třeba mě vždycky spíš odrovnalo, protože já to přece nezvládnu, oni na tom nějakým mluvením nic nezmění, a tak akorát zklamu jejich důvěru, o to je to horší. Co pomáhalo mě, bylo vysvětlit, jaké konkrétní události se obávám a proč, a zeptat se, jak by se to dalo řešit (ne ovšem s rodičema či přítelem; a výhradně písemně). Možná si s někým zkusit tu situaci předem nazkoušet? Ale ty píšeš, že nevíš, s kým o tom promluvit. Dokážeš s nima o tom mluvit?

Mně se u zákazníků osvědčilo začít úsměvem. Já se usmívám ráda a často, takže tohle pro mě problém není. Mě to uvolní a lidi naladí, a jsou pak vstřícnější a milejší. A když koktám, že to není k vydržení, nebo když jsem nervózní tak, že nechápu, co říkají, tak jim to vysvětluju způsobem typu "Pardon, ale já jsem asi úplnej debil. Zapomeňte, co jsem říkala, dám druhej pokus./Vůbec jsem Vám teď nerozuměla, můžete to říct znovu?" Oni to moc lidi nečekají, že se někdo bude takhle shazovat, a ještě se mi nestalo, že by to někomu vadilo, většinou se zasmějou a překvapivě často dodají, že jasně a že se jim to taky stává. A když už máš těch setkání se zákazníky víc, určitě se některé body v jednání s nima opakujou?, třeba by pomohlo dát si dohromady pár vět na tyhle opakující se témata, abys měla nějakou kotvu, něco, co můžeš použít, když nevíš.

Když si s tebou chce někdo povídat v autobuse, řekni třeba, že je ti líto, ale nechce se ti mluvit, není ti dobře ... koneckonců je to i pravda, a nebudeš vypadat ani jako namyšlená, ani jako blbá. :)

A jak psal antonin, ber to tak, že nejseš žádnej podivnej exot; takovejch lidí je, co to mají takhle blbě nastavený...
Nahoru |  Dolů |  Odpovědět    

Marcela23|profil:Re: Utíkám před strachem 11. ledna 2016, 21:05
U psychologa jsem právě nebyla, ano taky si myslím že mám sociální fobii podle toho co jsem četla... Přítel a rodina se snaží pomoct takový řeči neboj se všechno časem přejde, nic ti není seš jen unavená... a když jim to snažím vysvětlit že mám strach tak mi přítel že to je jen blbé období že to bude dobrý ...takže s nimi o tom radši nemluvím protože je to lepší než je stále přesvědčovat že potřebuju mluvit ...

No jenže ono je to třeba i u telefonu že mi někdo volá a já to radši neberu protože se bojím kdo to je a co mi chcou...Snažím se na to nemyslet nebo zajímat se víc o svůj koníček co je grafika a kreslení, jenže zákazníci jsou ty pro které pracuji a dokážete si představit jak s nima komunikuji...

Když na mě někdo promluví v buse nebo když to nečekám jen kývnu nebo ze sebe vytlačím něco jako hm nebo ne, prostě stroze hlavně at už na mě nemluví, většinou si dám sluchátka a nestarám se o venkovní svět...

A že si mám udělat pár vět ? prosím tě já musím volat doktoru abych se objednala ted a furt přemejšlím co řeknu sestřičce nebo jak začnu... Připadám si hrozně když skoro před každým slovem uvažuju co vlastně řeknu, málokdy se zapojím do konverzace a fakt mluvím.. opravdu většinou mlčím... to samé i na párty nebo když jdeme někam na návštěvu... držím se u přítele nebo u někoho koho znám a když nemusím nemluvím...

Já si myslím že exot jsem .. a hroznej ! :/
Nahoru |  Dolů |  Odpovědět    

Initnas|profil:Re: Utíkám před strachem 11. ledna 2016, 23:38
Já si myslím, a taky z vlastní zkušenosti, že tohle všechno se dá výrazně zlepšit. Jde to i svépomocí bez psychologa, ale svépomocí jen do určité míry, bez pomoci jiných lidí to asi moc nejde. Tím neříkám nejdi k psychologovi, naopak, to ti může hodně pomoct, ale doporučuju najít někoho dobrého, zkus se po internet poptat, nechat si doporučit. Může tě podpořit, poradit, ale nakonec to zvládání určitých věcí je třeba naučit se praxí a praxi člověk zvládně těžko sám. Podřebuje podporu, něbo nějaké jistění od někoho jiného. Jenže jako na potvoru zrovna lidi se SF kolikrát ani moc takové lidi kolem sebe nemají. Ty máš ale přecijen přítele, zkus s ním o tom přecijen promluvit. Existovat mezi lidmi a mluvit s nimi se dá naučit, když to budeš zkoušet, to může znít dost děsivě, ale když na to nebudeš sama, tak to jde daleko snáz, přinejhorším to ten druhý může zachránit. Může to začít třeba tím, že pujdete do kina, do restaurace, atd... koupit si někde vstupenky, zařídit něco v obchodě nebo na úřeadě, a tak. Já nevim, to je jen tak co mě zrovna teď napadá.
V práci to nemáš snadné, ale nadruhou stranu, v té práci to nakonec zvládáš, takže přecijen to jde, někteří lidi se SF to nedají vůbec. Ta grafika může být pro člověka jako ty náhodou dost fajn, tím spíš že tě baví, taky jdu tímhle směrem. To jendání s klienty a lidmi je fakt nepříjemné, ale zase si můžeš zkusit zvednout sebevědomí tím, že si řekneš, že ten kdo to umí a vyzná se v tom jsi ty, ne oni, takže ty za blbce nebudeš. Možná lehce povýšenecké, ale když to nemyslíš zle a pomůže ti to to zvládat... Taky to znám, že taková ta pomoc ve formě "ty to zvládneš" je nakonec k ničemu. Nezní to vůči těm lidem co to říkají moc pěkně, ale nepomůže to, spíš to může i přitížit, protože teď ještě nakonec můžu čekat, že je o to víc zklamu.
Já mám taky strach, teda dneska už ani tak ne, ale není mi to příjemné, že se se mnou někdo chce v mhd bavit, většinou mu všechno jen odkývu a moc nereaguju. Zrovna dneska mě potkala "noční můra", kdy mě na zastávce tramvaje zastavil reportér z televize a ptal se mě na názor na něco, na co mám celkem jasný názor, ale řekl jsem mu jen to, co bylo nejsnazší říct, tedy spíš opak toho, co si myslím... hloupost, ale nějak jsem si nevěděl zrovna rady a přestalo to myslet. Někdy je mi z toho smutno, ale tentokrát se tomu i můžu zasmát.

Nenech to ale vyhnívat dál, zkus s tím nějak pohnout, aby tě tvé okolí víc poznalo nebo pochopilo, ono je to fakt těžké, ale zkus to, protože jinak se může stát, že to vyhnije a pak se ti ti lidi úplně odcizí a budeš sama ještě víc.

A k tomu pdychologovi, myslím že stačí zavolat a říct, že bys potřebovala/chtěla využít jejich služeb a chtěla se k nim objednat, jestli je to možné a na kdy. Nemusíš jim hned do telefonu vytrubovat, s čím máš problémy a tak, když se budou ptát na důvod, žekneš prostě jen že máš problémy v kontaktu s lidma. Oni to znají, není to vzácný problém. A nebo když si opravdu netroufáš, zkus to domluvit přes mail, taky by to mohlo jít.

Exot ano i ne, exoti jsou všichni, ti lidi co se nám zdají normální jsou všichni taky nějakým způsobem divní, nakonec kdo je vlastně normální...
Nahoru |  Dolů |  Odpovědět    

želvuška|profil:Re: Utíkám před strachem 12. ledna 2016, 09:35
Tak ano, "neboj se, všechno časem přejde" je přesně ta pomoc, ze které bych šílela. Ale zase ono těžko něco odpovědět na "já mám strašnej strach, vůbec nevím, nic nemůžu". Jestli jsou ochotní ti pomoct, zkus to konkretizovat. Vezmi jednu věc, která ti nejde, a řekni třeba, že se bojíš brát telefony, chceš to řešit, a nevíš jak. Jestli na pevné lince v práci nevidíš, kdo volá, mohli by ti třeba každej den volat do práce, a ty bys to zvedala s vědomím, že to třeba zrovna volají oni, jen aby tě potěšili. Nebo jestli nedáš dohromady pár záchranejch vět při hovoru se zákazníky, zkus to dát dohromady s nima. Nebo je dej dohromady sama a požádej je, aby ti je odsouhlasili nebo vylepšili, protože ty fakt nevíš.

A zase, ten telefon nebo ty věty jsou *moje* návrhy, na tebe třeba neplatí nebo ti přijdou moc náročný nebo úplně blbý. :) Nebo to s přítelem/rodičema takhle probrat nedokážeš. Na to, co bude pro tebe vhodný, si musíš přijít sama. Třeba sluchátka do autobusu jsou taky řešení - jsi díky tomu schopná jezdit autobusem, čili malá výhra. ;)

Dobře, tak jsi exot ... vítej mezi spoluexoty. :)
Nahoru |  Dolů |  Odpovědět    

sfmw|profil:Re: Utíkám před strachem 13. ledna 2016, 22:22
ano, to "to zvládneš, neboj se, vždyť o nic nejde" a podobné věty od "kamarádů" mne vždycky totálně zbourají... sice to myslí dobře, ale nepomáhá to :(
zkouším to sám, všechno, co mi dělá problémy, pomalu, po jednom, opatrně, hlavně nepřepálit začátek... podpora a pochopení někoho blízkého je velká úleva a pomoc, ale musím si to projít sám a zvládnout to taky jen já sám... mám osobu blízkou, která mne občas doprovází na veřejnosti a slouží mi jako "záchytný bod"... ale zkoušet si obtížné situace musím já sám...
nejtěžší je to ovšem "poprvé", jakmile situaci (byť jednoduchou) zvládnu, získávám tím obrovskou jistotu ("a ejhle, ono to jde!") a podruhé je to výrazně snazší...
a takhle to zkouším (různě úspěšně) od jednoduchých situací po složitější a stav se zlepšuje...
držím palce

musím ještě zmínit, že když jsem se svůj stav pokoušel někomu vysvětlit, byl jsem hooodně za exota... okolí to většinou nepochopí, což mi samozřejmě nepřidá...
Nahoru |  Dolů |  Odpovědět    

lucien|profil:Re: Utíkám před strachem 15. ledna 2016, 06:33
za mě: je potřeba se tomu strachu postavit, resp. ten strach jen pozorovat a vědět že já nejsem tím strachem, strach je něco co pozoruju, ono to přijde a odejde, stejně jako přišlo spontáně vaše tělo a problémy který spolu s tim musíte řešit. ale je potřeba si to takhle trénovat. pokud mám strach, říct si nic se (mě) neděje jenom je tu strach, jenom zase ta osoba marcela má strach ale, "já" tím nejsem vůbec dotčená, mě (já) se nic neděje. Takhle to trénujete a jdete do pořád těžších levlů a dokonce ty situace vyhledáváte :-) abyste se otestovali. Pokud zaznamenáte vyhývavý chování, hned to pozorujte a řekněte si "tak takhle teda ne, deš pěkně do toho" Ve finále by to mělo být tak že až přijde smrt vás se to nijak nedotkne :-) a to proto, protože nejste tělo ani mysl a ani žádnej pocit, jste nesmrtelný nezrozený princip (já)
Nahoru |  Dolů |  Odpovědět    

lucien|profil:Re: Utíkám před strachem 15. ledna 2016, 06:41
musíte vědět že vy jste pánem všeho. tzn. pokud se s váma někdo začne bavit je to jenom projev vašeho já (vaší existence) v podstatě vy se bavíte pak sám se sebou, kdo trochu hulí trávu, ví o čem mluvim. no a protože jste tedy pánem všeho - tak i tý situace a vůbec nic se neděje. vůbec nemusíte odpovídat, můžete toho člověka poslat do hajzlu nebo prostě začnete něco žvanit a nebo vás to bude bavit a pokecáte si s nim, ale neni tu vůbec důvod k nějakýmu strachu (neni totiž o co se bát - analyzujte proč a o co se vlastně bojíte, kdo se bojí a proč?) vám (já) se totiž nikdy nic nestane, přežijete všechno - i svojí smrt :-) analogie je sen - vaše světlo existence vytvoří snový panorama i s lidma v tom snu - jste to všechno vy, neni proč se bát čehokoli, ve snu vás třeba zabijou, pak se probudíte a pořád jste to vy. Takhle funguje vědomí..
Nahoru |  Dolů |  Odpovědět    

lucien|profil:Re: Utíkám před strachem 15. ledna 2016, 06:48
ale to co tu píšu vyžaduje opravdovej zájem věc řešit, to "proč vůbec jsem" jak jsem se tu vzal a musim kvůli tomu řešit milion problému včetně socfobie atd. co jsem, kdo jsem, co je to to "já/jsem" atd. musí tu bejt pořád tenhle hovor v mysli, neustálé pozorování stavů, spánku, snů, analyzování stavů, pocitů, emocí, interakcí s lidma a co ve mě vyvolávaj a proč atd. atd. zkrátka neustálá konteplace + samozřejmě meditace..
Nahoru |  Dolů |  Odpovědět    

lucien|profil:Re: Utíkám před strachem 15. ledna 2016, 07:09
no a to je ta psychologická část.. pak je tu ještě ta chemická, protože vědomí je chemická sloučenina no a pokud někdo dostal do vínku že bude mít málo serotoninu což je látka která ovlivňuje náladu a chování je třeba to prostě řešit. jeto něco jako diabetik kterej musí dodávat inzulín. kecy typu že jde o chemické srajdy a podobný kraviny a že se na to má jít přes bylinky (hovno!, třezalka mi třeba v životě nepomohla) si můžou všichni tak akorát strčit do pr.ele. všechno co sníte je v podstatě chemie - dochází k rozkladu tý potravy na chemický prvky a to vás ovlivňuje..
Nahoru |  Dolů |  Odpovědět    

Sideway|profil:Re: Utíkám před strachem 15. ledna 2016, 17:30
Pokud dostal do vínku málo seraroninu měl by se s tím popasovat sám :)
Nahoru |  Dolů |  Odpovědět    

lucien|profil:Re: Utíkám před strachem 15. ledna 2016, 17:38
hele já nevim, mě to přijde jakože řekneš: narodil se bez nohou tak ať se s tim popasuje sám, žádnej vozejk nedostane, musí na sobě prostě jen máknout aby začal chodit, všichni přece choděj.. ;-)
Nahoru |  Dolů |  Odpovědět    

Sideway|profil:Re: Utíkám před strachem 15. ledna 2016, 17:44
Má vozejk nějaký vedlejší účinky? Je to zásah do těla? Myslím že ne. Navíc jak už píšou na většině lécích, "neřeší příčinu".
Nahoru |  Dolů |  Odpovědět    

Ruby|profil:Re: Utíkám před strachem 15. ledna 2016, 18:01
Vozejk má vedlejší účinky, že úplně všude se s ním člověk nedostane (členitý terén (kopce) a ne-bezbariérovost).
Nahoru |  Odpovědět    

  1  2    ..poslední (3)


Témata





Pro vkládání příspěvků, je nutno být přihlášen.
Pokud jste již registrován, přihlaste se zde.
Pokud nemáte doposud registraci, registrujte se zde.
Zaslat zapomenuté heslo zde.




Sdílejte

 
 


Plánované akce

  Fobici ze Zlína?, 14.02.2018, 11:40
Olomouc, 17.01.2018, 10:24
Prezentace Praha, 28.11.2017, 11:30
Boj se SF, 14.11.2017, 15:58
Sebezkušenostní pobyt, 06.11.2017, 20:20
 
Celkem: 117 Zobrazit vše


Hledat

 
  
Web Témata 
Příspevky
 
 


Anketa

 

 
Vypsat všechny ankety


Google search

 

 


Návštěvnost

   


       SF na Lidé.cz
       SF na Twitter
       SF na Facebook
       RSS 2.0, Atom 1.0