Sociální fobie Sociální fobie   
 
Témata  |    1  2    ..poslední (2) přihlásit | registrace  

Hlavní menu

   Úvod
 Články
 Terapeuti
 Knihy
 Vaše příběhy - vložit
 Vaše tvorba - vložit
 Fórum - založit téma
 Pokec -stav
 Seznamka
 Ankety
 Kalendář
 Poradna
 Odkazy
 Kniha návštěv
 Kontakt
 


TOP

  Hudba,co rádi poslouchají fobíci, 10.11.2018, 18:49
Filmy, 13.09.2018, 00:49
Ztrata panictvi/panenstvi u lidi ze SF,kdy ?, 04.09.2017, 18:55
Zaměstnání a sf, 01.11.2016, 19:13
Hledají se všichni z Ostravska, 11.01.2015, 18:00
|Něco pro radost, 06.08.2014, 11:54
Vědecké zajímavosti, 06.08.2014, 11:37
Sociální fobie a křesťanská víra, 13.06.2014, 16:06
Naše občanské sdružení, 19.09.2013, 15:51
Pomohla někomu AD na SF?, 16.01.2013, 21:55
 
Celkem: 30 Zobrazit vše


Aktuality

  19.09.2010, 17:36
Byly aktualizovány informace o občanském sdružení Sfinga, o.s. Obecné informace, cíle, kontakty, termín srazů ...zobrazit

02.08.2010, 22:35
Diskuzní fórum nyní dostupné přes RSS čtečky. Zdroj XML Atom 1.0 http://socialnifobie.info/feed/ Případné pr...zobrazit

10.07.2010, 15:08
Portál dostal nový plášť! Náměty a připomínky jsou velmi vítány. Především pak, pokud naleznete chybu, ozn...zobrazit

08.07.2010, 12:54
Zdravím vespolek Dnes došlo k nasazení nového motoru fóra. Z vnějšku se vcelku nic nezměnilo, ale uvnitř do...zobrazit

 
Celkem: 4 Zobrazit vše



Na mrtvém bodě08. listopadu 2016, 18:08
Tak si teď připadám. Na nule. Měla jsem pocit, že žiju poměrně normální život. Vždycky jsem byla introvert, měla jsem jen pár kamarádů, z kterých mi zůstala jedna nejlepší kamarádka. Ale nevím jestli si můžu dovolit jí tak nazívat, když ani ona neví co prožívám. Nejsem o tom schopná s nikým mluvit. Ve škole jsem nikdy až tak výrazné komunikační problémy neměla, začalo to být znát až po nástupu do práce. Dělám kancelářskou práci, sedím skoro celý den u počítače, ale hodně přicházím do styku s lidma, jak s veřejností, tak je potřeba neustále něco řešit s kolegy. A to je ten problém. Nikoho si nepustím k tělu, se všemi řeším jen čistě pracovní záležitosti a když se začnou řešit osobní věci, snažím se z toho vždy nenápadně vycouvat a z místnosti odejít. V kanceláři jsem s kolegyní, která je hodně ukecaná. Od ní bohužel utéct nemůžu :-) Na můj vkus je ukecaná až moc, ale podle mého měřítka je ukecanej asi každej :-) Je mi jí líto, protože se mnou musí jako 100% extrovert trpět. Když jsem byla v práci nová, tak to asi ani nikomu nepřišlo, že se straním. Ale čím dýl tam jsem, tím je to horší a vnímám jak se na mě ostatní divně koukají proč jako nemluvím. A čím hůř mi je, tím víc se uzavírám do sebe. Po každým dni v práci jsem úplně vyflusnutá, mám šílený bolesti hlavy a pocit, že další den už prostě nevydržím. Nevím co mám dělat, práce jako taková mě baví, nechtěla bych o ní přijít. Ale asi se v tomhle nedokážu změnit a dost to už ovlivňuje i moje pracovní výsledky. U psychologa jsem nikdy nebyla, včera jsem se odhodlala k jednomu objednat, ale má první volný termín až v půlce ledna. Nevím jestli to do té doby zvládnu.
Přidat k oblíbeným | Dolů | Odpovědět   

Lekorice|profil:Re: Na mrtvém bodě 08. listopadu 2016, 20:01
Noo hlavní roli asi hraje moje nízký sebevědomí. Mám pocit, že můj život nikoho nemůže zajímat ani nemám potřebu o něm někomu vykládat a v podstatě mě ani nezajímá soukromí ostatních. Na druhou stranu bych chtěla být součástí kolektivu, protože mě tenhle můj postoj od ostatních izoluje. To ani nemluvím o různých pracovních oslavách a vánočních večírcích :-D na ty posledních pár let nechodím vůbec. Asi z toho není cesta ven, pokud se nezměním. V soukromí jsem sice taky uzavřená, ale stýkám se s lidmi (tím myslím kamarádku, rodiče a přítele) o kterých vím, že se mnou tráví čas dobrovolně a nemám takovej problém se s nimi bavit. Ale stačí, že s někým z nich octnu ve skupině cizích lidí a jsem zase ztracená a prostě jen mlčím :-D fakt nevím co s tím, hrozně mě to štve.

Nevím jak to máš v práci Ty, ale já dělám na úřadě a sluchátka nepřichází v úvahu, ani si někam na chvíli zalézt.
Nahoru |  Dolů |  Odpovědět    

B.S.|profil:Re: Na mrtvém bodě 08. listopadu 2016, 20:11
V práci sedím vedle extrovertky, která sama od sebe mně nikdy neřekne ani větu. Je nás tam v kanceláři 8 - samý baby a já a když tam s tou co sedí vedle mě zůstanu sám, tak je ticho, přitom celej den je velmi hlučná a pořád se s těma ostatníma baví. Asi má prot mně nějakou averzi. Je o 10 let mladší než já a už je vdaná.
Nahoru |  Dolů |  Odpovědět    

rene|profil:Re: Na mrtvém bodě 08. listopadu 2016, 20:37
to jste na tom ještě dobře že dokážete chodit do práce já si to ani nedokážu představit jo lidi jsou na tom ještě huře
Nahoru |  Dolů |  Odpovědět    

arride|profil:Re: Na mrtvém bodě 09. listopadu 2016, 02:33
Ty zase chodíš úplně v pohodě do posilovny, to si taky hromada lidí tady nedokáže představit. Takže jsi na tom ještě hodně dobře.
Nahoru |  Dolů |  Odpovědět    

želvuška|profil:Re: Na mrtvém bodě 09. listopadu 2016, 09:33
Lekorice, a s tou kolegyní v kanclu trochu mluvíš, nebo taky ne? Kira333 má pravdu, lidi, co hodně mluví, mívají rádi posluchače. :) Když tě práce vyčerpává, co třeba si jít po práci lehnout a zbytek dne prostě prospat, nebo zkusit nějaký relaxační techniky?
Nerozumím tomu, jestli si ty kolegy chceš k sobě pustit blíž nebo ne. Jestli tě jejich soukromí opravdu nezajímá a o sobě s nima opravdu mluvit nechceš, možná bys to neměla lámat přes koleno. Svoji práci děláš ráda, zvládáš ji (když nezačneš takhle plašit ;) ) a konflikty s kolegy nemáš (?), to je taky dobrý. No tak jsi uzavřená a nejsi komunikativní, a co? Zřejmě se nestaneš miláčkem úřadu. ;) Ale snažit se na sílu proměnit v někoho úplně jinýho jen kvůli tomu, že na tebe "ostatní divně koukají, proč jako nemluvíš", to by bylo k ničemu.
Nahoru |  Dolů |  Odpovědět    

Lekorice|profil:Re: Na mrtvém bodě 10. listopadu 2016, 20:25
Želvuška já vím, že ráda není, dala mi to už několikrát najevo a chodí se vykecávat vedle do kanceláří. Mám poslední dobou vůči všem averzi, ale není to těma lidma. Je to mnou. Zajímalo by mě, jestli se někdo, kdo má podobnej problém, z týhle uzavřený bubliny dostal. Protože já doufám, že nějaká šance, že si budu víc věřit a nebát se komunikovat, pořád je.
Nahoru |  Dolů |  Odpovědět    

B.S.|profil:Re: Na mrtvém bodě 10. listopadu 2016, 20:56
Stížnost vedoucí a časem přemístění do jiné kanceláře - tak to bylo aspoň u mě - ale mě tam šikanovaly 2 blbky, od té doby OK, musím zaklepat ...
Nahoru |  Dolů |  Odpovědět    

želvuška|profil:Re: Na mrtvém bodě 11. listopadu 2016, 11:58
Aha, no jestli konflikty jsou, tak je to jiná situace. Ale tak jí vadí, že nemluvíš, a tobě zas vadí, že je ukecaná. V tomhle jste si kvit, není to jen z tvojí strany, jako že se musíš ve všem přizpůsobit ty.

Lidi tě nezajímají a máš k nim averzi, to pak bude těžký. Co zkusit najít nějakej společnej zájem? Bylo by o čem mluvit a i ti třeba bude ten člověk sympatičtější, jestli se zabejvá něčím, co máš ráda. Že by kecací kolegyně neříkala absolutně nic, co by tě trochu zajímalo?

Celkem častý momenty, který jsem tu četla jako vedoucí ke zlepšení - a je to i moje zkušenost - jsou: opustit přehnaný nároky na sebe ("musím být bez chyb, jinak mě nebudou mít rádi"), opustit přehnaný nároky na jiný ("měli by se chovat podle mých idealizovaných představ") a nebrat svou omezenou schopnost komunikace přespříliš vážně. Ale tak to se lehce řekne, že. ;)
Nahoru |  Dolů |  Odpovědět    

Ruby|profil:Re: Na mrtvém bodě 13. listopadu 2016, 14:37
Lekorice: "Noo hlavní roli asi hraje moje nízký sebevědomí. Mám pocit, že můj život nikoho nemůže zajímat ani nemám potřebu o něm někomu vykládat a v podstatě mě ani nezajímá soukromí ostatních. Na druhou stranu bych chtěla být součástí kolektivu, protože mě tenhle můj postoj od ostatních izoluje."

Tohle moc dobře znám (pocity méněcennosti atd.). Nevím, jestli existuje jiná možnost (kromě zvyšování sebevědomí, na což samozřejmě neexistuje jednoduchý návod (možná, že jedna z možností / cest, je překonávat sebe sama, nezůstávat pořád ve své komfortní zóně)) než se prostě kousnout a alespoň něco málo o sobě sdílet. Když na to člověk půjde správně a pomalu, tak mu to možná i může pomoct v oblasti sebevědomí - když člověk uvidí, že ho ostatní neodmítaj (ba že ho dokonce přijímaj).

Nemám zkušenosti s dlouhodobým setrváním v jedné práci, ale cca rok a půl se věnuju koníčku, který vyžaduje stýkání se s týmiž lidmi alespoň jednou týdně. Samozřejmě je tam ta výhoda, že se s nimi setkávám dobrovolně, ve svém volném čase, ale minimálně zezačátku jsem si to v podstatě dávala za úkol, prostě tam jednou týdně přijít (v tom jsem měla trochu trénink ze svépomocné skupiny, kam jsem v některých časových docházela celkem pravidelně). Aktivně jsem o sobě nic moc neříkala, neupoutávala jsem na sebe zbytečně pozornost, ale když se mě někdo na něco zeptal, snažila jsem se odpovídat (ne jednoslovně), nezahrát do autu.

"já vím, že ráda není, dala mi to už několikrát najevo a chodí se vykecávat vedle do kanceláří. Mám poslední dobou vůči všem averzi, ale není to těma lidma. Je to mnou. Zajímalo by mě, jestli se někdo, kdo má podobnej problém, z týhle uzavřený bubliny dostal. Protože já doufám, že nějaká šance, že si budu víc věřit a nebát se komunikovat, pořád je."

Averzi vůči lidem taky občas mám - takový ty chvíle, kdy se chce člověk někam zavřít a bejt sám, nebo leda s někým, koho dobře zná. Nastoupila jsem teď do nové práce (své první práce) a o pauzách mívám chvíle, kdy jdu na záchod a zůstávám tam dýl, než je nezbytně nutné.

Nevím, jak to máš ty, ale mě osobně by (přinejmenším zezačátku) mrzelo, kdyby kolegyně trávila čas raději ve vedlejších kancelářích než se mnou. Je to paradoxní, nelogický, rozum chápe, proč to tak je... ale mě by to stejně mrzelo (takový jsou holt pocity). A to na sebevědomí nepřidá.

Šance určitě je. Třeba nepřemýšlet tolik nad tím, co říct (oni to ty lidi stejně většinou zapomenou). Není to snadný, chce to trénovat, změnit rutinu... Netrestat se za svou nedokonalost...

Já se snažím se v práci alespoň usmívat (když si na to vzpomenu...), když nemluvím (a zrovna je chvíle, kdy bych mluvit mohla (nebo přímo měla)). Docela dost bojuju se svým "niterným přesvědčením", že usmívají jenom debilové a že nesmím plácat blbosti (zkrátka se bojím, že budu působit hloupě).

Želvuška to podle mě shrnula moc hezky: "opustit přehnaný nároky na sebe ("musím být bez chyb, jinak mě nebudou mít rádi"), opustit přehnaný nároky na jiný ("měli by se chovat podle mých idealizovaných představ") a nebrat svou omezenou schopnost komunikace přespříliš vážně"

Osobně teď dost řeším, že se neumím představovat - jak v práci kolegům, tak při neformálních setkání. Vždycky se zaseknu na tom, že hledám, číhám na vhodný okamžik, kdy směrem k tomu druhému napřáhnu ruku a řeknu "Ahoj, (my se ještě neznáme) já jsem Ruby"... a (podle mých (nestandardních) měřítek) vhodný moment nepřijde nebo neseberu odvahu.

Podobně to mám se zdravením. Nerada vyrušuji lidi z nějaké činnosti nebo dokonce hovoru... nerada strhávám pozornost svým směrem. A tak prostě dost často na někoho pár vteřin čučím, než zazní nějaké slovo, protože se ujišťuju, jestli mám jeho pozornost. A někdy čumím a nic neřeknu, někdy jenom tak kuňknu...

Tak se snad aspoň usmívat, no. Mít dobrou náladu nebo alespoň vnitřní klid a vyzařovat příjemnou, klidnou energii.
Nahoru |  Dolů |  Odpovědět    

rene|profil:Re: Na mrtvém bodě 13. listopadu 2016, 17:03
jo nejlepší je když se při pozdravu zakoktáš a nebo když se při zapojení do rozhovoru zase zakoktáš to člověk potom hraje neuvěřitelnýma barvama a chtěl by se stát muškou co kolem poletuje a tak si pozdravy načasuju a radši držím hubu.
Nahoru |  Dolů |  Odpovědět    

Nightmare|profil:Re: Na mrtvém bodě 27. prosince 2016, 21:33
Tohle je jeden z mála smysluplných příspěvků, který mě tady zaujal. Rád bych svou troškou někomu ukázal cestu ven ze začarovaného kruhu a dodal sílu do boje. Do boje, který stojí za to svést.

Ve stručnosti, pokud to nechcete číst celé, jsem chtěl autorce a ostatním sdělit, že i přes to, jak teď vaše situace vypadají, se dá řešit časem všechno. Jasně, nejde to ze dne na den, ale výsledek stojí za to.

Tyto stránky jsem objevil už před lety, kdy jsem si sám diagnostikoval sociální fóbii na základě podobných příznaků. Nikdy jsem psychiatra nenavštívil, přesnou diagnózu neznám. Projevovalo se to u mě hlavně straněním se všem lidem, říkal jsem o sobě, že "nemám rád lidi". Neměl jsem si s nimi co říct, mluvil jsem jen minimálně. Bojoval jsem hodně s depresemi, pocity úzkosti ze samoty a myslel jsem, že se zblázním a nevěděl jsem, jak z toho ven. Chvílemi jsem přemýšlel, co by bylo, kdybych nebyl a že sebevražda by lecos vyřešila.

Před rokem a půl jsem si řekl definitivně "dost", dál to takhle nejde. "Můj život stojí za hovno, chci žít podle svých představ. Lidé kolem mě mají úžasné životy, jsou šťastní a spokojení. Ostatní mají partnerky a partnery a já jsem furt sám a nikoho nezajímám". Přišel taky impulz zvenčí (kam čert nemůže, nastrčí ženskou :)) a v ten okamžik jsem zvedl telefon a zavolal psychoterapeutce. Od té doby se lecos změnilo, mnoho strachu mě opustilo, jsem se sebou více spokojený a následující rok jsem pojmenoval rokem rozkvětu. Samozřejmě pořád zažívám úzkostné stavy, nejsou definitivně pryč. Dokážu je ale zvládat i když někdy to dá velké úsilí.

Abych se vrátil k původní myšlence, která mě vedla tohle napsat. Jak jsem psal na začátku, nenáviděl jsem lidi. Myslel jsem si, že mě lidé nemají rádi a místo toho jediný, kdo mě neměl rád, jsem byl já sám. Všechno je o stavu mysli a jak vnímáme sami sebe. Od stavu, kdy jsem nekomunikoval, neměl rád lidi a byl podle mě nezajímavý, uplynulo hodně vody a trápení. Dneska mi lidé chybí a vyhledávám jejich společnost. Pořád mi sice vyhovují ti, které znám delší dobu a nemusím se se všemi (jeden z mých omylů - musím si rozumět s každým). A jak najdete cestu k druhým? Tak, že jim dáte něco ze sebe, otevřete se. Jiná cesta není. Bohužel to bolí, ale je to fakt. Ze začátku se to zdá nepředstavitelné, nemožné. Časem se to poddá, ze začátku je to nepřirozené a divné. Pak ale budete mít výborný pocit ze sebe a o to jde.

Jestli to dočetl někdo až sem, za odměnu dám pár rad, které mi nejvíce pomohly:

- nebojujte s tím v sobě, přijměte to a uleví se vám
- každý den si do deníku pište své myšlenky, úspěchy, neúspěchy a vracejte se k nim (poznáte tak, jak se vyvíjíte a zlepšujete)
- nuťte se do nepříjemných věcí a neodkládejte je
- žijte v přítomném okamžiku :)
Nahoru |  Dolů |  Odpovědět    

Jღhnny Jღu|profil:Re: Na mrtvém bodě 28. prosince 2016, 14:27
Nightmare, no vidíš to gratuluji ještě tak tři/čtyři takové zážitky/příběhy a můžeš to pomalu vydat i knižně ;)
Nahoru |  Dolů |  Odpovědět    

honey|profil:Re: Na mrtvém bodě 28. prosince 2016, 18:00
arride něco jiného je někam chodit a být tam 8hodin navíc každý den určítě tam asi probíhá nějaká sociální interakce s jinými lidmi.A uplně něco jiného je někde být tak dvě hodiny jeden den v týdnu navíc když jseš z těch lidí asi nejlepší ostatním lidem stačí říct jen čau a pak jít domu nabytý dva dny v týdnu bych asi nezvládnul nebo dokonce každý pracovní den to si nemohu ani představit.Já jsem chodil do práce ale měl jsem to štěstí že jsem tam byl sám svým pánem na směny ale i tak jsem měl uzkosti jenom z toho že někam musím jít.
Nahoru |  Dolů |  Odpovědět    

Ruby|profil:Re: Na mrtvém bodě 28. prosince 2016, 19:20
Nightmare: díky za další smysluplný příspěvek.)
Nahoru |  Dolů |  Odpovědět    

el.cid|profil:Re: Na mrtvém bodě 28. prosince 2016, 21:44
Nightmare
,,Od té doby se lecos změnilo, mnoho strachu mě opustilo, jsem se sebou více spokojený a následující rok jsem pojmenoval rokem rozkvětu.´´

Tenhle stav jsem prožil taky. Jen by mě zajímalo, jak se budeš cítit přesně za rok, až si uvědomíš, že jsi v roce rozkvětu našel nové koníčky a známé (snad i přátele), ale holka pořád žádná.

Snad si řekneš: ,,I tak to stálo za to!´´ Anebo nás v roce rozkvětu překvapíš :-)
Nahoru |  Odpovědět    

  1  2    ..poslední (2)


Témata





Pro vkládání příspěvků, je nutno být přihlášen.
Pokud jste již registrován, přihlaste se zde.
Pokud nemáte doposud registraci, registrujte se zde.
Zaslat zapomenuté heslo zde.




Sdílejte

 
 


Plánované akce

  Fobici z Ostravy, 15.11.2018, 11:56
Svépomocná skupina České Budějovice, 04.11.2018, 18:04
Skupina Ostrava, Frýdek a okolí, 04.10.2018, 17:52
Sraz Ústecko, 28.08.2018, 21:56
Milešovka Hromová hora, 10.06.2018, 21:33
 
Celkem: 122 Zobrazit vše


Hledat

 
  
Web Témata 
Příspevky
 
 


Anketa

 

 
Vypsat všechny ankety


Google search

 

 


Návštěvnost

   


       SF na Lidé.cz
       SF na Twitter
       SF na Facebook
       RSS 2.0, Atom 1.0