Žijeme v době instantních informací. Informací na dosah ruky. V mžiku můžeme mít díky elektronickým vychytávkám veškeré informace o všem do posledního detailu. Je to ale správně?
Naučili jsme se, že to co nevíme, tak si vyhledáme. Bum a je to tam. Sotva si vyhledáme informaci, najednou máme pocit, že máme znalost, ale tomu tak není. Kdekdo se dnes díky internetu sebediagnostikuje bez znalosti reálných znalostí. Lze tak nabýt dojmu, že instantní informace mohou být i zkázonosné, jelikož nesprávným zacházením s informacemi, to může vést kvůli špatné interpretaci k chybným řešením.
Jak tomu lze předejít u sociální fobie? A opravdu jí trpíme?
Zodpovězte si na tuto otázku: “Ohrožuje mě sociální fobie na životě, na vlastní existenci?”
Pokud jste odpověděli NE, sociální fobii pravděpodobně nemáte, máte pouze nesocializované, nesourodé naučené chování a to se lze naučit jedině tréninkem situací, ve kterých jste slabí. No považte, chtěli byste něco umět bez toho, abyste se museli naučit? Chodit, psát, číst, mluvit, to jste se také museli učit. A tak, jestli máte problém s telefonováním, vystupováním na veřejnosti, nebo soustředěním jakéhokoliv typu sociální interakce, stačí trénovat denně. Problémem v těchto situacích je ale pohodlnost, která nevědomě přesvědčuje vědomí člověka, že se vlastně nemá tak špatně, že na to nemá čas a že mu to přijde zbytečné. Tento typ pseudo sociální fobie je nejčastějším typem a lze ji snadno vyřešit, pokud dotyčný člověk opravdu chce, docela snadno.
Horší je, pokud jste na otázku výše odpověděli ANO. V takovém případě už je to na hloubkovou analýzu vašich problémů. Zdejší problém totiž už je součástí vaši osobnosti. Velmi často taková osobnost selhává ve většině sociálních interakcích a takzvaně živoří, pouze přežívá a hledá alternativní způsoby života, útěků a kompenzace chtěných prožitků. Takový člověk je ve skutečném nebezpečí, protože jeho osobnost se nerozvíjí a naopak velmi často se zde objevují sebevražedné a vražedné myšlenky. Na rozdíl od výše uvedeného odstavce, zde se postižené osobě stavy zhmotňují a jsou vnímány nejen na emoční rovině, ale také na rozumové. Tak vzniká přesvědčení podpořené emoci a logikou, ze kterého se pak stává bludný kruh a není z něho relativně úniku.
S tímto člověk se pak pracuje v rámci celého životní stylu, od jeho prostředí, ovlivňování reality, vnímání sebe ve světě a světa sobě.
Rozdíly jsou tedy takové, kdy vás ohrožuje vaše vlastní osobnost a postoj.
Lze to změnit v obou případech.
N.
