Sociální fobie Sociální fobie   
 
Témata  |   přihlásit | registrace  

Hlavní menu

   Úvod
 Články
 Terapeuti
 Knihy
 Vaše příběhy - vložit
 Vaše tvorba - vložit
 Fórum - založit téma
 Pokec -stav
 Seznamka
 Ankety
 Kalendář
 Poradna
 Odkazy
 Kniha návštěv
 Kontakt
 


TOP

  Filmy, 18.05.2019, 23:19
Ztrata panictvi/panenstvi u lidi ze SF,kdy ?, 04.09.2017, 18:55
Zaměstnání a sf, 01.11.2016, 19:13
Hledají se všichni z Ostravska, 11.01.2015, 18:00
|Něco pro radost, 06.08.2014, 11:54
Vědecké zajímavosti, 06.08.2014, 11:37
Sociální fobie a křesťanská víra, 13.06.2014, 16:06
Naše občanské sdružení, 19.09.2013, 15:51
Pomohla někomu AD na SF?, 16.01.2013, 21:55
Volné téma, 05.12.2011, 14:45
 
Celkem: 29 Zobrazit vše


Aktuality

  19.09.2010, 17:36
Byly aktualizovány informace o občanském sdružení Sfinga, o.s. Obecné informace, cíle, kontakty, termín srazů ...zobrazit

02.08.2010, 22:35
Diskuzní fórum nyní dostupné přes RSS čtečky. Zdroj XML Atom 1.0 http://socialnifobie.info/feed/ Případné pr...zobrazit

10.07.2010, 15:08
Portál dostal nový plášť! Náměty a připomínky jsou velmi vítány. Především pak, pokud naleznete chybu, ozn...zobrazit

08.07.2010, 12:54
Zdravím vespolek Dnes došlo k nasazení nového motoru fóra. Z vnějšku se vcelku nic nezměnilo, ale uvnitř do...zobrazit

 
Celkem: 4 Zobrazit vše



Jak jsem se toho zbavil.12. října 2015, 22:13
Dobrý večer,omluvte mojí gramatiku,mam dyslexie. Tak jak to začalo. Na konci základní školy mi začali ubývat kamarádi a více a více jsem se uzavíral svému okolí. Na konec nezbyl nikdo a byl jsem upně sám.Na střední školu jsem nastoupil do sousedního města a tu dobu to začalo. Střední škola byla střašná,nenáviděl jsem jí. Samozřejmě kdykoliv jsem se mohl vyhnout tak jsem se škole vyhnul. Každé pololetí minimálně 120 zameškaných hodin ale zvládal jsem to. Až ve čtvrtaku jsem se už nemohl,šel jsem za ředitelkou a pozastavil jsem studium. Rodiče to nechápali a hlavně nenáviděli,naštěstí jsem se tam další rok vrátil a dostudoval jsem. Ani jsem nevěděl co mám ale věděl jsem že je to hodně špatný. Když jsem se bál hloučku stejně starých vrstevníků kteří šli po chodníku naproti mně,radši jsem přešel na druhou stranu. Panickou hrůzu z míst kde bylo víc lidi,ty pohledy když se na vás někdo podíval a vy jste přemýšleli co si o mě sakra myslí. Mluvit s lidmi nebo se někoho zeptat,oslovit cizího člověka nebo si jen koupit 10 deka vysočiny:) prostě strašný a hlavní problém pro kluka v mém věku bylo to že jsem neměl žádnou slečnou ani žádné zkušenosti. Často se mi stalo že jsem si chtěl u pultu v obchodě něco koupit ale prostě jsem to nemohl dostat z úst. Zvedat telefon když vám někdo volá nebo někomu volat a mít sebevražedný sklony a myšlenky.

Naštěstí jsem hned po maturitě nastoupil do automobilky a hned první měsíc jsem začal žít sám v cizím městě a všechny tyhle problémy jsem najednou musel začít řešit. Největší motivace bylo to že jsem se nechtěl vrátit k rodičům protože když nezvládnu tohle,tak už nikdy neuspěji. Jak čas plynul tak tyto problémy sami mizely,samozřejmě že nezmizeli úplně,ale už jsem měl o dost více sebevědomí a mnoho těch věcí jsem třeba ani týden nezažil. V automobilce jsem zůstal jeden rok a vrátil jsem se k rodičům,proto že jsem dostal pracovní nabídku z města kde jsem studoval. Ta pracovní nabídka byla Junior Kontrolor v jedné zahraniční strojírenské firmě. Tady jsem dostával hodně zabrat ale za to utrpení mi to stálo. Byl jsem sám na kontrole,jediný člověk který mi mohl pomoci byl Team Leader,Každý den jsem měl pod sebou 15 dělníků,kteří se pořad chodili ptát zda je to v pořádku nebo ne. Musel začít telefonovat a brát telefony cizím lidem a začít chodit do kanceláře za managery a na konstrukci a ptát se kolegů v jíních sekcích na výrobní problémy.
Po třech měsících mi už nic z toho co SF je nedělalo problém. Nikdy nebudu super společensky,nikdy nebudu chodit na večírky a festivali ani do hospody ale můj osobní život se parádní a žiji jako normální člověk. Nikdy nebudu milovat telefonování:)

Třešnička na dortu. Můj kamarád z první práce odjel pracovat do USA jako krupiér na výletní lodě a mě napadlo že si udělám krupierský kurz. První týden když jsem se vracel domu na víkend jsem potkal svojí budoucí přítelkyni. Jsme spolu už čtyři měsíce a už jsme se bavili kde budeme mít svatbu a kolik budeme mít dětí a vlastně už máme vybrané jména pro děti:)

Tak že šance tu je. Nikdy se nesmíte vzdát a musíte neustále bojovat. Jinak je mi 22 let a čeká mě krásný život a to i vás všechny co máte SF,není to nevyléčitelný nádor ani HIV,dá se to porazit.
Přidat k oblíbeným | Odpovědět   

Anxiety|profil:Re: Jak jsem se toho zbavil. 14. října 2015, 05:02
Neni to o xichtu. Je to o tom sebevedomi v osobnim zivote. U me se o neuspech do budouciho osobniho, ale ostatne i toho pracovniho zivota postaralo par takovych podobnych cyniku, jako je tady ctrl. Diky jemu podobnym lidem mam to sebevedomi ted pod bodem mrazu. A prave ti sami lidi si pak dovoli tyto lidi kritizovat za to, ze nejsou plnohodnotnymi lidmi v teto zakerne spolecnosti plne bestii. Jsem rad, ze uz jsem se dokazal castecne vzchopit.
Zpět    

! všechny příspevky tohoto tématu !





Pro vkládání příspěvků, je nutno být přihlášen.
Pokud jste již registrován, přihlaste se zde.
Pokud nemáte doposud registraci, registrujte se zde.
Zaslat zapomenuté heslo zde.




Sdílejte

 
 


Plánované akce

  Sraz PLZEŇ, 26.05.2019, 22:01
Fobici z Ostravy, 08.04.2019, 03:46
Praha - akce, 11.03.2019, 10:32
Sraz v rámci terapie, 15.02.2019, 16:47
Svépomocná skupina České Budějovice, 28.01.2019, 11:53
 
Celkem: 123 Zobrazit vše


Hledat

 
  
Web Témata 
Příspevky
 
 


Anketa

 

 
Vypsat všechny ankety


Google search

 

 


Návštěvnost

   


       SF na Lidé.cz
       SF na Twitter
       SF na Facebook
       RSS 2.0, Atom 1.0